Na párty jsem odjel cca v 20:00, měli se připojit i Jarda & Jarda, ale nějak se nám nepodařilo scuknout. Po příjezdu do nočního Brugge jsem před nádražím potkal Kenta. Za chvíli přišla Evka, a v po asi 15 minutách i Cesar, Sara a Christian. Odebrali jsme se do Kentova domu asi 20 minut cesty. První šli na řadu španělské specialitky. Povída-li se sranda historky, hráli jsme i vyvolávací hru. Počítá se od 1 do 10 do kolečka, až se dojde k desítce, dotyčný má právo změnit číslo za nějakou věc. Třeba místo 3 se od teď bude říkat -> car(auto). Kdo to splete, musí se napít. Někteří to asi pletli schválně, že drahá kolegyně? (Grr, I gonna to kill you Marek;). Kent nemá ledničku a tak se improvizovalo okenním parapetem (viz photo). Zas na druhou stranu, nikdo jiný nemá v ledničce tolik aut:) Zábava se nesla při dobré muzice. Kucí a holký španělští znají moje oblíbené SKA-P a tak jsme chvíli poslouchali i je :) Španělské rytmy jsou dobře poslouchatelné. Už jsem se domlouval s Kentem, že si nějaké od něj vezmu. Hrozně fajn na našich nových přátelích je, že když jsme s nimi, snaží se mluvit anglicky. Někteří se s tím perou, ale vznikají tak vtipné okamžiky. Jedna z mála frází, kterou španělští používají je oblíbené: [Houi ti fojak] (tj. shoří Ti foťák), Kterak mě Eva v Baru upozornila, při první návštěvě v Bruggách, že můj foťák se chystá hořet. Mají z toho do dnes srandu, protože ve španělštině jim to připomíná nějakou sprosťárnu. Další obvyklou frází je "In English, please!!" (To používají obě strany).
Před odchodem se k nám připojila Laura. Je tu jako pracant ve firmě Daikin. Taky španělka.
Vyrazili jsme tedy konečně na tanec do centra. Jízda 7 lidí na 5 kolech byla dost divoká. Ve zdraví jsme přijeli na Markt platz a odtud už je to jen kousek do mnoha z místních barů. V prvním byla mlha(kouř), že by se dala krájet. Vydržel jsem tak 5 minut a musel ven. Ještě 2 dny poté větrám svoje oblečení:-/ V druhém bylo celkem dýchatelně, ale pořídil jsem tam jen fotky místních slečen tančících na baru. Do třetího už šli španěláci sami. Nachýlila se 2 hodina ranní a já šel doprovodit "for better and safer feel" Evu na autobus. Jako nočáky tu jezdí takové malé tranzity a fungují spíš jako taxi, zastavují jen na hlavních zastávkách a jinak to berou nejkratší cestou, jen řeknete kam, a za zlomek normálního času jste doma.
Tak tedy po odeslání balíčku jsem pokračoval na vlakové nádraží, že chytnu nějaký vlak domů. Nevěděl jsem v kolik co pojede, a nejbližší jel až v 7:04. Nezbývalo než se vrátit do centra, najít 3. bar a počkat na Kenta, než půjde domů. Ve třetím baru to dobře žilo, i jsem si trochu zatancoval. 2 krát mě sprdli bodyguardi za čepici a kapuci na hlavě (To je tady asi zakázáno:-/ ) No asi ke čtvrté jsme se připlížili ke Kentově domu a spali a spali a spali.
Fotky
//Pokračování příště//
neděle 14. února 2010
pátek 12. února 2010
Prázdniny
Ještě na něco jsem zapomněl. Ode dneška jsou 9 dní prázdniny :-D nevím jaký, ale je to fajn :-D
12.2. pátek - Bicykl
Dnes ráno jsem vstal poměrně brzo. Ve středu a ve čtvrtek jsme neměli školu a proto jsem byl zvyklý vstávat později. "Škola" dnes začínala v 10:00. Spíš bych měl správně říct 20 minutový pokec.
9:00 jsem se tedy vyhrabal, s tím, že si konečně musím jít půjčit kolo. Ne na nádraží, jako obvykle, ale pěkně naproti přes ulici. Tohle kolo si totiž půjčuji na celý rok. Tedy do doby mého odjezdu. Takové půjčení kola na rok výjde na 30 kaček.(€) Tedy není to málo a dlouho jsem hledal alternativu. Ale nakonec jsem se rozhodl takto. Zašel jsem tedy do těžce nalezené půjčovny, a zašel za starým známým vousáčem. Tento starší pán mi ukázal "bajky", které má k dispozici. (Na naše poměry -> typ Ukrajina). Nutno podotknout, že ale dobře udržované. Nacházím se na pobřeží, takže slaný písek, déšť neustále působí korizi. Na ulici v podstatě nenajdete kolo bez rezavé součástky. Půjčovně, která je zároveň servisem, pracují hlavně rusáci, ukrajinci, chlapi z kazachstánu a uzbekistánu, a turkmekistánu. Prostě východ a trochu na sever. Vypadá to, že práci rozumí a dělají ji s láskou (ne jak servisák v Tišnově Ťukoš <- zvídavější pochopí slovní hříčku :-D). Vousáč mi dal papír abych ho vyplnil. To, že byl v holandštině, nebyl takový problém, jako že vousáč neměl brýle. Četl jsem mu tedy holandsky popisky a on mi je překládal do angličtiny, pak jsem mohl psát. Po vyplnění papírů jsme se přesunuli do dílny, kde se připravovalo moje nové kolo. Skákali kolem něj 3 chlapi, Jeden mazal řetěz, další centroval kolo, třetí upravoval sedátko, zkouška, ještě připevnit odstávající drát a mohlo se vyrazit.
Cesta do školy ubíhala velmi dobře, vítr vanul do zad. Nazpátek to bylo horší. To se jet vůbec nedalo a Evka dokonce musela tlačit. Do školy jsem přijel o 8 minut později. To však jak známo nevadilo protože jsme měli Rolanda :) O půl hodinky přišel, usadil nás do lavice. Přisunul bílou tabuli na kolečkách a 20 minut nám povídal něco o control systems. Mělo to trvat asi 2 hodiny, ale ředitel je ředitel a měl jednání :). NA zpět jsme to vzali na kolech po pláži a hurá do knihovny. Odpolední angličtina byla docela vtipná. V první půlce byly cvičení na překlad z Dutch (nizozemština) do Angličtiny, a tak jsme měli s Gwendollyn individuální interview. Bavili jsme se o všem možném, a hlavně jsme kývli na to učinkovat na International Day, coby Erasmus zástupci, byla z naší ochoty dost nadšená, až se jí to nechtělo věřit, že říkáme Yes no problem, a pak nám hrozně děkovala.
Druhá část hodiny byla o vymýšlení scénky. Jeden hrál personal managera a druhý uchazeče o práci. Bylo to dost vtipný a byli jsme (já s Evou) přiřazení k Belgičanovi a Belgičance) takže jsme kecali o všem jenom ne o interview. Takže mám novou belgickou kámošku Lieselot. Dost jsme se nasmáli.
NA večeři byl Klokan (kdo čte pravidelně, ví co tím myslím), za 20 minut mě jede vlak směr Brugge. Kent (náš nový španělský kamarád) nás pozval k sobě domů, bude to BIG party. Tentokrát by měli dorazit i Jarda & Jarda.
No nic balím kufry kartáček a jedém...
//pokračování příště//
9:00 jsem se tedy vyhrabal, s tím, že si konečně musím jít půjčit kolo. Ne na nádraží, jako obvykle, ale pěkně naproti přes ulici. Tohle kolo si totiž půjčuji na celý rok. Tedy do doby mého odjezdu. Takové půjčení kola na rok výjde na 30 kaček.(€) Tedy není to málo a dlouho jsem hledal alternativu. Ale nakonec jsem se rozhodl takto. Zašel jsem tedy do těžce nalezené půjčovny, a zašel za starým známým vousáčem. Tento starší pán mi ukázal "bajky", které má k dispozici. (Na naše poměry -> typ Ukrajina). Nutno podotknout, že ale dobře udržované. Nacházím se na pobřeží, takže slaný písek, déšť neustále působí korizi. Na ulici v podstatě nenajdete kolo bez rezavé součástky. Půjčovně, která je zároveň servisem, pracují hlavně rusáci, ukrajinci, chlapi z kazachstánu a uzbekistánu, a turkmekistánu. Prostě východ a trochu na sever. Vypadá to, že práci rozumí a dělají ji s láskou (ne jak servisák v Tišnově Ťukoš <- zvídavější pochopí slovní hříčku :-D). Vousáč mi dal papír abych ho vyplnil. To, že byl v holandštině, nebyl takový problém, jako že vousáč neměl brýle. Četl jsem mu tedy holandsky popisky a on mi je překládal do angličtiny, pak jsem mohl psát. Po vyplnění papírů jsme se přesunuli do dílny, kde se připravovalo moje nové kolo. Skákali kolem něj 3 chlapi, Jeden mazal řetěz, další centroval kolo, třetí upravoval sedátko, zkouška, ještě připevnit odstávající drát a mohlo se vyrazit.
Cesta do školy ubíhala velmi dobře, vítr vanul do zad. Nazpátek to bylo horší. To se jet vůbec nedalo a Evka dokonce musela tlačit. Do školy jsem přijel o 8 minut později. To však jak známo nevadilo protože jsme měli Rolanda :) O půl hodinky přišel, usadil nás do lavice. Přisunul bílou tabuli na kolečkách a 20 minut nám povídal něco o control systems. Mělo to trvat asi 2 hodiny, ale ředitel je ředitel a měl jednání :). NA zpět jsme to vzali na kolech po pláži a hurá do knihovny. Odpolední angličtina byla docela vtipná. V první půlce byly cvičení na překlad z Dutch (nizozemština) do Angličtiny, a tak jsme měli s Gwendollyn individuální interview. Bavili jsme se o všem možném, a hlavně jsme kývli na to učinkovat na International Day, coby Erasmus zástupci, byla z naší ochoty dost nadšená, až se jí to nechtělo věřit, že říkáme Yes no problem, a pak nám hrozně děkovala.
Druhá část hodiny byla o vymýšlení scénky. Jeden hrál personal managera a druhý uchazeče o práci. Bylo to dost vtipný a byli jsme (já s Evou) přiřazení k Belgičanovi a Belgičance) takže jsme kecali o všem jenom ne o interview. Takže mám novou belgickou kámošku Lieselot. Dost jsme se nasmáli.
NA večeři byl Klokan (kdo čte pravidelně, ví co tím myslím), za 20 minut mě jede vlak směr Brugge. Kent (náš nový španělský kamarád) nás pozval k sobě domů, bude to BIG party. Tentokrát by měli dorazit i Jarda & Jarda.
No nic balím kufry kartáček a jedém...
//pokračování příště//
12.,13., 14., ... už ani nevím kolikátý den
Přátelé, kamarádi, kolegové....
takhle nějak začínal můj dopis při odjezdu, kdy jsem začínal psát blog. Vzpomínáte?
Od příjezdu uběhlo 14 dní. Ano ano, pro někoho krátká doba, pro někoho delší. Pro mou mámu asi zaím nejdelší :-) (Nepočítám tábor, kde jsem byl "pod kontrolou" a vždy opečováván). Mě těch 14 dní uteklo jak voda. Když si uvědomím, že 14 dní trvá již zmíněný tábor, tak je to pěkný kus. Možná si říkáte, co blázní, chce kalkulovat na začátku? Poznal jsem město Oostende, objevil místní obchůdky, dobře se zabydlel. Zjistil, že vařit není takový problém. Potkal pár kamarádů. Hold maminko, asi bez Tebe ten kluk ještě nějakej ten pátek přežije. Zatím žije a daří se mu dobře.
takhle nějak začínal můj dopis při odjezdu, kdy jsem začínal psát blog. Vzpomínáte?
Od příjezdu uběhlo 14 dní. Ano ano, pro někoho krátká doba, pro někoho delší. Pro mou mámu asi zaím nejdelší :-) (Nepočítám tábor, kde jsem byl "pod kontrolou" a vždy opečováván). Mě těch 14 dní uteklo jak voda. Když si uvědomím, že 14 dní trvá již zmíněný tábor, tak je to pěkný kus. Možná si říkáte, co blázní, chce kalkulovat na začátku? Poznal jsem město Oostende, objevil místní obchůdky, dobře se zabydlel. Zjistil, že vařit není takový problém. Potkal pár kamarádů. Hold maminko, asi bez Tebe ten kluk ještě nějakej ten pátek přežije. Zatím žije a daří se mu dobře.
středa 10. února 2010
11.den zábavné vaření
Včera jsem Evě pověděl, že jsem si koupil klokaní řízek (kalkoen schnitzel). Dnes jsem ho měl na oběd s bramborama a jako klokan to nechutnalo. Rozuzlení se dostavilo o pár hodin později.
transalate.google.com -> kalkoen -> Turecko
[16:08:44] Marek: Jo tak kalkoen není klokaní ale turecký řízek :-D
[16:08:58] Eva: ..no mne sa to hned nezdalo:D
[16:09:23] Marek: a je fakt dobrej, já to nepoznám, ale chutnalo to jako kuřecí nebo tak něco..
[16:09:57] Eva: :D ty si pipik...ty si mal moriaka! turkey! :D
[16:10:25] Marek: jo krocan?
[16:10:33] … tak ten je taky dobrej .... :)
[16:10:34] Eva: hej!
[16:10:56] … prvně klokan, potom turecky .. nakoniec to bol obycajny moriak..hej, je to jak kura, trocha vacsie:)
Záhada vyřešena, ochránci zvířátek nemějte tedy obavy, klokany tu nejíme.
transalate.google.com -> kalkoen -> Turecko
[16:08:44] Marek: Jo tak kalkoen není klokaní ale turecký řízek :-D
[16:08:58] Eva: ..no mne sa to hned nezdalo:D
[16:09:23] Marek: a je fakt dobrej, já to nepoznám, ale chutnalo to jako kuřecí nebo tak něco..
[16:09:57] Eva: :D ty si pipik...ty si mal moriaka! turkey! :D
[16:10:25] Marek: jo krocan?
[16:10:33] … tak ten je taky dobrej .... :)
[16:10:34] Eva: hej!
[16:10:56] … prvně klokan, potom turecky .. nakoniec to bol obycajny moriak..hej, je to jak kura, trocha vacsie:)
Záhada vyřešena, ochránci zvířátek nemějte tedy obavy, klokany tu nejíme.
Soutěž
Vyhlašuji soutěž o nejmladšího a nejstaršího čtenáře, kdo se do 16.2.2010 01:32 přihlásí na můj email jako nejmladší / nejstarší čtenář, bude mít nárok na malou (sladkou) odměnu.
Podmínky:
1)účastnit se mohou fyzické osoby, které prokazatelně umí nebo dříve uměli/mohli číst (ne batolata)
2)musíte blog číst nebo si ho nechat předčítat (uznává se i tištěná forma, nemusí jít o online čtení z PC)
3)musíte aspoň od vidění znát autora (abych Vám věřil, že jste to vy)
4)v mailu musíte uvést své jméno, věk, do mailu uveďte Předmět:
Vyhrazuji si právo bez udání důvodu soutěž ukončit, nebo vyřadit některého uchazeče :)
Edited:
prosím dále neposílejte, výherce je známi.
Podmínky:
1)účastnit se mohou fyzické osoby, které prokazatelně umí nebo dříve uměli/mohli číst (ne batolata)
2)musíte blog číst nebo si ho nechat předčítat (uznává se i tištěná forma, nemusí jít o online čtení z PC)
3)musíte aspoň od vidění znát autora (abych Vám věřil, že jste to vy)
4)v mailu musíte uvést své jméno, věk, do mailu uveďte Předmět:
Vyhrazuji si právo bez udání důvodu soutěž ukončit, nebo vyřadit některého uchazeče :)
Edited:
prosím dále neposílejte, výherce je známi.
10.-12.den - Dny jsou krátší?
Vše zde utíká rychle. Člověk se nestačí ani rozhlédnout a je zase další den. To je známka toho, že se tu člověk opravdu nenudí.
V neděli jsem dospával sobotu. Ta byla pěkně náročná, také jsem tvořil něco do práce a byl na krátké procházce venku.
V pondělí mi znova začínala škola. Tentokrát jsme se s Rolandem měli setkat 14:30 na centru (Aeronautical Center). Dopoledne jsem využil ke shánění bicyklu. Chodit pěšky člověka omrzí a na biku je vše blíž. Tak jsem se vydal po svých hledat nejbližší půjčovnu, ptal jsem se všude možně. V infocentru mi poradili půjčovnu na nádraží. Na nádraží k mému překvapení půjčovali kola úplně zdarma, jediná podmínka že jen do 7 večer. Fajn, však to nevadí. A už jsem si to rajdil na novém vehikl-bajcyklu po pláži :-D Jsou to opravdu kola podobné typu ukrajina, co u nás možná někde ještě potkáte na vesnicích. Někdy pošlu fotku :) Ale jede to, má to dvě kola a někdy i dvě brzdy. Od pondělí už jezdím jen na bicyklu. Nepřestal jsem ale v hledání a hned v úterý jsem navštívil půjčovnu, kde, docela draho, ale na místní poměry hooodně za levno, půjčují bicykly (podobné (ne)kvality) za 30€ na rok. Zítra (středa pro něj jdu). Zpět k úterý.
Roland měl klasicky 30 minut zpoždění, po příchodu si vyžádal dalších 15 a přišel o 25 minut na to :) Během 10 minut nám řekl vše potřebné k projektu a pozval nás na první hodinu na úterý 13:45. Budou to Aircraft systems. Tak jsme tedy opět odešli domů, těšíc se na úterý. Jak vidíte, 10. den jsem tu a zatím jsem té škole moc nedal :-) Večer jsem něco porachotil do práce a pořídil Facebook. Postesklo se mi po bývalých i současných, leč vzdálených přátelích.
Úterý ráno jsem zamířil do půjčovny kol. K mému překvapení se nachází 1 blok od mého domu, a tak to bude snazší ve všech směrech. Zeptal jsem se na ceny a podmínky a žádné nemají, dobře pro mě.
První hodina o Aircraft systems probíhala výborně. Dostali jsme zadání: Flight systems - Pitch (výškové ovládání letadla). A máme do příštího týdne zpracovat overview(přehled/refrát), jak to funguje. K dispozici nám byli manuály Boeinga, Computer based training (počítačový program), Cockpit simulátoru B727 a panely, o kterých už jsem mluvil. Snad se mi podaří ukořistit nějaké foto. A abych nezapomněl, můžem používat ještě jednu pomůcku, to malé letadélko které stojí na "zahrádce". :-) Zatím prý pouze zvenku.
www.vloc.eu
Fajn hodina, trochu jsem už podobný systém viděl na B737, který z B727 vychází, takže to bude opáčko s tím, že se konečně donutím naučit detaily. I like it.
Večer jsem zamířil za Evou a novým kolegou Kentem do Brugge - město 14 minut vlakem od Oostende. Měli jsme domluveno sednou si chvílu v nějaké dobré hospůdce. Po problému se ztrátou Kenta (prostě zabloudil) se nás sešla celkem kupa. Eva, Já, Kent, Cesar a Christian, Zuzana &. Všichni španěláci. Vládla příjemná atmosféra, trochu jsem fotil, tak můžete kouknout na záběry. Cesta domů trvala jen 15 minut a tak jsem před půlnocí zalehl. Tedy zalehl, ale do půl 2 píšu tento krátký článek :)
Tak tedy doufám, že se i nadále nudit nebudu a dny budou ještě kratší :-D
V neděli jsem dospával sobotu. Ta byla pěkně náročná, také jsem tvořil něco do práce a byl na krátké procházce venku.
V pondělí mi znova začínala škola. Tentokrát jsme se s Rolandem měli setkat 14:30 na centru (Aeronautical Center). Dopoledne jsem využil ke shánění bicyklu. Chodit pěšky člověka omrzí a na biku je vše blíž. Tak jsem se vydal po svých hledat nejbližší půjčovnu, ptal jsem se všude možně. V infocentru mi poradili půjčovnu na nádraží. Na nádraží k mému překvapení půjčovali kola úplně zdarma, jediná podmínka že jen do 7 večer. Fajn, však to nevadí. A už jsem si to rajdil na novém vehikl-bajcyklu po pláži :-D Jsou to opravdu kola podobné typu ukrajina, co u nás možná někde ještě potkáte na vesnicích. Někdy pošlu fotku :) Ale jede to, má to dvě kola a někdy i dvě brzdy. Od pondělí už jezdím jen na bicyklu. Nepřestal jsem ale v hledání a hned v úterý jsem navštívil půjčovnu, kde, docela draho, ale na místní poměry hooodně za levno, půjčují bicykly (podobné (ne)kvality) za 30€ na rok. Zítra (středa pro něj jdu). Zpět k úterý.
Roland měl klasicky 30 minut zpoždění, po příchodu si vyžádal dalších 15 a přišel o 25 minut na to :) Během 10 minut nám řekl vše potřebné k projektu a pozval nás na první hodinu na úterý 13:45. Budou to Aircraft systems. Tak jsme tedy opět odešli domů, těšíc se na úterý. Jak vidíte, 10. den jsem tu a zatím jsem té škole moc nedal :-) Večer jsem něco porachotil do práce a pořídil Facebook. Postesklo se mi po bývalých i současných, leč vzdálených přátelích.
Úterý ráno jsem zamířil do půjčovny kol. K mému překvapení se nachází 1 blok od mého domu, a tak to bude snazší ve všech směrech. Zeptal jsem se na ceny a podmínky a žádné nemají, dobře pro mě.
První hodina o Aircraft systems probíhala výborně. Dostali jsme zadání: Flight systems - Pitch (výškové ovládání letadla). A máme do příštího týdne zpracovat overview(přehled/refrát), jak to funguje. K dispozici nám byli manuály Boeinga, Computer based training (počítačový program), Cockpit simulátoru B727 a panely, o kterých už jsem mluvil. Snad se mi podaří ukořistit nějaké foto. A abych nezapomněl, můžem používat ještě jednu pomůcku, to malé letadélko které stojí na "zahrádce". :-) Zatím prý pouze zvenku.
www.vloc.eu
Fajn hodina, trochu jsem už podobný systém viděl na B737, který z B727 vychází, takže to bude opáčko s tím, že se konečně donutím naučit detaily. I like it.
Večer jsem zamířil za Evou a novým kolegou Kentem do Brugge - město 14 minut vlakem od Oostende. Měli jsme domluveno sednou si chvílu v nějaké dobré hospůdce. Po problému se ztrátou Kenta (prostě zabloudil) se nás sešla celkem kupa. Eva, Já, Kent, Cesar a Christian, Zuzana &
Tak tedy doufám, že se i nadále nudit nebudu a dny budou ještě kratší :-D
pondělí 8. února 2010
Dlouho jsem uvažoval jestli si ten "zlý" Facebook pořídím. Jednou se člověk probere po dobré večeři :) a řekne si. Co asi dělají kamarádi u nás doma. Důvod proč jsem si Facebook pořídil je asi zvědavost. Jsem zvědav kolik mi přinese kladů versus záporů, které budu muset obětovat. Za velký zápor považuji čas, který Facebook sežere. Ale přátelé... přátelé se časem měřit nedají...
sobota 6. února 2010
9. den - Ako som si ušpinil topánky u Europarlamentu
Pozn.: název článku mi dnes poradila Eva.
Budík řinčí. 6:00 - co tak nekřesťanská hodina? Rozlepuji oči, chystám celodenní svačinku, napouštím vodu, zakládám čerstvě nabité baterie do foťáku. Beru GoPass a před odchodem vyplňuji. Saturday - 06/02/10 Oostende - Brusell Central.
Že jsem se zbláznil, v Oostende se mi nelíbí, a tak balím kufry? Nene. My jsme jen dnes podnikli výlet do €uro města. 7:45 nasedám přímý vlak do Bruselu. V Brugge přiskakuje Evka. Cesta se ze slunečného počasí na pobřeží rychle mění na přízemní vnitrozemskou mlhu, pak sychravá mlha pokrývá i výhled na oblohu. Nakonec jedeme v takovým mlíku, že Eva vtipně poznamenává:"Ak neuvidím ani spodní guličku Atomia, tak mi to naštve" :-)
Brussel-Central, vysedáme! Spíše to vypadá jako ve stanici metra. Central station je totiž v podzemí. Vtipné a efektní řešení pro městská centra. Venku je jasno, bude krásný den. Chvíli bloudíme. Nemáme mapu ani nic, podle čeho bychom se mohli orientírovat ;) Tak se necháváme unášet proudem. Jdeme tak nějak za nosem. Hledáme informační centrum. Míříme však na okraj centra. Eva dostává hlad, tak navštěvujeme kebabárnu. Slušná porce. Dál nacházíme pouliční mapu, která nás vede do centra. Nevědomky dorážíme do skutečného centra. Náměstí s Bruselskou radnicí nás vítá. Byl jsem tu už před asi 5-7 lety (máma doplní, má na tohle buňky), přiznávám Evě. Dokonce jsem si vzpomněl, kterou uličkou se jde k čůracímu panáčkovi. Eva mi z počátku nevěří, ale je to poslední chvíle tohoto dne, kdy vedu já. V informačním centru nabíráme mapu. Evka se, coby vyučená řídící letového provozu, chopí navigační úlohy a po zbytek dne slyším jen: Turn left, first right, next turn jsme na místě, dále pokračuj rovně, doleva, vpravo. Celý den byl můj navigační počítač vypnutý a měl jsem plnou důvěru. Musím ještě jednou, tentokrát veřejně, složit kompliment. Cítil jsem se jako letadlo vedené za podmínek IFR pěkně hustou mlhou zkušeným hlasem řídícího. Snad nikdy jsem nepoznal děvče, které to s mapou umí tak bravurně jako Evka :)
Prolítli jsme od radnice, čůracího panáčka, všechny kostely, co byli na mapě, pamětihodnosti, parky, zajímavosti a skončili u Europarlamentu. Je to , no skutečně veliká budova, která stojí za navštívení. Minimálně abyste si udělali čárku a mohli říct, "byl jsem tam." Ale jinak? Lidmi opuštěná budova, ze které srší spousta otázek (nutnost stavby takovového luxusu?, potřeba existence takové instituce?, platebních podmínky místních "zaměstnanců"? - nebo bych měl říct "klientů/hostů cestovní kanceláře/hotelu")? Netroufám si zde hodnotit, protože nemám dostatek podkladů, ale přinejmenším jsem odcházel ze zdejšího místa se smíšenými pocity. Co mě ale dostalo byl (bez prominutí) bordel, který se nacházel v přilehlém parku. Tam to totiž vypadalo jako něco mezi skládkou a veřejným WC. Že by si chodili sem europoslanci "odpočinou" dost pochybuju :-/
Na zpáteční cestě jsme se stavili v tureckém baru a objednali si pivo. Nutno podotknout, že asi nejdražší v mé pivařské kariéře. Jestli jsem oprávněn hodnotit, tak nebylo špatné. Za skoro 100 Kč prostě chutnat muselo.
Bylo asi 16 odpoledne, kdy jsme nasedali na zpáteční IC vlak směr Brugge-Oostende.
Brusel ve mě zanechal smíšené pocity. Hezké památky, pěkné centrum. Na druhou stranu všudypřítomný nepořádek, zvláštní sorta lidí. Skutečný multicultural. Jako by nestačilo, že je Brusel oficiálně dvojjazyčná. Přidají se turisti, přistěhovalci, lidé co rádoby pracují, žebráci, bezdomovci a jiní lidé, kterým se dáří i nedaří.
Brusel jsme si užili a stihli jsme ji (kromě letiště a Atomia) projít za 8 hodin - skutečně se to dá a nic jsme nevynechali. Jen doporučení pro další návštěvy! Zvolte nejkratší cestu na Brusselské náměstí, kde je jediné informační v celém centrum, jděte spíše rychleji, peněženky v náprsní kapse, a nekoukej se moc pod nohy, někdy to není hezký pohled...
//pokračování příště//
Budík řinčí. 6:00 - co tak nekřesťanská hodina? Rozlepuji oči, chystám celodenní svačinku, napouštím vodu, zakládám čerstvě nabité baterie do foťáku. Beru GoPass a před odchodem vyplňuji. Saturday - 06/02/10 Oostende - Brusell Central.
Že jsem se zbláznil, v Oostende se mi nelíbí, a tak balím kufry? Nene. My jsme jen dnes podnikli výlet do €uro města. 7:45 nasedám přímý vlak do Bruselu. V Brugge přiskakuje Evka. Cesta se ze slunečného počasí na pobřeží rychle mění na přízemní vnitrozemskou mlhu, pak sychravá mlha pokrývá i výhled na oblohu. Nakonec jedeme v takovým mlíku, že Eva vtipně poznamenává:"Ak neuvidím ani spodní guličku Atomia, tak mi to naštve" :-)
Brussel-Central, vysedáme! Spíše to vypadá jako ve stanici metra. Central station je totiž v podzemí. Vtipné a efektní řešení pro městská centra. Venku je jasno, bude krásný den. Chvíli bloudíme. Nemáme mapu ani nic, podle čeho bychom se mohli orientírovat ;) Tak se necháváme unášet proudem. Jdeme tak nějak za nosem. Hledáme informační centrum. Míříme však na okraj centra. Eva dostává hlad, tak navštěvujeme kebabárnu. Slušná porce. Dál nacházíme pouliční mapu, která nás vede do centra. Nevědomky dorážíme do skutečného centra. Náměstí s Bruselskou radnicí nás vítá. Byl jsem tu už před asi 5-7 lety (máma doplní, má na tohle buňky), přiznávám Evě. Dokonce jsem si vzpomněl, kterou uličkou se jde k čůracímu panáčkovi. Eva mi z počátku nevěří, ale je to poslední chvíle tohoto dne, kdy vedu já. V informačním centru nabíráme mapu. Evka se, coby vyučená řídící letového provozu, chopí navigační úlohy a po zbytek dne slyším jen: Turn left, first right, next turn jsme na místě, dále pokračuj rovně, doleva, vpravo. Celý den byl můj navigační počítač vypnutý a měl jsem plnou důvěru. Musím ještě jednou, tentokrát veřejně, složit kompliment. Cítil jsem se jako letadlo vedené za podmínek IFR pěkně hustou mlhou zkušeným hlasem řídícího. Snad nikdy jsem nepoznal děvče, které to s mapou umí tak bravurně jako Evka :)
Prolítli jsme od radnice, čůracího panáčka, všechny kostely, co byli na mapě, pamětihodnosti, parky, zajímavosti a skončili u Europarlamentu. Je to , no skutečně veliká budova, která stojí za navštívení. Minimálně abyste si udělali čárku a mohli říct, "byl jsem tam." Ale jinak? Lidmi opuštěná budova, ze které srší spousta otázek (nutnost stavby takovového luxusu?, potřeba existence takové instituce?, platebních podmínky místních "zaměstnanců"? - nebo bych měl říct "klientů/hostů cestovní kanceláře/hotelu")? Netroufám si zde hodnotit, protože nemám dostatek podkladů, ale přinejmenším jsem odcházel ze zdejšího místa se smíšenými pocity. Co mě ale dostalo byl (bez prominutí) bordel, který se nacházel v přilehlém parku. Tam to totiž vypadalo jako něco mezi skládkou a veřejným WC. Že by si chodili sem europoslanci "odpočinou" dost pochybuju :-/
Na zpáteční cestě jsme se stavili v tureckém baru a objednali si pivo. Nutno podotknout, že asi nejdražší v mé pivařské kariéře. Jestli jsem oprávněn hodnotit, tak nebylo špatné. Za skoro 100 Kč prostě chutnat muselo.
Bylo asi 16 odpoledne, kdy jsme nasedali na zpáteční IC vlak směr Brugge-Oostende.
Brusel ve mě zanechal smíšené pocity. Hezké památky, pěkné centrum. Na druhou stranu všudypřítomný nepořádek, zvláštní sorta lidí. Skutečný multicultural. Jako by nestačilo, že je Brusel oficiálně dvojjazyčná. Přidají se turisti, přistěhovalci, lidé co rádoby pracují, žebráci, bezdomovci a jiní lidé, kterým se dáří i nedaří.
Brusel jsme si užili a stihli jsme ji (kromě letiště a Atomia) projít za 8 hodin - skutečně se to dá a nic jsme nevynechali. Jen doporučení pro další návštěvy! Zvolte nejkratší cestu na Brusselské náměstí, kde je jediné informační v celém centrum, jděte spíše rychleji, peněženky v náprsní kapse, a nekoukej se moc pod nohy, někdy to není hezký pohled...
//pokračování příště//
8. den - První angličtina
Dnešní den jsem si trochu přispal.
Do školy jsme šli až na 13:15. Měli jsme s Gwendollyn první výuku angličtiny. Dali jsme sraz o něco dřív. Nechtěně jsme přišli o půl hodiny dřív, než bylo potřeba. Gwendollyn nám domluvila skripta pro angličtinu odpovídající našemu levelu. Pravdu povedať, o vela vyššie, ak na našej škole. Je to učebnice pro 2. ročník bakalářského studia Aeronautical. Občas jsou tam pěkný špeky. Učebnici sestavovala přímo Gwendollyn. Hodina trvala 3,5 hodiny a skončili jsme někdy před pátou. Páteční hodiny jsou úmorné samy o sobě, a takhle odpoledne?
Počet asi 30 studentů. Výuka tu probíhá v klasické třídě, nikoli konverzačně, ale podobně jako na střední. Dělají se cvičení, čte se, vyplňují se úkoly. Je brzo na to hodnotit. Na vysoké už bych čekal, že tyto gramatické záludnosti budou zvládnuty a bude se trénovat konverzace. Nebo je v této zemi naopak a na střední konverzovali a nyní pilují gramatiku? Každopádně, mi prospěje, když si gramatiku zopáknu, cítím v ní BIG mezery. Další svoji mezeru cítím ve slovní zásobě. Jdu nakupovat a nemůžu najít strouhanku. Chtěli byste se zeptat, ale a) nemluví tu anglicky b)když už najdete někoho, kdo mluví anglicky, rádi byste se zeptali na strouhanku c) problém je, že nevíte, jak se strouhanka řekne :-D
Tenhle čtvrteční problém jsem vyřešil v pátek večer v Lídlu, kde jsem strouhanku našel :-§ Už se těším na nedělní oběd - Brambory na másle se smaženými žampióny :-) A máma má strach že tu pojdu hlady :-D
Lídl není levný, jak říká známá česká reklama. Je nejlevnější v okolí! Ještě chvíli budu po městě hledat supermarkety a snad budu nakupovat levněji jak u nás doma :-D Pozn.: za "doma" stále považuji a budu považovat ČR nebojte :-)
// a zítra se podíváme do ... //
Do školy jsme šli až na 13:15. Měli jsme s Gwendollyn první výuku angličtiny. Dali jsme sraz o něco dřív. Nechtěně jsme přišli o půl hodiny dřív, než bylo potřeba. Gwendollyn nám domluvila skripta pro angličtinu odpovídající našemu levelu. Pravdu povedať, o vela vyššie, ak na našej škole. Je to učebnice pro 2. ročník bakalářského studia Aeronautical. Občas jsou tam pěkný špeky. Učebnici sestavovala přímo Gwendollyn. Hodina trvala 3,5 hodiny a skončili jsme někdy před pátou. Páteční hodiny jsou úmorné samy o sobě, a takhle odpoledne?
Počet asi 30 studentů. Výuka tu probíhá v klasické třídě, nikoli konverzačně, ale podobně jako na střední. Dělají se cvičení, čte se, vyplňují se úkoly. Je brzo na to hodnotit. Na vysoké už bych čekal, že tyto gramatické záludnosti budou zvládnuty a bude se trénovat konverzace. Nebo je v této zemi naopak a na střední konverzovali a nyní pilují gramatiku? Každopádně, mi prospěje, když si gramatiku zopáknu, cítím v ní BIG mezery. Další svoji mezeru cítím ve slovní zásobě. Jdu nakupovat a nemůžu najít strouhanku. Chtěli byste se zeptat, ale a) nemluví tu anglicky b)když už najdete někoho, kdo mluví anglicky, rádi byste se zeptali na strouhanku c) problém je, že nevíte, jak se strouhanka řekne :-D
Tenhle čtvrteční problém jsem vyřešil v pátek večer v Lídlu, kde jsem strouhanku našel :-§ Už se těším na nedělní oběd - Brambory na másle se smaženými žampióny :-) A máma má strach že tu pojdu hlady :-D
Lídl není levný, jak říká známá česká reklama. Je nejlevnější v okolí! Ještě chvíli budu po městě hledat supermarkety a snad budu nakupovat levněji jak u nás doma :-D Pozn.: za "doma" stále považuji a budu považovat ČR nebojte :-)
// a zítra se podíváme do ... //
7. den - Aeronautical Center část II.
Toto sepisuji až 2 dny poté. Je tu totiž tolik činnosti, které se dají podnikat, že na podrobné sepisování žážitků skoro není čas. Tak tedy, co se dělo ve čtvrtek odpoledne.
Jak jsem již předznamenal v první části, dnes jsme měli s Rolandem domluvenou schůzku v Aeronautical center. Toto centrum se nachází na okraji města, přímo na letišti. Podrobnosti o tomto centru můžete najít na www.vloc.eu. Roland Defever je ředitelem tohoto centra a tak jsme měli za průvodce toho nejpovolanějšího. Vyzvedl nás odpoledne na Campusu ve městě a svým autem nás odvezl na letiště. Po cestě jsme dostávali výklad k ubíhající krajině. Jeli jsme podél pobřeží asi 2 km. Nádherná cesta, která stejným způsobem ubíhá až k francouzským hranicím (cca 30 km) z Oostende. Takže na jaře jsou jasné dva jednodenní cyklistické výlety. 1) k hranicím francie, 2) k hranicím Holandska. Už se nemohu dočkat.
Dojeli jsme k Leteckému centru a zaparkovali pod křídly 727. Hned mi, jak Brő (Belgie zdraví Krétu) dobře poznamenal, spadla čelist :-) a začal jsem fotografovat. Roland jen odvětil:"na to budeš mít dost času..." Na vysvětlenou: V centru budeme studovat většinu našich předmětů, takže tu budeme pečení vaření. Po otevření dveří jsme stáli na recepci. Nemohu Vám popisovat, co vše se zde nachází, to by se do tohoto článku nevlezlo.
Ale tak aspoň krátce.
Nachází se zde spoustu učeben. V každé jsou speciálizované pomůcky. Systémy letadla (obří panely), přímo od Lufthansy, na který se učili technici. Postupový kokpit B727 - simulátor. Avionická učebna má plný regál přístrojů. Motorová výuka vlastní po celém centru rozeseté torza motorů - od málých tryskových, přes pístové pro general aviation až po Rolls-Royce z velkých letadel. Pro udržbu je zde několik letounů, určené pro neustálé rozebírání a opravovaní. Vyřazená letadla. Vrtulník Policie. Knihovna skýtá ty nejdetailnější materiály, manuály - přímo od Boeingu, Airbusu. Nejraději bych se tam zavřel, ale není v lidských silách toto pročíst. Nejlepší je Breaktime room (místnost na přestávky) Je to velká místnost, kde se schází lidé, když mají zrovna volno. Diskutují, popíjí kafíčko. A co je hlavní? Obří okno podél celé místnosti (asi 20m) s výhledem přímo na letovou a přistávací dráhu. Když jsme přišli, všichni piloti, provozáři, udržbáři byli nalepení na oknu a my: "co je?". Roland pověděl něco ve stylu:"připravte foťáky". Otevřel nám okno a bylo jasno. Jumbík jde na vzlet. Plný tah, rachot jak B747 a drobeček jde do vzduchu. Pak se místnost uklidňuje a vrací se ke stolečkům popíjet kávu. Jak jsme později zjistili. Koukání z okna je tady místní zvyklost, nám moc vyhovující.
Viděli jsme toho ještě hodně, Roland se se všemi kolegy vždy vřele pozdravil, představil nám několik našich budoucích vyučujících. Máme přijít zase v pondělí. Na konec jsme měli krátký pohovor k našemu project work. Trochu se nás vyptával, jaké téma jsme si vybrali nadhodil ještě několik nápadů a témat k zamyšlení.
Roland je chytrý člověk, který má zkušenosti a nadhled, přitom si ale udržuje přátelskou rovinu konverzace a nemá od nás žádný odstup. To se cení. Nejvíce mě zaujala jeho myšlenka o specialiaci. Všichni se učíme hrozně obecně (jak říká Eva: "z každého rožku trošku") a pro future jsme nepoužitelní. Lidé/Studenti vědí "vše", ale zároveň nic pořádně. Všichni Číňani a Indové a lídé z východu sedí nad učením 24 hodin denně. Pilně se připravují na svoji kariéru a evropskej člověk (a specialisti jsou myslím češi) nikoli. Český člověk se snaží to studium ošulit jak to jen jde. Myslí si, že vše dostane zadarmo. Učitele považuje za nepřítele a někoho koho musí přežít. Zvednout ruku se považuje za ostudu. Projevit aktivitu navíc za provej šprťáctví. Je to asi dáno celkovou situací ve společnosti. Ale pro future je toto uvažování zcela zcestné. A ruku na srdce. Když vystuduji svůj obor, zatím pořád nevíme co budem. Oficiálně jsme prezentování jako lidé z Air Traffic Managementu. To je ale hrozně širokej pojem. A co jsme se vlastně doposud dozveděli? Co z toho pro skutečnou praxi využijeme. Je hezké mít přehled a vědět "z každého rožku trošku". Ale co je to právé "naše". Máme uzce profilovaný obor, ve kterém jsme nejlepší? Nebo čekáme, že si nás snad vyberou zaměstnavatelé podle titulu? Takhle to nefunguje, přátelé. Zeptají se na vědomosti. Nevíš, letíš. Dříve to možná bylo tak, že lidi nebyli, ale teď je lidí spoustu a udrží se jen Ti, co opravdu vědí. Vědomosti RuLeZ!
Tak to jen takové malé převyprávěné zamyšlení od Rolanda.
Tento rozhovor byl dvakrát přerušen. Poprvé, když další Jumbo přistávalo. Roland sám rozhovor přerušil a řekl, "běžte si ho odfotit". Podruhé, když Jumbík pojížděl pod/no spíš nad okny. (I když jsme v patře :-D). To zase povídá:"běžte zamávat pilotům".
Já tuhle školu žeru!!!
Roland nás odvezl na Kampus, já se s Evkou rozloučil a šel jsem do knihovny, zarobit ňáků tu kačku ;)
Ještě jsem si stáhnul manuál na Boeing 727, abych měl trochu představu o tomhle, teď už oblíbeném letadle. Jinak to ani nejde. Vše na škole (avionika, počítačové cvičení, systémy) se bude točit kolem tohoto letadla. Na internetu jsem našel i CBT (Computer Based training), který mi snad některé věci osvětlí do většího detailu.
Večer jsem se stavil v MediaMarktu. Je to obří obchod s největším výběrem elektroniky, co jsem kdy navštívil. Roland nám ho prezentoval jako "low cast", leč ceny jsou o trochu horší jak v ČR. S Henrim jsme se o tom bavili. Asi používají určitý koeficient životního stylu (lidi si vyšší ceny tady mohou dovolit), a taky mají vysoké daně. To mi zase vysvětlila Eva. Ty se jim vyplatí ve stáří nebo při nemocenské. Stát tu platí (nikoli zaměstnavatel) nemocenskou v plné výši příjmu.
Po příchodu domů jsem si uvařil večeři a šel spát.
//pokračování v pátek//
Jak jsem již předznamenal v první části, dnes jsme měli s Rolandem domluvenou schůzku v Aeronautical center. Toto centrum se nachází na okraji města, přímo na letišti. Podrobnosti o tomto centru můžete najít na www.vloc.eu. Roland Defever je ředitelem tohoto centra a tak jsme měli za průvodce toho nejpovolanějšího. Vyzvedl nás odpoledne na Campusu ve městě a svým autem nás odvezl na letiště. Po cestě jsme dostávali výklad k ubíhající krajině. Jeli jsme podél pobřeží asi 2 km. Nádherná cesta, která stejným způsobem ubíhá až k francouzským hranicím (cca 30 km) z Oostende. Takže na jaře jsou jasné dva jednodenní cyklistické výlety. 1) k hranicím francie, 2) k hranicím Holandska. Už se nemohu dočkat.
Dojeli jsme k Leteckému centru a zaparkovali pod křídly 727. Hned mi, jak Brő (Belgie zdraví Krétu) dobře poznamenal, spadla čelist :-) a začal jsem fotografovat. Roland jen odvětil:"na to budeš mít dost času..." Na vysvětlenou: V centru budeme studovat většinu našich předmětů, takže tu budeme pečení vaření. Po otevření dveří jsme stáli na recepci. Nemohu Vám popisovat, co vše se zde nachází, to by se do tohoto článku nevlezlo.
Ale tak aspoň krátce.
Nachází se zde spoustu učeben. V každé jsou speciálizované pomůcky. Systémy letadla (obří panely), přímo od Lufthansy, na který se učili technici. Postupový kokpit B727 - simulátor. Avionická učebna má plný regál přístrojů. Motorová výuka vlastní po celém centru rozeseté torza motorů - od málých tryskových, přes pístové pro general aviation až po Rolls-Royce z velkých letadel. Pro udržbu je zde několik letounů, určené pro neustálé rozebírání a opravovaní. Vyřazená letadla. Vrtulník Policie. Knihovna skýtá ty nejdetailnější materiály, manuály - přímo od Boeingu, Airbusu. Nejraději bych se tam zavřel, ale není v lidských silách toto pročíst. Nejlepší je Breaktime room (místnost na přestávky) Je to velká místnost, kde se schází lidé, když mají zrovna volno. Diskutují, popíjí kafíčko. A co je hlavní? Obří okno podél celé místnosti (asi 20m) s výhledem přímo na letovou a přistávací dráhu. Když jsme přišli, všichni piloti, provozáři, udržbáři byli nalepení na oknu a my: "co je?". Roland pověděl něco ve stylu:"připravte foťáky". Otevřel nám okno a bylo jasno. Jumbík jde na vzlet. Plný tah, rachot jak B747 a drobeček jde do vzduchu. Pak se místnost uklidňuje a vrací se ke stolečkům popíjet kávu. Jak jsme později zjistili. Koukání z okna je tady místní zvyklost, nám moc vyhovující.
Viděli jsme toho ještě hodně, Roland se se všemi kolegy vždy vřele pozdravil, představil nám několik našich budoucích vyučujících. Máme přijít zase v pondělí. Na konec jsme měli krátký pohovor k našemu project work. Trochu se nás vyptával, jaké téma jsme si vybrali nadhodil ještě několik nápadů a témat k zamyšlení.
Roland je chytrý člověk, který má zkušenosti a nadhled, přitom si ale udržuje přátelskou rovinu konverzace a nemá od nás žádný odstup. To se cení. Nejvíce mě zaujala jeho myšlenka o specialiaci. Všichni se učíme hrozně obecně (jak říká Eva: "z každého rožku trošku") a pro future jsme nepoužitelní. Lidé/Studenti vědí "vše", ale zároveň nic pořádně. Všichni Číňani a Indové a lídé z východu sedí nad učením 24 hodin denně. Pilně se připravují na svoji kariéru a evropskej člověk (a specialisti jsou myslím češi) nikoli. Český člověk se snaží to studium ošulit jak to jen jde. Myslí si, že vše dostane zadarmo. Učitele považuje za nepřítele a někoho koho musí přežít. Zvednout ruku se považuje za ostudu. Projevit aktivitu navíc za provej šprťáctví. Je to asi dáno celkovou situací ve společnosti. Ale pro future je toto uvažování zcela zcestné. A ruku na srdce. Když vystuduji svůj obor, zatím pořád nevíme co budem. Oficiálně jsme prezentování jako lidé z Air Traffic Managementu. To je ale hrozně širokej pojem. A co jsme se vlastně doposud dozveděli? Co z toho pro skutečnou praxi využijeme. Je hezké mít přehled a vědět "z každého rožku trošku". Ale co je to právé "naše". Máme uzce profilovaný obor, ve kterém jsme nejlepší? Nebo čekáme, že si nás snad vyberou zaměstnavatelé podle titulu? Takhle to nefunguje, přátelé. Zeptají se na vědomosti. Nevíš, letíš. Dříve to možná bylo tak, že lidi nebyli, ale teď je lidí spoustu a udrží se jen Ti, co opravdu vědí. Vědomosti RuLeZ!
Tak to jen takové malé převyprávěné zamyšlení od Rolanda.
Tento rozhovor byl dvakrát přerušen. Poprvé, když další Jumbo přistávalo. Roland sám rozhovor přerušil a řekl, "běžte si ho odfotit". Podruhé, když Jumbík pojížděl pod/no spíš nad okny. (I když jsme v patře :-D). To zase povídá:"běžte zamávat pilotům".
Já tuhle školu žeru!!!
Roland nás odvezl na Kampus, já se s Evkou rozloučil a šel jsem do knihovny, zarobit ňáků tu kačku ;)
Ještě jsem si stáhnul manuál na Boeing 727, abych měl trochu představu o tomhle, teď už oblíbeném letadle. Jinak to ani nejde. Vše na škole (avionika, počítačové cvičení, systémy) se bude točit kolem tohoto letadla. Na internetu jsem našel i CBT (Computer Based training), který mi snad některé věci osvětlí do většího detailu.
Večer jsem se stavil v MediaMarktu. Je to obří obchod s největším výběrem elektroniky, co jsem kdy navštívil. Roland nám ho prezentoval jako "low cast", leč ceny jsou o trochu horší jak v ČR. S Henrim jsme se o tom bavili. Asi používají určitý koeficient životního stylu (lidi si vyšší ceny tady mohou dovolit), a taky mají vysoké daně. To mi zase vysvětlila Eva. Ty se jim vyplatí ve stáří nebo při nemocenské. Stát tu platí (nikoli zaměstnavatel) nemocenskou v plné výši příjmu.
Po příchodu domů jsem si uvařil večeři a šel spát.
//pokračování v pátek//
čtvrtek 4. února 2010
7. den Aeronautical Center
Dnes jsme se přesunuli do Aeronautical center (ekvivalent našeho Leteckého ústavu na 5. patře), kde bude probíhat z větší části naše výuka.
Čekal jsem dost, ale tohle?
To se nedá s naší školou vůbec srovnat.
Jen pro představu, než večer sepíšu delší report, tohle nám parkuje před školou.
Čekal jsem dost, ale tohle?
To se nedá s naší školou vůbec srovnat.
Jen pro představu, než večer sepíšu delší report, tohle nám parkuje před školou.
středa 3. února 2010
6. den Snídaně na pláži
Dobrý večer, vážení čtenáři,
dnešní den začal nenormálně. Zásoby došly, a tak nezbývalo než vyrazit ven. Zabalil jsem puding a jablko, s tím, že to přece musím vydržet. A taky je po cestě obchodů dost a dost. Dnes jsem měl v plánu se zapojit do pracovního procesu. Někteří z Vás možná vědí, že se mi poštěstilo mít práci, která je pro mě zábavou. Zkoumání, bádání, hraní si s různými konfiguracemi na počítači a z tepla domova přes internet, všechno štelovat, posouvat, plnit a nahrávat, stahovat a upravovat. To je moje práce. Pracuji pro jednu firmu, která prodává (teď už nejen v ČR) letecké přístroje, GPS, radiostanice, prostě vybavení letadel, avioniku a vše co s tím souvisí. Mám na starosti internetový e-shop a vše kolem něj. Dnes jsem měl ze školy volný den a protože už "na stole" leželo pár nevyřízených úkolů, rozhodl jsem se zajít do knihovny, trochu s těmito úkoly pohnout.
Zpět ke snídani. Rozhodl jsem se, že snídani si zpestřím něčím neobvyklým. Šel sem tedy na pláž a nasnídal se až tam :-) Byl zrovna odliv a vlny nedosahovali ani půl metru. Dalo by se říct, klidné moře, na místní poměry. Nad pláží kroužili rackové. Mušle pomalu osychaly. Ve větru se .. a pozor .. ve větru, co se to tam chystá? Padáčky? Draci? A co je tohle? Písečná blecha? Windsurf na tříkolce.. (viz fotogalerie) Páni, tak jsem tam chvíli stál a očumoval. Zrovna začínal kurz tohoto písečného plachtění. Tak jsem ho z povzdálí vyslechl (v nizozemštině) a udělal pár fotek. Pak už byla docela zima, zdlábl jsem puding. Škola je za rohem na pláži, a tak jsem se vydal směr knihovna. Milá paní - stejně jako včera mě hezky pozdravila. Já jsem jí na oplátku pozdravil anglicky a už jí to docvaklo a přestala na mě mluvit mimozemšťaninou :) Tak jsem se posadil úplně dozadu, tam kam včera, a zkusil jsem zprovoznit internet. Po 10 minutách marného bádání, (takhle zabezpečenou síť jsem ještě neviděl) jsem požádal o pomoc. Paní vytasila 3 manuály, a že to jde se mnou nastavit. Po cestě povídá: "Windows XP, Vista or Seven?", "Linux" odpovídám. Trošku se zhrozila, protože na tohle manuál nemá. Ale hned jí beru vrásky z tváře a povídám. "To bude stejný jak v XPčkách", s úsměvem na tváři mi podala manuál a pověděla, že když se mi to nepovede, zavolá místní IT hochy :-) Povedlo se, Wonder jásá a hnedka začíná surfovat. Ještě jsem vrátil s díky manuál, ve kterém jsem se dozvěděl, že certifikát který jsem se snažil uloupit není potřeba a bude stažen automaticky, a zeptal se, zda není internet omezený. Paní se obrátila na kolegu protože tady (narozdíl od našeho VUT, kde je limit 750 MB týdně) o limitech nikdy neslyšeli. Dobře pro mě. Možná se ptáte, proč chodím do knihovny? Doma má D. omezený internet traffic na 20GB měsíčně. Což je, žel Bohu, tuze málo na standardní Wonderácké žití :) Jen dnes mám traffic z knihovny za 5 hodin 3.1 GB a umím i víc :-D
Tak odpoledne jsem strávil v knihovně resp. v práci. Zajímavější byl až večer.
Po 18:30, kdy knihovna zavírá jsem se vydal domů. Protože došly zásoby, a tady nikdo nechodí odpoledne s plnou náručí domů, aby své hodné a šikovné koloušky nakrmil (zdravím maminku), vzal jsem to přes místní Carrefour. Bláhově jsem si vzal košíček do ruky, ale ten se málem rozlomit pod tíhou všeho, co jsem koupil. Tak zas mám zásoby dlouhodobé povahy. Strááášně dlouho jsem hledal 2 věci. Kmín a strouhanku. Strouhanka nevím jak se řekne, ani anglicky, natož mimozemšťansky. Kmín snad ani neměli. O kmínu ještě za chvíli. Vzal jsem tedy vše, co jsem považoval za nezbytné. Dovybavil se vodou po holení, 500 papírů do tiskárny (nejlepší poměr výkon/cena - beru to tak i doma), nějaké psací potřeby, a hlavně jídlo. Hodně jídla. Mám docela velký hlad. Evka mi poradila koupit přesnídávku. Dávají to do 0,7 litrovek a přijde asi na 60cent. Místo jogurtu nebo kompotu dobrý. Taky měli levnej medéček a marmošku. O snídaně není nouze. Na večeři jsem si koupil brambory a žampióny. Kilo brambor přijde na 0,9€ a půl kila žampionů na 2,5€. Budu to mít aspoň na třikrát, a véča za 1€ není špatná. Mají tu dost drahý maso. Nejlevnější je asi klokan. Ale jinak vše nad 10€/kilo.
U placení jsem dostal bonusovou kartu, za kterou mohu sbírat bodíky, a pak mi přihodí 25€ k dobru. Hmm to se vyplatí.. Naskládal jsem celý batoh a ještě plnou krabici a vydal se domů. Pěkně se to proneslo. Řekl jsem si, že to zkusím bez mapy. Trochu jsem kličkoval, ale nakonec došel. Po návratu domů jsem šel vařit. Brambory šli snadno. Problém byl se žampióny resp. s kmínem. Kmín jsem nekoupil, neměli. Zajásal jsem, když jsem u D. v kuchyni uviděl hned dva druhy kmínu. Na už trochu osmahnuté žampióny jsem nasypal trochu prvního kmínu, opravdu jen malou špetku, byl totiž trochu zvláštní. Fuuuj! To chutná hnusně.. jak šampón.. tak to tam dávat nebudu. Musím to přebít správným domácím kmínem. Chrstl jsem na žampiony ten druhý "kvalitní domácí český kmín", pod domněnkou, že to je "kvalitní domácí česky chutnající kmín" a byl to ještě větší šampoń než ten před tím. Nevím, co s tím kmínem tady dělají, ale houby šly na průplach.. Všechen "šampónový" kmín jsem z nich dostal, až pak mohli jít znovu na pánvičku. Řeknu Vám, kmín už nikdy víc. Příští žampióny budou obalovaný ve dvojobalu. Poznatek: Voda, Mléko, vajíčka, chleba, jablka - tu chutnají normálně.
Po večeři mi Henri ukazoval program, ve kterém testuje větrnou elektrárnu. Pěkný sofistikovaný LabView, dají se v něm dělat velký věci.
Zítra (po zasloužilé snídani), máme sraz v 10:00 s Rolandem a jedeme kouknout na letiště. Takže???
//pokračování příště//
dnešní den začal nenormálně. Zásoby došly, a tak nezbývalo než vyrazit ven. Zabalil jsem puding a jablko, s tím, že to přece musím vydržet. A taky je po cestě obchodů dost a dost. Dnes jsem měl v plánu se zapojit do pracovního procesu. Někteří z Vás možná vědí, že se mi poštěstilo mít práci, která je pro mě zábavou. Zkoumání, bádání, hraní si s různými konfiguracemi na počítači a z tepla domova přes internet, všechno štelovat, posouvat, plnit a nahrávat, stahovat a upravovat. To je moje práce. Pracuji pro jednu firmu, která prodává (teď už nejen v ČR) letecké přístroje, GPS, radiostanice, prostě vybavení letadel, avioniku a vše co s tím souvisí. Mám na starosti internetový e-shop a vše kolem něj. Dnes jsem měl ze školy volný den a protože už "na stole" leželo pár nevyřízených úkolů, rozhodl jsem se zajít do knihovny, trochu s těmito úkoly pohnout.
Zpět ke snídani. Rozhodl jsem se, že snídani si zpestřím něčím neobvyklým. Šel sem tedy na pláž a nasnídal se až tam :-) Byl zrovna odliv a vlny nedosahovali ani půl metru. Dalo by se říct, klidné moře, na místní poměry. Nad pláží kroužili rackové. Mušle pomalu osychaly. Ve větru se .. a pozor .. ve větru, co se to tam chystá? Padáčky? Draci? A co je tohle? Písečná blecha? Windsurf na tříkolce.. (viz fotogalerie) Páni, tak jsem tam chvíli stál a očumoval. Zrovna začínal kurz tohoto písečného plachtění. Tak jsem ho z povzdálí vyslechl (v nizozemštině) a udělal pár fotek. Pak už byla docela zima, zdlábl jsem puding. Škola je za rohem na pláži, a tak jsem se vydal směr knihovna. Milá paní - stejně jako včera mě hezky pozdravila. Já jsem jí na oplátku pozdravil anglicky a už jí to docvaklo a přestala na mě mluvit mimozemšťaninou :) Tak jsem se posadil úplně dozadu, tam kam včera, a zkusil jsem zprovoznit internet. Po 10 minutách marného bádání, (takhle zabezpečenou síť jsem ještě neviděl) jsem požádal o pomoc. Paní vytasila 3 manuály, a že to jde se mnou nastavit. Po cestě povídá: "Windows XP, Vista or Seven?", "Linux" odpovídám. Trošku se zhrozila, protože na tohle manuál nemá. Ale hned jí beru vrásky z tváře a povídám. "To bude stejný jak v XPčkách", s úsměvem na tváři mi podala manuál a pověděla, že když se mi to nepovede, zavolá místní IT hochy :-) Povedlo se, Wonder jásá a hnedka začíná surfovat. Ještě jsem vrátil s díky manuál, ve kterém jsem se dozvěděl, že certifikát který jsem se snažil uloupit není potřeba a bude stažen automaticky, a zeptal se, zda není internet omezený. Paní se obrátila na kolegu protože tady (narozdíl od našeho VUT, kde je limit 750 MB týdně) o limitech nikdy neslyšeli. Dobře pro mě. Možná se ptáte, proč chodím do knihovny? Doma má D. omezený internet traffic na 20GB měsíčně. Což je, žel Bohu, tuze málo na standardní Wonderácké žití :) Jen dnes mám traffic z knihovny za 5 hodin 3.1 GB a umím i víc :-D
Tak odpoledne jsem strávil v knihovně resp. v práci. Zajímavější byl až večer.
Po 18:30, kdy knihovna zavírá jsem se vydal domů. Protože došly zásoby, a tady nikdo nechodí odpoledne s plnou náručí domů, aby své hodné a šikovné koloušky nakrmil (zdravím maminku), vzal jsem to přes místní Carrefour. Bláhově jsem si vzal košíček do ruky, ale ten se málem rozlomit pod tíhou všeho, co jsem koupil. Tak zas mám zásoby dlouhodobé povahy. Strááášně dlouho jsem hledal 2 věci. Kmín a strouhanku. Strouhanka nevím jak se řekne, ani anglicky, natož mimozemšťansky. Kmín snad ani neměli. O kmínu ještě za chvíli. Vzal jsem tedy vše, co jsem považoval za nezbytné. Dovybavil se vodou po holení, 500 papírů do tiskárny (nejlepší poměr výkon/cena - beru to tak i doma), nějaké psací potřeby, a hlavně jídlo. Hodně jídla. Mám docela velký hlad. Evka mi poradila koupit přesnídávku. Dávají to do 0,7 litrovek a přijde asi na 60cent. Místo jogurtu nebo kompotu dobrý. Taky měli levnej medéček a marmošku. O snídaně není nouze. Na večeři jsem si koupil brambory a žampióny. Kilo brambor přijde na 0,9€ a půl kila žampionů na 2,5€. Budu to mít aspoň na třikrát, a véča za 1€ není špatná. Mají tu dost drahý maso. Nejlevnější je asi klokan. Ale jinak vše nad 10€/kilo.
U placení jsem dostal bonusovou kartu, za kterou mohu sbírat bodíky, a pak mi přihodí 25€ k dobru. Hmm to se vyplatí.. Naskládal jsem celý batoh a ještě plnou krabici a vydal se domů. Pěkně se to proneslo. Řekl jsem si, že to zkusím bez mapy. Trochu jsem kličkoval, ale nakonec došel. Po návratu domů jsem šel vařit. Brambory šli snadno. Problém byl se žampióny resp. s kmínem. Kmín jsem nekoupil, neměli. Zajásal jsem, když jsem u D. v kuchyni uviděl hned dva druhy kmínu. Na už trochu osmahnuté žampióny jsem nasypal trochu prvního kmínu, opravdu jen malou špetku, byl totiž trochu zvláštní. Fuuuj! To chutná hnusně.. jak šampón.. tak to tam dávat nebudu. Musím to přebít správným domácím kmínem. Chrstl jsem na žampiony ten druhý "kvalitní domácí český kmín", pod domněnkou, že to je "kvalitní domácí česky chutnající kmín" a byl to ještě větší šampoń než ten před tím. Nevím, co s tím kmínem tady dělají, ale houby šly na průplach.. Všechen "šampónový" kmín jsem z nich dostal, až pak mohli jít znovu na pánvičku. Řeknu Vám, kmín už nikdy víc. Příští žampióny budou obalovaný ve dvojobalu. Poznatek: Voda, Mléko, vajíčka, chleba, jablka - tu chutnají normálně.
Po večeři mi Henri ukazoval program, ve kterém testuje větrnou elektrárnu. Pěkný sofistikovaný LabView, dají se v něm dělat velký věci.
Zítra (po zasloužilé snídani), máme sraz v 10:00 s Rolandem a jedeme kouknout na letiště. Takže???
//pokračování příště//
5. den První školní den
Nazdar lidičky,
tak máme za sebou první školní den. 10:30 jsme měli sraz s Mr. Roland Defever. Protože i tady se drží akademická čtvrthodinka, přišel o něco později. Představil se jako Roland. Milý chlapík. Ptal se nás co jsme zač, co jsme studovali, co víme o ATM/ATC. Potom si vzal slovo a pověděl nám o každém předmětu, který budeme studovat základní informace. Také jsme dostali zadání semestrálního projektu - taková malá bakalářka. Nadhodil témata, kterých se můžeme chytnout.
Single european sky, bezpilotní prostředky, ICAO Annexy. Nejvíce mě zaujalo samozřejmě první téma - single european sky - projekt jednotné evropské nebe. Trochu to souvisí s mojí bakalářskou prací o prostorové navigaci. Tak ji trochu rozšířím :)
Po krátkém interview s námi prošel celou školu a ukázal, kde můžeme studovat, kde jíst, kde odpočívat. Hodně pěkná a vybavená škola.
Další "výuku" máme ve čtvrtek, kdy s námi zajede na letiště, kde máme (jako škola) aeronautical center.
Jak on sám říkal cituji,"We will accelerate slowly after the weekend, like diesel". (pomalu se rozjedeme po víkendu, jako diesel :)
Nakonec nám dal svoji vizitku s tím, že je to místní ředitel a výjmenoval nám co vše má na starosti. Fajn vědět :-)
Po polední pauze jsme navštívili s Evkou knihovnu, kde operuje milá paní knihovnice, se kterou se budeme vídat asi hodně často. V knihovně jsou tuny časopisů se leteckou tématikou. Hned jsme si jich pár půjčili a začali prolistovávat. Většina v angličtině, dobře pro nás. I když Eva už se začala pilně učit Dutch (nizozemštinu).
O půl jedné jsme měli sraz s naší koordinátorkou/studijní referentkou Gwendollyn. Je to velice sympatická a usměvavá slečna. Vzala nás také na prohlídku školy a skončili jsme v jedné třídě, kam nám donesla materiály o Belgii, mapy Oostende, nějaké katalogy a reklamní předměty. Vlastně málem bych zapomněl. Společně s námi tu byli také Jarda & Jarda z FITka z Brna, a Christian & Cesar - ze španělska. Jsou to všichni Erasmus studenti. Obor Air Traffic ale budeme studovat zatím jen Já s Evou. Postupně (během 14 dní) se k nám připojí ještě student z Madridu a ještě 2 další, o kterých nic zatím nevíme :) (Like a diesel, don't forget)
Po tvrdém prvním dnu :-D, jsme se rozloučili se všemi před školou a rozeběhli se domů. Přišel jsem nějaký rozlámaný, snědl puding a jal se spát. Večer jsem se probudil akorát tak abych si udělal večeři. Těstoviny s míchanýma vajíčkama na goudě (sýr - lepší eidam). Zítra budu muset jít na druhý lov. Zásoby docházejí.
Ještě jsem se registroval na ATCevents.com na 9.-11.března do Amsterodamu. Bude tam konference o Air Traffic Control / Managementu. Tam nesmíme chybět. O to víc, že je to za rohem.
Brou noc.
//pokračování příště//
tak máme za sebou první školní den. 10:30 jsme měli sraz s Mr. Roland Defever. Protože i tady se drží akademická čtvrthodinka, přišel o něco později. Představil se jako Roland. Milý chlapík. Ptal se nás co jsme zač, co jsme studovali, co víme o ATM/ATC. Potom si vzal slovo a pověděl nám o každém předmětu, který budeme studovat základní informace. Také jsme dostali zadání semestrálního projektu - taková malá bakalářka. Nadhodil témata, kterých se můžeme chytnout.
Single european sky, bezpilotní prostředky, ICAO Annexy. Nejvíce mě zaujalo samozřejmě první téma - single european sky - projekt jednotné evropské nebe. Trochu to souvisí s mojí bakalářskou prací o prostorové navigaci. Tak ji trochu rozšířím :)
Po krátkém interview s námi prošel celou školu a ukázal, kde můžeme studovat, kde jíst, kde odpočívat. Hodně pěkná a vybavená škola.
Další "výuku" máme ve čtvrtek, kdy s námi zajede na letiště, kde máme (jako škola) aeronautical center.
Jak on sám říkal cituji,"We will accelerate slowly after the weekend, like diesel". (pomalu se rozjedeme po víkendu, jako diesel :)
Nakonec nám dal svoji vizitku s tím, že je to místní ředitel a výjmenoval nám co vše má na starosti. Fajn vědět :-)
Po polední pauze jsme navštívili s Evkou knihovnu, kde operuje milá paní knihovnice, se kterou se budeme vídat asi hodně často. V knihovně jsou tuny časopisů se leteckou tématikou. Hned jsme si jich pár půjčili a začali prolistovávat. Většina v angličtině, dobře pro nás. I když Eva už se začala pilně učit Dutch (nizozemštinu).
O půl jedné jsme měli sraz s naší koordinátorkou/studijní referentkou Gwendollyn. Je to velice sympatická a usměvavá slečna. Vzala nás také na prohlídku školy a skončili jsme v jedné třídě, kam nám donesla materiály o Belgii, mapy Oostende, nějaké katalogy a reklamní předměty. Vlastně málem bych zapomněl. Společně s námi tu byli také Jarda & Jarda z FITka z Brna, a Christian & Cesar - ze španělska. Jsou to všichni Erasmus studenti. Obor Air Traffic ale budeme studovat zatím jen Já s Evou. Postupně (během 14 dní) se k nám připojí ještě student z Madridu a ještě 2 další, o kterých nic zatím nevíme :) (Like a diesel, don't forget)
Po tvrdém prvním dnu :-D, jsme se rozloučili se všemi před školou a rozeběhli se domů. Přišel jsem nějaký rozlámaný, snědl puding a jal se spát. Večer jsem se probudil akorát tak abych si udělal večeři. Těstoviny s míchanýma vajíčkama na goudě (sýr - lepší eidam). Zítra budu muset jít na druhý lov. Zásoby docházejí.
Ještě jsem se registroval na ATCevents.com na 9.-11.března do Amsterodamu. Bude tam konference o Air Traffic Control / Managementu. Tam nesmíme chybět. O to víc, že je to za rohem.
Brou noc.
//pokračování příště//
pondělí 1. února 2010
4. den příjezd Evy
Na začátek chci všem poděkovat za Vaše přání a "závistivé" emaily, které mi píšete. Skutečně jsem za ně rád, vážím si jich/Vás.
Dnešní den jsem si přivstal (rozuměj 9:30). Spáchal jsem hygienu a pustil se do snídaně. Na snídani jsem si udělal chlebík se zbytkem vysočiny a instantní polívčičku. Odpovídal jsem na pár emailů od Vás. V 12:20 jsme byli domluveni s Evou, že ji vyzvednu na nádraží. Eva je moje kolegyně z leteckého ústavu. Když nejezdí po světě, bydlí na Slovensku ve vísce Michalovce u Košic. Stejně jako já se přihlásila na erasmus a teď tu bude studovat společně se mnou. Bydlí ve vedlejším městě Brugge. Pokud jste nečetli předchozí příspěvky, to jí z velké části vděčím za to, že tu jsem.
Na tuhle milou osůbku jsem měl dnes ráno čekat. 12:00 jsem zapnul mobil a tam smska. Idem skor 11:46 jsem v Oostende. Napsal jsem pozdržovací smsku a tryskem pádil na nádr. Evka už samozřejmě čekala celá promrzlá před budovou. Přivítali jsme se a vyrazili.. na pláž :-) Hi, to je fajn to moct říct :-) Heč peč my tu máme pláž a písek a mega vVvVlLlLlLnNnNýÝýÝý.
//to asi mořský vzduch//
Měli jsme krásný odpoledne, spoustu jsme toho nafotili, probrali všechno možné i nemožné, cestu, ubytování, jídlo, telefony, obchody, skočili jsme na hranolky, pak do Mc'ka na Colu co nebyla Colou :). Prošli město křížem krážem, byli mrknout v parku. Lezl jsem na pyramidu o trochu větší, než máme v Tišnově. Nakonec jsme byli na poště.
Po příchodu domů jsem dal sprchu. Zpracoval fotky na picaso. Na večeři jsem si uvařil těstoviny s ham&egsem. Chutná to dobře. Všechno je jednou poprvý. Dnes se mi povedlo nezasvinit sporák, ani jiné vybavení :-)
Zítra mě čeká první školní den. Těším se jak kdyby šlo o první třídu na základce :-)
Tak zatím lidi a neseĎte doma na zadku :-D
//pokračování příště//
Dnešní den jsem si přivstal (rozuměj 9:30). Spáchal jsem hygienu a pustil se do snídaně. Na snídani jsem si udělal chlebík se zbytkem vysočiny a instantní polívčičku. Odpovídal jsem na pár emailů od Vás. V 12:20 jsme byli domluveni s Evou, že ji vyzvednu na nádraží. Eva je moje kolegyně z leteckého ústavu. Když nejezdí po světě, bydlí na Slovensku ve vísce Michalovce u Košic. Stejně jako já se přihlásila na erasmus a teď tu bude studovat společně se mnou. Bydlí ve vedlejším městě Brugge. Pokud jste nečetli předchozí příspěvky, to jí z velké části vděčím za to, že tu jsem.
Na tuhle milou osůbku jsem měl dnes ráno čekat. 12:00 jsem zapnul mobil a tam smska. Idem skor 11:46 jsem v Oostende. Napsal jsem pozdržovací smsku a tryskem pádil na nádr. Evka už samozřejmě čekala celá promrzlá před budovou. Přivítali jsme se a vyrazili.. na pláž :-) Hi, to je fajn to moct říct :-) Heč peč my tu máme pláž a písek a mega vVvVlLlLlLnNnNýÝýÝý.
//to asi mořský vzduch//
Měli jsme krásný odpoledne, spoustu jsme toho nafotili, probrali všechno možné i nemožné, cestu, ubytování, jídlo, telefony, obchody, skočili jsme na hranolky, pak do Mc'ka na Colu co nebyla Colou :). Prošli město křížem krážem, byli mrknout v parku. Lezl jsem na pyramidu o trochu větší, než máme v Tišnově. Nakonec jsme byli na poště.
Po příchodu domů jsem dal sprchu. Zpracoval fotky na picaso. Na večeři jsem si uvařil těstoviny s ham&egsem. Chutná to dobře. Všechno je jednou poprvý. Dnes se mi povedlo nezasvinit sporák, ani jiné vybavení :-)
Zítra mě čeká první školní den. Těším se jak kdyby šlo o první třídu na základce :-)
Tak zatím lidi a neseĎte doma na zadku :-D
//pokračování příště//
neděle 31. ledna 2010
3. den - poprvé na letišti
Ráno jsem si trochu přispal. Snídaně byla až v 11 a po ní jsem začal sepisovat všechny zážitky, které můžete číst. Trochu se to protáhlo. No málo jich není. Kolem 15té jsem vyrazil, že se kouknu na letiště. Vzal jsem mapu, foťák, műsli tyčinku do kapsy a vyrazil. Tentokrát jsem šel rovnou za nosem a nechal na sebe působit okolí. Pořád jsem se rozhlížel po okolních domech, obchodech, ulicích, dýchal čerstvý mořský vzduch. Najednou jsem se zastavil o plot letiště. Dorazil jsem netušíc přímo k letišti. Bylo to asi 10 minut cesty. Přesněji řečeno jsem byl na konci letiště, u konce dráhy. Nasadil jsem tedy směr terminál a prošel kolem velké dálnice až k terminálu. Cesta ubíhala pomalu. Jestli jste někdy někdo šel celou délku letištní dráhy, víte že to není kousek.
Po příchodu na terminál jsem udělal pár fotek a prohlídl si jej zevnitř. Byl celý opuštěný. Oostende-Brugge International Airport je především Cargo letiště a navíc byla neděle a to tady moc nelítá. V sobotu jsem zachytil Boeing 747, příští vzlet si nenechám ujít.
Když jsem se pokochal terminálem, nasadil jsem nový směr k domovu, po cestě jsem koukal na přilehlé domy, procházel jsem asi nějakou zámožnější čtvrtí, samé jaguáry, džípy, mercedesy... Došel jsem až ke škole, z druhé strany než včera a tak jsem si prošel celou trasu, kterou budu chodit do školy. Po cestě jsem narazil na Delvitu a Lidl, další supermarkety k dobru :-)
Po příchodu domů jsem se rozhodl kuchtit, však jsem jedl naposledy před polednem. Rýže na sladko není špatná, řekl jsem si. Tak jsem lehce povařil rýži ze sáčku, vyhodil vodu, přilil mlíko a dovařil na hotovo. Přidal čačajíčko - jak kakao nazýváme s bratrem - a cukr, máslo k tomu a šlo se jíst. Hmm nechutnalo to špatně. Na vysvětlenou nikdy jsem rýži na sladko nedělal, takže moc nechápu, jak se to tam udělá s tím mlíkem. No jíst se to dalo. A rýže v sáčcích funguje taky dobře. Taky jsem se naučil používat mikrovlnku, ale asi je o dost výkonější než naše doma páč mi hrneček s mlíkem udělal "hrnečku vař" :-) Uklidil jsem, hodil věci do myčky, naládoval se a šel skypovat.
Podnikli jsme eurokonferenční hovor s Beruškou (CZE-Tišnov), Žabičkou(GB-London), a Danem(Kréta-Heraklion). No Dan se učí na zkoušku v laboratoři a měl nestabilní spojení. Přesto jsme si zahráli euro-schovku :-)
Hodím ještě nějaký fotky na picaso a valím do hajan.
//pokračování příště//
Po příchodu na terminál jsem udělal pár fotek a prohlídl si jej zevnitř. Byl celý opuštěný. Oostende-Brugge International Airport je především Cargo letiště a navíc byla neděle a to tady moc nelítá. V sobotu jsem zachytil Boeing 747, příští vzlet si nenechám ujít.
Když jsem se pokochal terminálem, nasadil jsem nový směr k domovu, po cestě jsem koukal na přilehlé domy, procházel jsem asi nějakou zámožnější čtvrtí, samé jaguáry, džípy, mercedesy... Došel jsem až ke škole, z druhé strany než včera a tak jsem si prošel celou trasu, kterou budu chodit do školy. Po cestě jsem narazil na Delvitu a Lidl, další supermarkety k dobru :-)
Po příchodu domů jsem se rozhodl kuchtit, však jsem jedl naposledy před polednem. Rýže na sladko není špatná, řekl jsem si. Tak jsem lehce povařil rýži ze sáčku, vyhodil vodu, přilil mlíko a dovařil na hotovo. Přidal čačajíčko - jak kakao nazýváme s bratrem - a cukr, máslo k tomu a šlo se jíst. Hmm nechutnalo to špatně. Na vysvětlenou nikdy jsem rýži na sladko nedělal, takže moc nechápu, jak se to tam udělá s tím mlíkem. No jíst se to dalo. A rýže v sáčcích funguje taky dobře. Taky jsem se naučil používat mikrovlnku, ale asi je o dost výkonější než naše doma páč mi hrneček s mlíkem udělal "hrnečku vař" :-) Uklidil jsem, hodil věci do myčky, naládoval se a šel skypovat.
Podnikli jsme eurokonferenční hovor s Beruškou (CZE-Tišnov), Žabičkou(GB-London), a Danem(Kréta-Heraklion). No Dan se učí na zkoušku v laboratoři a měl nestabilní spojení. Přesto jsme si zahráli euro-schovku :-)
Hodím ještě nějaký fotky na picaso a valím do hajan.
//pokračování příště//
2. den procházka po Oostende
Ráno vstávám kolem 9.00. Než vylezu uplyne asi hodina, rozhlížím se kolem, je zima. Venku je počasí hodně proměnlivé, skoro anglické, přeháňky. Zapínám topení. Rozhlížím se po něčem k snědku. Moc toho není. Chystám se na nákup. Nikdo není doma Henry, mi ukazuje na mapě nejbližší diskont. Beru batoh, peníze a jdu na lov. Obchůdek je 2 bloky odsud. Taková menší sámoška, něco jako Penny nebo Albert. Jmenuje se Aldi. Mají celkem dobré ceny, troufnu si přirovnat k našim. Tak max 1,5 násobek. Dražší mi přijdou salámy, maso, sýry. Levnější ovoce a zelenina. Dělám seznam s přehledem cen, pro další použití pro porovnání, kde je levněji do budoucna. Průběžně plním košík. Utratil jsem 20€. Je to hodně, ale kupoval jsem dlouhodobé věci. 1 kg kakaa, cornflaky, 1kg cukru, kapesníky, hygienické potřeby, větší objemy potravin. Jsem s nákupem spokojem, po tátově vzoru beru největší bedýnku s tím, že se bude hodit v pokoji na případný borčus. A mířím domů. Volám berušce po skypu. Jdu snídat (11:00) a pak zase skype. Dorazil D. dostávám mapu a ukazuje mi místa, která by mě mohla zajímat. Odpoledne se chystám na průzkum města.
Po obědě (formanská polívka 3 porce s chlebem) vyrážím na obhlídku. Beru to nejkratší cestou ke škole. Procházím kolem hipodromu (koňské dostihy), a thermálek (Oostende je lázeňské město). Na pláži je pekelná zima, ani vodu jsem nezkoušel, ale bude jak led. Po plážové promenádě procházím kolem hotelů a ubytoven pro turisty (nyní zřejmě opuštěných) až ke své škole. Výborně, na pláži jsem školu ještě neměl. Obhlížím ji a vypadá docela použitelně :-)
Po promenádě se vracím (v závětří budov) směrem k přístavu a do centra. V centru navštěvuji pár obchodů, koukám se po peřině. Zatím nic. V přístavu fotím lodě, nasávám atmosféru moře. Uchvacuje mě kostel. Mířím tam, uvnitř je otevřeno a tak sedám do poslední lavice. Rozmrzám. Chodí více lidí, rozeznívají se varhany. Sedím dobrou půl hodinu, medituji, modlím se, přemýšlím nad dalším osudem, nad tím, co mě čeká... Začíná Mše Svatá. Účastním se asi do půlky. Mši slouží černoušek. Hi, asi moje první mše s černouškem. Vůbec té řeči nerozumím. Domýšlím si, občas Amen a Jesus Christ zachytávám. Je to zvláštní pocit, nerozumět. Po kázání odcházím.
Vycházím z kostela a chystám se zachytit monumentální stavbu v západu slunce. Mám zamlžený objektiv. Nezbývá, než se kochat jen očima. Procházím asi hlavní třídou. Něco jako Masarykova a Čára v Brně. Obchody spíše luxusnější, navštěvuji místní operátory, nabídky v angličtině nevedou, sice jsem schopen vyluštit ceny a kolik dostanu muziky, ale odkazují mě na své stránky. Přemýšlím jestli si koupit místní simku, kdybych potřeboval volat. Zatím mám skype a roaming z česka a volat nepotřebuji.
Zabrousil jsem do obchodu, malý hezký, za výlohou polštáře. Tušíte kam mířím. Ano koupil jsem si peřinu. stála 12€ a to je lepší, než si ji půjčovat z univerzitních kolejí za 40€ :-) Byl to obchůdek typu IKEA, ale v menším. Zároveň zkouším platit kartou MasterCard - PIN - OK přijato.. hmm dobrý, přežiju :-)
Dále pokračuji už k domovu, setmělo se, padá na mě únava. Po cestě navštěvuji obchod, který mi doporučil D. a co nevidím, Carrefour! :-) Zapadnu do něj a zjišťuji, že je v některých produktech ještě o 0,5 € levnější. Vytahuji k porovnání lísteček s cenami. Už vím, kam budu chodit nakupovat ve velkým.
Domů přicházím kolem sedmé večerní. Volám berušce. Dělám večeři: chléb s Vysočinou :-D Povlíkám peřinu, ani jsem nevěděl, že standardní rozměr peřin je 200x140 a ono padlo i povlečení z domu, hmm dobře já :-)
Po večeři přebírám fotky, volám s našima přes skype.
Beru sprchu útokem, první holení, nezvyklá pěna, nezvyklá žiletka, dobře to dopadlo. Od Henryho si chci půjčit kolínskou. Nějak jsem na ni při nákupu zapomněl. Říká, že nemá. Ha beztak se holí nožem :-) Tvrdej kluk ze severu :-)
//-pokračování příště-//
Po obědě (formanská polívka 3 porce s chlebem) vyrážím na obhlídku. Beru to nejkratší cestou ke škole. Procházím kolem hipodromu (koňské dostihy), a thermálek (Oostende je lázeňské město). Na pláži je pekelná zima, ani vodu jsem nezkoušel, ale bude jak led. Po plážové promenádě procházím kolem hotelů a ubytoven pro turisty (nyní zřejmě opuštěných) až ke své škole. Výborně, na pláži jsem školu ještě neměl. Obhlížím ji a vypadá docela použitelně :-)
Po promenádě se vracím (v závětří budov) směrem k přístavu a do centra. V centru navštěvuji pár obchodů, koukám se po peřině. Zatím nic. V přístavu fotím lodě, nasávám atmosféru moře. Uchvacuje mě kostel. Mířím tam, uvnitř je otevřeno a tak sedám do poslední lavice. Rozmrzám. Chodí více lidí, rozeznívají se varhany. Sedím dobrou půl hodinu, medituji, modlím se, přemýšlím nad dalším osudem, nad tím, co mě čeká... Začíná Mše Svatá. Účastním se asi do půlky. Mši slouží černoušek. Hi, asi moje první mše s černouškem. Vůbec té řeči nerozumím. Domýšlím si, občas Amen a Jesus Christ zachytávám. Je to zvláštní pocit, nerozumět. Po kázání odcházím.
Vycházím z kostela a chystám se zachytit monumentální stavbu v západu slunce. Mám zamlžený objektiv. Nezbývá, než se kochat jen očima. Procházím asi hlavní třídou. Něco jako Masarykova a Čára v Brně. Obchody spíše luxusnější, navštěvuji místní operátory, nabídky v angličtině nevedou, sice jsem schopen vyluštit ceny a kolik dostanu muziky, ale odkazují mě na své stránky. Přemýšlím jestli si koupit místní simku, kdybych potřeboval volat. Zatím mám skype a roaming z česka a volat nepotřebuji.
Zabrousil jsem do obchodu, malý hezký, za výlohou polštáře. Tušíte kam mířím. Ano koupil jsem si peřinu. stála 12€ a to je lepší, než si ji půjčovat z univerzitních kolejí za 40€ :-) Byl to obchůdek typu IKEA, ale v menším. Zároveň zkouším platit kartou MasterCard - PIN - OK přijato.. hmm dobrý, přežiju :-)
Dále pokračuji už k domovu, setmělo se, padá na mě únava. Po cestě navštěvuji obchod, který mi doporučil D. a co nevidím, Carrefour! :-) Zapadnu do něj a zjišťuji, že je v některých produktech ještě o 0,5 € levnější. Vytahuji k porovnání lísteček s cenami. Už vím, kam budu chodit nakupovat ve velkým.
Domů přicházím kolem sedmé večerní. Volám berušce. Dělám večeři: chléb s Vysočinou :-D Povlíkám peřinu, ani jsem nevěděl, že standardní rozměr peřin je 200x140 a ono padlo i povlečení z domu, hmm dobře já :-)
Po večeři přebírám fotky, volám s našima přes skype.
Beru sprchu útokem, první holení, nezvyklá pěna, nezvyklá žiletka, dobře to dopadlo. Od Henryho si chci půjčit kolínskou. Nějak jsem na ni při nákupu zapomněl. Říká, že nemá. Ha beztak se holí nožem :-) Tvrdej kluk ze severu :-)
//-pokračování příště-//
1.den Tišnov - Oostende
Je ráno budík řinčí, hned na to druhý (pojistka proti zaspání). Je půl šesté. Dávám sprchu, oholit, vyčistit zuby, zapnout škrk u kabele, zvážit jestli není přes váhu (15kg/10kg příruční batoh) JE v pohodě 14,9kg) Pusa mámě, tátovi, hyč na bratra. Kuk na ségru.
Jedééééém zvolá táta od auta. Tvoří paniku. Jízdenku už mám ze včerejška a tak jsme na nádraží zbytečně brzo asi o 20 minut dřív. V noci napadl sníh, a tak je lepší dřív než pozdě. Přijíždí osobák maskovaný za rychlík. Prý nepojizdná souprava. Chválím ČD, že jezdí. Nevím, všichni nadávají, já mám zatím jen dobré zkušenosti. Narážím jen na ochotné lidi u drah. Ať už řeším běžné jízdenky, průkazky, dotazy všeho druhu, či ztrátu zavazadla. A nebo jsem jen optimista :)
Beruška dobíhá pět minut po mě, taky dřív než obvykle. Loučím se na nástupišti s tátou a míříme směr Praha. Přímý vlak nabral v tomto nečase (sněhová kalamita v celé ČR) jen! asi 45 minut zpoždění a tak dorážíme do Prahy 3,5 hodiny před odletem. Doprava metrem na Zličín a Busem 100 na letitě, vychází na 1 sms na dopravní podnik města Prahy za 26 Kč. Smskové jízdenky mi před půl rokem nefachčenko ani na technických podporách Vodafonu a dopravního podniku nevyřešili. Teď už fungují. Příjemné zlepšení.
Přijíždíme na ruzyň s předstihem a tak sledujeme dění kolem a ukazuji Berušce, co, kde a jak se provádí při odbavení. Všichni pobíhají jako mravenci, škoda jen, že není z odletové haly vidět na letadla. Jdu si pro kontrolu převážit zavazadlo. 15,9kg (mami!!!) Nevím co mi tam ještě od chvíle, kdy jsem zavazadlo vážil přibylo, ale v duchu asi tuším. Následuje malé přebalení do menšího batohu, který má ještě váhovou rezervu. Navštěvujeme výstavu technického muzea Praha, kterou umístili do odletového terminálu 2. Pomalu se loučíme. Pomalu a těžce.
Je čas na bezpečnostní kontrolu, kam už musím sám. Naposledy zamávat, zamáčknout slzu a hurá na gate C21. Vybral jsem si společnost WizzAir, která lítá do Belgie za směšných 400 Kč za poplatky + 270 Kč za zavazadlo. Zaplatil jsem celkem asi 750Kč. Autobus nás dováží k letadlu, sedám do první řady k uličce. Ještě jsem neletěl nikdy vepředu, tak budu mít možnost zkouknout, co to všechno stevardi během letu provádí. Řeknu Vám, nenudí se. Pořád něco připravují, povídají ukazují, pobíhají sem a tam. Příště sednu k oknu abych mohl fotit. Během letu bohužel nemám žádné foto.
Po přistání prší a není žádný sníh. Čekám nějakou kontrolu tak vytahuji občanku a.. a .. nic. Normálka Schengen vyjdu ze dveří, počkám na zavazadlo a hurá ven z terminálu, žádná kontrola. Kupuju lístek za 2,5 € na bus na nádraží. Bus mi jede za 15 minut. Je docela zima tak beru o rolák víc. Za dalších 20 minut jsem už a nádraží, kupuju GoPass. Pro lidi do 26 let 10 jízd odkudkoli kamkoli po Belgii za 50€. Přenosné, použitelné pro více lidí. Takže výhodná koupě. Navštěvuji informace, protože GoPass je v některém z místních jazyků a nejsem si jistý s jeho vyplněním. Pán mi podává informace plynulou angličtinou. Následuje hodinová cesta do Brusselu přestup na druhý vlak s Konečnou v Oostende. Obě cesty ve vlaku InterCity. Cesta rychle ubíhá. Chvíli sedím, říkám si: Kurnik to je hodně luxusní vlak. Pak si všimnu, že sedím v první třídě :) Hmm tak šup do druhé, jen o málo méně luxusní. Zjišťuji, že vůbec nerozumím co tady povídají. Je to jako štěkání psů. Mluví se tu Vlámsky, Holandsky, Francouzsky, trochu Dánsky. A hlavně je to velkej mix všeho. O den později zjišťuji, že je to řeč na půl mezi němšinou a angličtinou. Němčinu umím jen základy, ale přesto to nyní oceňuji.
Herr and Damen station Oostende. - nebo tak něco se ozvalo ze speakeru. Well, jsem na místě. Vystoupit a .... brrrr to je kosa, pocitově tak o 10°C méně než v Brusselu. Jsem totiž u moře a vlhkost je tu mnohem vyšší, taky fouká dost čerstvý vítr. moje počasí.
Úprkem se přesouvám do nádražní budovy, kde instaluji na bundu kapuci, beru teplejší svetr, nasazuji rukavice a beru hoňatou čepici. Koukám na hodiny, za 50 minut mám sraz před mým novým domem. Až teď mi nějak dochází, že nejsem doma. Vytahuji mapu od strejdy Googla a razím si cestu s taškou na krku a batohem na zádech kupředu. Během cesty střídavě sněží, fouká vítr, chvíli mží. Moře je blízko.
21:15 (15 minut před plánovaným příchodem) jsem na místě, zvoním, nikdo neotevírá, za chvíli otevírá mladý pán kolem 30, představuje se jako D.(záměrně zkráceno), poznávám ho z fotky, co jsem si našel na internetu, představujeme se a zve mě dál, ukazuje mi můj pokoj. Bydlím ve druhém patře v menším pokojíku v podkroví. Mám střešní okno, postel, stůl s židlí, skříň a regál na drobnosti, a ještě jednu skříň. Dvě zásuvky, Wifi připojení k internetu a stahovací roletu, radiátor, světlo... (teď, když to píšu se rozhlížím, a zkoumám co víc mi chybí) - Prostě nic zbytečného, nic navíc... HYČ brácha, nemusím z ničeho vometat prach :-D Za chvíli scházím dolů a D. mi vše vysvětluje. Dole je kuchyň (dobře vybavená, včetně mikrovlnky, trouby, ledničky, mrazáku, myčky, a malý záchod v pidi komůrce. Jídelna a obývací pokoj. Obývací pokoj je soukromý. V prvním patře je společná koupelna a ložnice majitelů. V koupelně máme big vanu se sprchou, záchod, umývadlo a tak normálka + kotel. Jediný problém zatím je, že nemůžu používat pračku. Nu což. V okolí je hodně prádelen. Zatím jsem viděl prádelnu jen v seriálu Mr.Bean :-D úplně nahoře mám pokoj já a ve vedlejší větším/studenějším pokoji má pokoj Henry, Finský chlapík, co je zde do konce února. Studuje větrný elektrárny. A holí se nožem a nepoužívá kolínskou. (vtip)
S D. podepisujeme smlouvu o užívání a předává mi některé pokyny/pravidla domu. Nic mimořádného, snad jen Limit na internet 20GB pro celý dům. Hmm budu se muset šetřit. Nastavuji internet, nefunguje. Malý hack a už jede... Ta bezpečnost..
Píšu domů, že jsem v pořádku dorazil a jdu spát..
Ale počkat - Linen Bed - jsem považoval pouze za prostěradlo, které jsem si měl dovézt, ne za peřinu a polštář, který tu není. Polštář jsem vyimprovizoval kalhotami, je teplo, spím jen přikrytý prostěradlem, ráno se po něčem mrknu.
//-pokračování příště-//
Jedééééém zvolá táta od auta. Tvoří paniku. Jízdenku už mám ze včerejška a tak jsme na nádraží zbytečně brzo asi o 20 minut dřív. V noci napadl sníh, a tak je lepší dřív než pozdě. Přijíždí osobák maskovaný za rychlík. Prý nepojizdná souprava. Chválím ČD, že jezdí. Nevím, všichni nadávají, já mám zatím jen dobré zkušenosti. Narážím jen na ochotné lidi u drah. Ať už řeším běžné jízdenky, průkazky, dotazy všeho druhu, či ztrátu zavazadla. A nebo jsem jen optimista :)
Beruška dobíhá pět minut po mě, taky dřív než obvykle. Loučím se na nástupišti s tátou a míříme směr Praha. Přímý vlak nabral v tomto nečase (sněhová kalamita v celé ČR) jen! asi 45 minut zpoždění a tak dorážíme do Prahy 3,5 hodiny před odletem. Doprava metrem na Zličín a Busem 100 na letitě, vychází na 1 sms na dopravní podnik města Prahy za 26 Kč. Smskové jízdenky mi před půl rokem nefachčenko ani na technických podporách Vodafonu a dopravního podniku nevyřešili. Teď už fungují. Příjemné zlepšení.
Přijíždíme na ruzyň s předstihem a tak sledujeme dění kolem a ukazuji Berušce, co, kde a jak se provádí při odbavení. Všichni pobíhají jako mravenci, škoda jen, že není z odletové haly vidět na letadla. Jdu si pro kontrolu převážit zavazadlo. 15,9kg (mami!!!) Nevím co mi tam ještě od chvíle, kdy jsem zavazadlo vážil přibylo, ale v duchu asi tuším. Následuje malé přebalení do menšího batohu, který má ještě váhovou rezervu. Navštěvujeme výstavu technického muzea Praha, kterou umístili do odletového terminálu 2. Pomalu se loučíme. Pomalu a těžce.
Je čas na bezpečnostní kontrolu, kam už musím sám. Naposledy zamávat, zamáčknout slzu a hurá na gate C21. Vybral jsem si společnost WizzAir, která lítá do Belgie za směšných 400 Kč za poplatky + 270 Kč za zavazadlo. Zaplatil jsem celkem asi 750Kč. Autobus nás dováží k letadlu, sedám do první řady k uličce. Ještě jsem neletěl nikdy vepředu, tak budu mít možnost zkouknout, co to všechno stevardi během letu provádí. Řeknu Vám, nenudí se. Pořád něco připravují, povídají ukazují, pobíhají sem a tam. Příště sednu k oknu abych mohl fotit. Během letu bohužel nemám žádné foto.
Po přistání prší a není žádný sníh. Čekám nějakou kontrolu tak vytahuji občanku a.. a .. nic. Normálka Schengen vyjdu ze dveří, počkám na zavazadlo a hurá ven z terminálu, žádná kontrola. Kupuju lístek za 2,5 € na bus na nádraží. Bus mi jede za 15 minut. Je docela zima tak beru o rolák víc. Za dalších 20 minut jsem už a nádraží, kupuju GoPass. Pro lidi do 26 let 10 jízd odkudkoli kamkoli po Belgii za 50€. Přenosné, použitelné pro více lidí. Takže výhodná koupě. Navštěvuji informace, protože GoPass je v některém z místních jazyků a nejsem si jistý s jeho vyplněním. Pán mi podává informace plynulou angličtinou. Následuje hodinová cesta do Brusselu přestup na druhý vlak s Konečnou v Oostende. Obě cesty ve vlaku InterCity. Cesta rychle ubíhá. Chvíli sedím, říkám si: Kurnik to je hodně luxusní vlak. Pak si všimnu, že sedím v první třídě :) Hmm tak šup do druhé, jen o málo méně luxusní. Zjišťuji, že vůbec nerozumím co tady povídají. Je to jako štěkání psů. Mluví se tu Vlámsky, Holandsky, Francouzsky, trochu Dánsky. A hlavně je to velkej mix všeho. O den později zjišťuji, že je to řeč na půl mezi němšinou a angličtinou. Němčinu umím jen základy, ale přesto to nyní oceňuji.
Herr and Damen station Oostende. - nebo tak něco se ozvalo ze speakeru. Well, jsem na místě. Vystoupit a .... brrrr to je kosa, pocitově tak o 10°C méně než v Brusselu. Jsem totiž u moře a vlhkost je tu mnohem vyšší, taky fouká dost čerstvý vítr. moje počasí.
Úprkem se přesouvám do nádražní budovy, kde instaluji na bundu kapuci, beru teplejší svetr, nasazuji rukavice a beru hoňatou čepici. Koukám na hodiny, za 50 minut mám sraz před mým novým domem. Až teď mi nějak dochází, že nejsem doma. Vytahuji mapu od strejdy Googla a razím si cestu s taškou na krku a batohem na zádech kupředu. Během cesty střídavě sněží, fouká vítr, chvíli mží. Moře je blízko.
21:15 (15 minut před plánovaným příchodem) jsem na místě, zvoním, nikdo neotevírá, za chvíli otevírá mladý pán kolem 30, představuje se jako D.(záměrně zkráceno), poznávám ho z fotky, co jsem si našel na internetu, představujeme se a zve mě dál, ukazuje mi můj pokoj. Bydlím ve druhém patře v menším pokojíku v podkroví. Mám střešní okno, postel, stůl s židlí, skříň a regál na drobnosti, a ještě jednu skříň. Dvě zásuvky, Wifi připojení k internetu a stahovací roletu, radiátor, světlo... (teď, když to píšu se rozhlížím, a zkoumám co víc mi chybí) - Prostě nic zbytečného, nic navíc... HYČ brácha, nemusím z ničeho vometat prach :-D Za chvíli scházím dolů a D. mi vše vysvětluje. Dole je kuchyň (dobře vybavená, včetně mikrovlnky, trouby, ledničky, mrazáku, myčky, a malý záchod v pidi komůrce. Jídelna a obývací pokoj. Obývací pokoj je soukromý. V prvním patře je společná koupelna a ložnice majitelů. V koupelně máme big vanu se sprchou, záchod, umývadlo a tak normálka + kotel. Jediný problém zatím je, že nemůžu používat pračku. Nu což. V okolí je hodně prádelen. Zatím jsem viděl prádelnu jen v seriálu Mr.Bean :-D úplně nahoře mám pokoj já a ve vedlejší větším/studenějším pokoji má pokoj Henry, Finský chlapík, co je zde do konce února. Studuje větrný elektrárny. A holí se nožem a nepoužívá kolínskou. (vtip)
S D. podepisujeme smlouvu o užívání a předává mi některé pokyny/pravidla domu. Nic mimořádného, snad jen Limit na internet 20GB pro celý dům. Hmm budu se muset šetřit. Nastavuji internet, nefunguje. Malý hack a už jede... Ta bezpečnost..
Píšu domů, že jsem v pořádku dorazil a jdu spát..
Ale počkat - Linen Bed - jsem považoval pouze za prostěradlo, které jsem si měl dovézt, ne za peřinu a polštář, který tu není. Polštář jsem vyimprovizoval kalhotami, je teplo, spím jen přikrytý prostěradlem, ráno se po něčem mrknu.
//-pokračování příště-//
Jak k tomu došlo - Intro část III. - dokončení
Po hodině aerodynamiky, za námi dvěma (Eva a Já), přišel doktor Kouřil, že ve čtvrtek bude mimochodem výběrový pohovor. "HA, co, kdy, jak? Co máme dělat, říkat, umět?!?" "Níc pohoda, šak uvidíte..." Tak tedy ve čtvrtek místo leteckých motorů jsme si sedli na chodbu a čekali až si nás výběrová komise (ředitel prof. Píšťěk, doc. Třetina, doktoři Kouřil a Popela) zavolá, aby s námi probrala v angličtině "záludné" otázky. Eva se mě ptala, jestli se bojím, ja si připadal jako "jen" na další zkoušce - lehce zvýšený tep, trochu adrenalin, kapka stress, nic co by BB (běžný bakalář) neuměl ignorovat.
Přišla řada i na mě. Komise byla víc v pohodě než se zdálo. Otázky: Jak se jmenuju, co tam chci studovat a jestli jsem věřící (KHBO v Belgii je katolická univerzita). Mě nevyvedli z míry. Ovšem otázka jestli kradu půllitry mě už trochu rozhodila. Hlavně pořád nevím, co byla správnější odpověď :-D Samozřejmě, že nekradu (tímto zdravím svoji Babičku).
Jelikož jsme se na Erasmus přihlásili dva, a škola má právě na dva uchazeče smlouvu s KHBO Oostende - Belgie. Byli jsme oba vybráni.
Nastal maraton běhání a zařizování. V dalších dnech následovalo vyplnění asi 4 formulářů, odeslání do Belgie a čekání. V mezičase jsem stačil oznámit rodičům (tedy dovolit se :-) - ahoj Mami a Táto), že jsem byl vybrán. Taky jsem opatrně sdělil novinu babičce a dědečkovi. (ahoj Babičko podruhé a Dědečku). V práci mi vyšli vstříc - pracuji totiž standardně z domu přes internet, takže je jedno jestli sedím doma nebo o 1200 km dále :) Tímto děkuji Will F. Jenkinsovi za první vizi počítačové sítě.(1). Všichni mé vyjetí podpořili, ať už hned nebo po objasnění co se pod pojmem zahraniční studium skrývá a co obnáší. Velkou podporu jsem obdržel ob mé přítelkyně a mojí rodiny. Díky, díky, díky. Vážím si toho.
Udělat všechny zkoušky, objednat letenku, zařídit druhý účet, povolení plateb do zahraničí, sehnat léky (děkuji své nejmilejší tetičce Haničce), zajistit pojištění, aktivovat roaming, zajistit bydlení, vyřídit peněžní grant od EU, VUT a MŠMT, připravit a předat oddíl, zařídit předání povinností v práci, zálohovat všechna data před odjezdem, odevzdat klíče, zajít k arabům vyměnit peníze na Eura, koupit boty, pořídit nový foťák a mohl bych pokračovat. Následovalo loučení s nebližšími přáteli na Release Party v klubovně, a rozloučení s rodinou.
Nejlíp to pobral táta: "nevím, co kolem toho děláte takový cavyky, jednou tam budeš pracovat a takový tyátr kolem toho nebude :-)"
Sbaleno, připraveno, pokoj uklizen, ponechán bratrovi na pospas půl roku (Hyč, more soj more - nesnažte se pochopit)
28.1.2010 připraven k odletu, ulehám na poslední noc do své postele. Moc dobře nespím.
Přišla řada i na mě. Komise byla víc v pohodě než se zdálo. Otázky: Jak se jmenuju, co tam chci studovat a jestli jsem věřící (KHBO v Belgii je katolická univerzita). Mě nevyvedli z míry. Ovšem otázka jestli kradu půllitry mě už trochu rozhodila. Hlavně pořád nevím, co byla správnější odpověď :-D Samozřejmě, že nekradu (tímto zdravím svoji Babičku).
Jelikož jsme se na Erasmus přihlásili dva, a škola má právě na dva uchazeče smlouvu s KHBO Oostende - Belgie. Byli jsme oba vybráni.
Nastal maraton běhání a zařizování. V dalších dnech následovalo vyplnění asi 4 formulářů, odeslání do Belgie a čekání. V mezičase jsem stačil oznámit rodičům (tedy dovolit se :-) - ahoj Mami a Táto), že jsem byl vybrán. Taky jsem opatrně sdělil novinu babičce a dědečkovi. (ahoj Babičko podruhé a Dědečku). V práci mi vyšli vstříc - pracuji totiž standardně z domu přes internet, takže je jedno jestli sedím doma nebo o 1200 km dále :) Tímto děkuji Will F. Jenkinsovi za první vizi počítačové sítě.(1). Všichni mé vyjetí podpořili, ať už hned nebo po objasnění co se pod pojmem zahraniční studium skrývá a co obnáší. Velkou podporu jsem obdržel ob mé přítelkyně a mojí rodiny. Díky, díky, díky. Vážím si toho.
Udělat všechny zkoušky, objednat letenku, zařídit druhý účet, povolení plateb do zahraničí, sehnat léky (děkuji své nejmilejší tetičce Haničce), zajistit pojištění, aktivovat roaming, zajistit bydlení, vyřídit peněžní grant od EU, VUT a MŠMT, připravit a předat oddíl, zařídit předání povinností v práci, zálohovat všechna data před odjezdem, odevzdat klíče, zajít k arabům vyměnit peníze na Eura, koupit boty, pořídit nový foťák a mohl bych pokračovat. Následovalo loučení s nebližšími přáteli na Release Party v klubovně, a rozloučení s rodinou.
Nejlíp to pobral táta: "nevím, co kolem toho děláte takový cavyky, jednou tam budeš pracovat a takový tyátr kolem toho nebude :-)"
Sbaleno, připraveno, pokoj uklizen, ponechán bratrovi na pospas půl roku (Hyč, more soj more - nesnažte se pochopit)
28.1.2010 připraven k odletu, ulehám na poslední noc do své postele. Moc dobře nespím.
Jak k tomu došlo - Intro část II.
Po zavržení jsem dále možnosti nerozebíral. Hleděl jsem dál žít na současné koleji, která ovšem nutno podotknout, vůbec neztrácela dynamiku :-)
9.11. jsem se střetl se spolužačkou ze Slovenska, která studuje v Brně, a která chce jet na Erasmus do Belgie. Chvíli jsme spolu mluvili a nastínil jsem jí moje obavy a hlavní překážky. Večer mi od Evy přišel email:
Ahoj :) to som ja, tvoja spoluziacka ;) dufam ze som sa spravne trafila a si ten, s kym som dnes stala v rade na obed:) Ak nie, tak vopred sorry...len ti chcem povedat...
//-záměrně zkráceno-//
Tak ja len tak:) Bolo by fajn, keby tam siel este niekto:) Nemaj boj.. ozaj si myslim ze to pojde aj bez predlzenia:)
Tak zatial:) Pekny vecer!
Už nevím jak se to stalo, ale dodala mi odvahu a nový impuls. Bez prodloužení? A kolik že by to stálo? To by byly mé dva největší problémy pryč... Well, začal jsem zkoumat, googlit, hledat informace, navštívil jsem pár míst a setkal se s lidmi, kteří v zahraničí na erasmu už byli. Taky jsem navštívil našeho koordinátora doktora Kouřila (od podívání pohoda_jazz_co_tě_trápí_čéče) - tímto zdravím a děkuji za zprostředkování.
Podle doktora Kouřila by nemusel být problém s uznáním předmětů (za 14 dní od této informace se to změní - k lepšímu). A finančně by to nemuselo vycházet až tak špatně. Stále mlhavé informace, které ovšem stačily...
Provedl jsem novou kalkulaci a sepsal co bych musel zařídit, takovou sumáž pro a proti. Výsledkem byl nový výsledek, který jasně hovořil "PRO" - usilovat o zahraniční stáž. Když si něco umanu tak mi to jde líp, takže hned druhý den jsem s myšlenkou "nic za to nedáš", donesl vyplněný learning agreement do školy s tím, že to zkusím. Začal jsem řešit co se stane, když mě vyberou a opravdu budu muset sbalit buchty a vyrazit do světa. Na obzoru 2 měsíčního výhledu byla nová výhybka. Jet/nejet. Psal se listopad 2009. Byl jsem uprostřed nového semestru, Na obzoru byl cítit...
... nový svět.
//-pokračování příště-//
9.11. jsem se střetl se spolužačkou ze Slovenska, která studuje v Brně, a která chce jet na Erasmus do Belgie. Chvíli jsme spolu mluvili a nastínil jsem jí moje obavy a hlavní překážky. Večer mi od Evy přišel email:
Ahoj :) to som ja, tvoja spoluziacka ;) dufam ze som sa spravne trafila a si ten, s kym som dnes stala v rade na obed:) Ak nie, tak vopred sorry...len ti chcem povedat...
//-záměrně zkráceno-//
Tak ja len tak:) Bolo by fajn, keby tam siel este niekto:) Nemaj boj.. ozaj si myslim ze to pojde aj bez predlzenia:)
Tak zatial:) Pekny vecer!
Už nevím jak se to stalo, ale dodala mi odvahu a nový impuls. Bez prodloužení? A kolik že by to stálo? To by byly mé dva největší problémy pryč... Well, začal jsem zkoumat, googlit, hledat informace, navštívil jsem pár míst a setkal se s lidmi, kteří v zahraničí na erasmu už byli. Taky jsem navštívil našeho koordinátora doktora Kouřila (od podívání pohoda_jazz_co_tě_trápí_čéče) - tímto zdravím a děkuji za zprostředkování.
Podle doktora Kouřila by nemusel být problém s uznáním předmětů (za 14 dní od této informace se to změní - k lepšímu). A finančně by to nemuselo vycházet až tak špatně. Stále mlhavé informace, které ovšem stačily...
Provedl jsem novou kalkulaci a sepsal co bych musel zařídit, takovou sumáž pro a proti. Výsledkem byl nový výsledek, který jasně hovořil "PRO" - usilovat o zahraniční stáž. Když si něco umanu tak mi to jde líp, takže hned druhý den jsem s myšlenkou "nic za to nedáš", donesl vyplněný learning agreement do školy s tím, že to zkusím. Začal jsem řešit co se stane, když mě vyberou a opravdu budu muset sbalit buchty a vyrazit do světa. Na obzoru 2 měsíčního výhledu byla nová výhybka. Jet/nejet. Psal se listopad 2009. Byl jsem uprostřed nového semestru, Na obzoru byl cítit...
... nový svět.
//-pokračování příště-//
Jak k tomu došlo - Intro část I.
Přemýšlím odkud začít. Kdy se vlastně zrodila myšlenka vycestovat do zahraničí? Bylo to na střední? Ta představa: jóóó až budu velkej sbalím ranec buchet a vyjedu do světa!
Reálně jsem o možnosti vycestovat začal uvažovat během studií na vysoké v prváku. Tehdy se mi otevřela mysl a já poznal, jak malý smítko prachu v tom velkém světě vědění jsem. Pravidelně rok co rok jsem chodil na prezentace leteckého ústavu. Každý rok byli jako přes kopírák. Každý rok bakalářského studia, jsem ale věděl, že jednou tam někde nahoře v 5. patře 19ti patrové budovy budu studovat. Tato představa mi stačila k tomu, abych přetrpěl nejrůznější předměty na Fakultě Strojní inženýrství, které by normální smrtelník nikdy nepozřel a za žádnou cenu ani pod vidinou nějaké "konkurenční výhody" (tímto zdravím kvestora MU doc.Janíčka) nestudoval.
Takový bakalář to je člověk, který se naučil na vysoké chodit, mluvit, číst a počítat. Vysvětlím: Chodit - pro razítka, potvrzení, formuláře, běhat na oběd v pauze mezi předměty, někdy být na třech předmětech zároveň (chyba automatické tvorby rozvrhu). Mluvit- především omlouvat, domlouvat, přemlouvat vyučující. Číst - číst si časopisy na lavici (na střední se ještě četly pod lavicí), číst informace na internetu, rozlišovat objektivní a subjektivní informace, přebírat tuny informací a vybírat ty podstatné, přečíst několikery skripta za jednu noc (tzv. turbo čtení). Kde sou ty časy, kdy jsme říkali: "5 stránek? to se nikdá nenaučím." Počítat: Počítat vážený průměr (kvůli stipendiu), peníze na účtu, stránky k nastudování a převádět je na čas. Každý předmět bakaláře poznamená jinak, kolem některých prošel a sladce přitakával vyučujícímu. U některých sklopil hlavu (do hlubokého předklonu), prošel uličkou hanby (u zkoušky) a pádil úprkem rád za písmeno E.
Rok se sešel s rokem a já si měl na začátku třetího ročníku vybrat téma bakalářské práce. Jak jinak, zamířil jsem přímým krokem na 5. patro, kde jsem obdržel od doc.Třetiny seznam témat. Vybral jsem si téma "Cíle, prostředky a technologie prostorové navigace" u doc.Voseckého. Kromě honby za lovením kreditů jsem úspěšně stačil vypracovat i zmiňovanou práci a po mašinérii zápočtů, zkoušek, obhájení bakalářské práce jsem se stal po promoci stal bakalářem.
Člověk, stejně jako většina živých tvorů, jak známo roste. Rozhodl jsem se tedy přerůst do dalšího levelu, který se jmenuje navazující magisterské studium. Konkrétně obor Letecký provoz, jak jinak mým novým místem působiště se stalo 5.patro - Letecký ústav.
První semestr mám, řekl bych úspěšně, za sebou. Během něho jsem studoval 5 předmětů. Aerodynamika a mechanika letu, Stavba letadel, Meteorologie, Letecké motory, Základy managementu a marketingu. Tady se nechodí s hlavou v předklonu, tady nečiší z vyučujících strach, tady vládne klid a pohoda.
Jednou, asi měsíc po začátku semestru, do výuky leteckých motorů přišla delegace s naším panem ředitelem, aby nám pověděla o možnostech studia v zahraničí. Docela mě nabídka zaujala. Slibovala možnost vycestovat na 1 semestr do zahraničí. Nabízely se univerzity v Belgii či Finsku. Kalkuloval jsem kalkuloval a vykalkuloval, že bych toho musel docela dost opustit a přehodit výhybku na jinou kolej. Mimo jiné skautský oddíl s 30 členy, novou práci, stále mladou, krásnou, moji milou :-) (Ahoj beruško:-*), navíc zřejmě bych musel víc jak 50% nákladů hradit ze svého. A co byl největší problém? Předměty, které bych studoval by mi nebyly z větší části uznány a musel bych proto rozvlnit studium a prodloužit si ho o rok. Není v lidských silách "sfouknout" 2 semestry za 1. Inu po této kalkulaci jsem nebyl nadšen a v podstatě jsem možnost studia zavrhl...
//-pokračování příště-//
Reálně jsem o možnosti vycestovat začal uvažovat během studií na vysoké v prváku. Tehdy se mi otevřela mysl a já poznal, jak malý smítko prachu v tom velkém světě vědění jsem. Pravidelně rok co rok jsem chodil na prezentace leteckého ústavu. Každý rok byli jako přes kopírák. Každý rok bakalářského studia, jsem ale věděl, že jednou tam někde nahoře v 5. patře 19ti patrové budovy budu studovat. Tato představa mi stačila k tomu, abych přetrpěl nejrůznější předměty na Fakultě Strojní inženýrství, které by normální smrtelník nikdy nepozřel a za žádnou cenu ani pod vidinou nějaké "konkurenční výhody" (tímto zdravím kvestora MU doc.Janíčka) nestudoval.
Takový bakalář to je člověk, který se naučil na vysoké chodit, mluvit, číst a počítat. Vysvětlím: Chodit - pro razítka, potvrzení, formuláře, běhat na oběd v pauze mezi předměty, někdy být na třech předmětech zároveň (chyba automatické tvorby rozvrhu). Mluvit- především omlouvat, domlouvat, přemlouvat vyučující. Číst - číst si časopisy na lavici (na střední se ještě četly pod lavicí), číst informace na internetu, rozlišovat objektivní a subjektivní informace, přebírat tuny informací a vybírat ty podstatné, přečíst několikery skripta za jednu noc (tzv. turbo čtení). Kde sou ty časy, kdy jsme říkali: "5 stránek? to se nikdá nenaučím." Počítat: Počítat vážený průměr (kvůli stipendiu), peníze na účtu, stránky k nastudování a převádět je na čas. Každý předmět bakaláře poznamená jinak, kolem některých prošel a sladce přitakával vyučujícímu. U některých sklopil hlavu (do hlubokého předklonu), prošel uličkou hanby (u zkoušky) a pádil úprkem rád za písmeno E.
Rok se sešel s rokem a já si měl na začátku třetího ročníku vybrat téma bakalářské práce. Jak jinak, zamířil jsem přímým krokem na 5. patro, kde jsem obdržel od doc.Třetiny seznam témat. Vybral jsem si téma "Cíle, prostředky a technologie prostorové navigace" u doc.Voseckého. Kromě honby za lovením kreditů jsem úspěšně stačil vypracovat i zmiňovanou práci a po mašinérii zápočtů, zkoušek, obhájení bakalářské práce jsem se stal po promoci stal bakalářem.
Člověk, stejně jako většina živých tvorů, jak známo roste. Rozhodl jsem se tedy přerůst do dalšího levelu, který se jmenuje navazující magisterské studium. Konkrétně obor Letecký provoz, jak jinak mým novým místem působiště se stalo 5.patro - Letecký ústav.
První semestr mám, řekl bych úspěšně, za sebou. Během něho jsem studoval 5 předmětů. Aerodynamika a mechanika letu, Stavba letadel, Meteorologie, Letecké motory, Základy managementu a marketingu. Tady se nechodí s hlavou v předklonu, tady nečiší z vyučujících strach, tady vládne klid a pohoda.
Jednou, asi měsíc po začátku semestru, do výuky leteckých motorů přišla delegace s naším panem ředitelem, aby nám pověděla o možnostech studia v zahraničí. Docela mě nabídka zaujala. Slibovala možnost vycestovat na 1 semestr do zahraničí. Nabízely se univerzity v Belgii či Finsku. Kalkuloval jsem kalkuloval a vykalkuloval, že bych toho musel docela dost opustit a přehodit výhybku na jinou kolej. Mimo jiné skautský oddíl s 30 členy, novou práci, stále mladou, krásnou, moji milou :-) (Ahoj beruško:-*), navíc zřejmě bych musel víc jak 50% nákladů hradit ze svého. A co byl největší problém? Předměty, které bych studoval by mi nebyly z větší části uznány a musel bych proto rozvlnit studium a prodloužit si ho o rok. Není v lidských silách "sfouknout" 2 semestry za 1. Inu po této kalkulaci jsem nebyl nadšen a v podstatě jsem možnost studia zavrhl...
//-pokračování příště-//
pondělí 4. ledna 2010
Po Vánocích v novém roce
Včera tu byl bratr Dan, přijel jen na otočku, přespat, povědět nám něco o jeho cestách po světě, míří na Krétu. Ve 4 hodiny jsme vstali a vypravodil jsem ho na nádraží odkud jel do Vídně na letadlo.
Dnes jsem byl na zkoušce, moc se nepovedla 88bodů je pod hranicí spokojenosti. Podle toho jak dopadnou ostatní zkoušky si půjdu zlepšit reputaci, s B se nespokojím zadarmo.
Zkouška z managementu a marketingu (1 předmět) už jsem dal v předtermínu před Vánoci.
Vánoce proběhli standardně :-)
Ve středu jdu na zkoušku z meteorologie a zítra bude učební den.
A když stojím na začátku nového roku hodí se oznámit že mezi únorem a červnem se budu vyskytovat na novém "domově". Odjíždím na letní semestr studovat do Belgie, Oostende, KHBO, obor Aviation technology. Připojím se tak k putujícím evropanům Žabce a Danovi a stanu se právoplatným členem klubu :-)
Dnes jsem byl na zkoušce, moc se nepovedla 88bodů je pod hranicí spokojenosti. Podle toho jak dopadnou ostatní zkoušky si půjdu zlepšit reputaci, s B se nespokojím zadarmo.
Zkouška z managementu a marketingu (1 předmět) už jsem dal v předtermínu před Vánoci.
Vánoce proběhli standardně :-)
Ve středu jdu na zkoušku z meteorologie a zítra bude učební den.
A když stojím na začátku nového roku hodí se oznámit že mezi únorem a červnem se budu vyskytovat na novém "domově". Odjíždím na letní semestr studovat do Belgie, Oostende, KHBO, obor Aviation technology. Připojím se tak k putujícím evropanům Žabce a Danovi a stanu se právoplatným členem klubu :-)
čtvrtek 12. listopadu 2009
čtvrtek 24. září 2009
středa 23. září 2009
Radílek
Tak mě teď políbila můza. Mám tu pro Vás něco.
Než se do něčeho pustíte, odpovězte si na otázky.
Máš na to čas?
Máš na to peníze?
Co Ti to přinese?
Pak se vyspěte a druhej den si odpovězte znova. Pokud máte stejný názor, jděte do Toho !
:) Já jen tak
Než se do něčeho pustíte, odpovězte si na otázky.
Máš na to čas?
Máš na to peníze?
Co Ti to přinese?
Pak se vyspěte a druhej den si odpovězte znova. Pokud máte stejný názor, jděte do Toho !
:) Já jen tak
neděle 13. září 2009
čtvrtek 3. září 2009
Kulička
Pokud kulička neopustila kabinu, let probíhá normálně. (myslí se kulička příčného sklonoměru)
zdroj: aeroweb.cz
zdroj: aeroweb.cz
Fotky Quovadis
A kdo chce vědět jak nám bylo o prázdninách na Lesním kurzu, uveřejnil jsem novou fotogalerii fotogalerii
středa 2. září 2009
sobota 29. srpna 2009
Zálohujte!
Jednoho dne pustíte Thunderbird a zjistíte, že Váš Adresář je pryč... 473 mailovek si skutečně nepamatuji a tak začala akce obnova ze zálohy. Nejprve jsem vytvořil imaginárního uživatele do kterého jsem překopíroval svoji zálohu celé složky a pokusil se z něj nastartovat, tento postup se neosvědčil, zřejmě nějak hlídá, pod jakým uživatelem je spouštěn. Druhá cesta už vedla k úspěchu. Stávající složku jsem nazval xxx_pokazena a zálohu přejmenoval na xxx. Ze složky xxx naskočil 2 měsíce starý thunderbird, vyexportoval jsem adresář do externího souboru. A zavřel. Nyní opačně - xxx smáznout, xxx_pokazeny přejmenovat zpět na xxx. Start. Importovat kontakty z externího souboru a je to. mám zpět své kontakty.. Bez zálohy by se mi nechtělo ručně vše přepisovat. Zařadím zálohování kontaktů mezi běžné zálohy.
Mini Jazz Fest
Včera jsem s mojí drahou polovicí skočili navštívit mini Jazz Festival v Tišnově. Hrála Maňána + 2 další kapely. V první hraje naše kamarádka Á. coby frontwoman :) Pěkně jsme si to užili a přes obtíže se dokonce i sešli v hojném poštu s našima roverama v klubovně. Kecali jsme do půlmoci a poté se odebrali domů. Dezolátně jsem se dnes hrabal z postele kolem 13:00.
čtvrtek 27. srpna 2009
Citát dne
"Give a man a fish and you feed him for a day. Teach him how to fish and you feed him for a lifetime." -- Lao Tzu
středa 26. srpna 2009
VLK QuoVadis 2009
Posledních deset dnů jsem strávil v Orlických horách na Vůdcovském lesním kurzu coby instruktor. Z celého kurzu mám velmi dobrý pocit. Program byl tvořen na míru budoucím vůdcům a vůdkyním oddílů. Přednášky střídaly sportovní fitky a etapy z celokurzové hry. Ranní rozcvička všem protáhla úsměv, který si hned mohli ochladit v místní říčce 15°C teplé. Následovala výborná kuchyně v podání mistra B. Atmosféra celého kurzu nebyla vůbec vypjatá, spíš přátelská až rodinná. Našli jsme si nové přátele, bratry a sestry. Ne, protože se tak mezi skauty nazýváme, ale protože to tak cítím. Vnímám toto oslovení jako cosi výjimečného. Kamarád je pro mě každý s kým se znám. Přítel ten koho znám a komu věřím. Bratr nebo sestra - vyšší level :)
Z kurzu se mi odjíždět nechtělo, však to byl jeden z nejlepších zážitků posledního roku a dlouho na něj budu vzpomínat.
http://quovadis.skauting.cz
Z kurzu se mi odjíždět nechtělo, však to byl jeden z nejlepších zážitků posledního roku a dlouho na něj budu vzpomínat.
http://quovadis.skauting.cz
pátek 24. července 2009
Zprávy posledního měsíce
Úspěšně jsem obhájil bakalářku a jsem teď promovaným Bakalářem :) Po prázdninách nastupuji (konečně) na obor letecký provoz.
Proběhl 14denní tábor v Křídlech. Vše se povedlo a lze jej považovat za výborně zvládnutý. Fotky budou :)
Do našeho okolí se narodilo několik nových dětí. Rostou jak houby po dešti. Všem přeji mnoho zdraví o božího požehnání. Šťastným rodičům hodně radosti a jen příjemné starosti.
Pořídil jsem twitter;) www.twitter.com/marekbatelka.
Tento týden byl vysoce odpočinkovým (nepočítám li úklid všeho druhu po táboře každý den :)
Chystám se na Puťák a připravuji vůdcovský lesní kurz.
Poohlížím se po brigádě
Chci létat. Nemám kde, letadlo na kterém jsem létal je k prodeji :-(
Pilotní průkaz na dopravního pilota magicky zlevnil na 700 000 Kč.
Asi zvýším úroveň šetření...
edit 24.9.2009: 700 nestojí, letecká škola měla špatně nastavený ceny na webu :(
ale dnes jsem se dozvěděl o aeroklubu jaroměř Létají za magické ceny.. lakájí mě
Proběhl 14denní tábor v Křídlech. Vše se povedlo a lze jej považovat za výborně zvládnutý. Fotky budou :)
Do našeho okolí se narodilo několik nových dětí. Rostou jak houby po dešti. Všem přeji mnoho zdraví o božího požehnání. Šťastným rodičům hodně radosti a jen příjemné starosti.
Pořídil jsem twitter;) www.twitter.com/marekbatelka.
Tento týden byl vysoce odpočinkovým (nepočítám li úklid všeho druhu po táboře každý den :)
Chystám se na Puťák a připravuji vůdcovský lesní kurz.
Poohlížím se po brigádě
Chci létat. Nemám kde, letadlo na kterém jsem létal je k prodeji :-(
Pilotní průkaz na dopravního pilota magicky zlevnil na 700 000 Kč.
Asi zvýším úroveň šetření...
edit 24.9.2009: 700 nestojí, letecká škola měla špatně nastavený ceny na webu :(
ale dnes jsem se dozvěděl o aeroklubu jaroměř Létají za magické ceny.. lakájí mě
neděle 19. dubna 2009
úterý 14. dubna 2009
www.archive.org
Narazil jsem na zajímavý projekt.
Chodili jste před X lety na nějakou stránku ale u neexistuje? Možná využijete tohoto ďábelského stroje času a přenesete se o několik let zpět. Tento projekt shromažďuje staré stránky a umožňuje jejich prohlížení. Zkuste si to...
Já tak našel svoje první stránky oddílu, který jsem dělal. :)
http://web.archive.org/web/20041207193449/skaut.tisnov.cz/tisnov/index.htm
Chodili jste před X lety na nějakou stránku ale u neexistuje? Možná využijete tohoto ďábelského stroje času a přenesete se o několik let zpět. Tento projekt shromažďuje staré stránky a umožňuje jejich prohlížení. Zkuste si to...
Já tak našel svoje první stránky oddílu, který jsem dělal. :)
http://web.archive.org/web/20041207193449/skaut.tisnov.cz/tisnov/index.htm
sobota 11. dubna 2009
kouzlo informací
Murphyho zákon č. XY:
...Každá informace přinese minimálně jednu dezinformaci...
affirmed (potvrzeno)
...Každá informace přinese minimálně jednu dezinformaci...
affirmed (potvrzeno)
pondělí 6. dubna 2009
V plné síle...
Po měsíci a kousku, jsem se sem opět dostal. Rozhodl jsem se proto ve zkratce shrnout, co jsem zažil za poslední dobu.
Především nebylo času nazbyt. Chodil jsem do školy, pracoval jsem na konstrukci převodové skříně, kterou jsem minulý týden zdárně odevzdal, pracoval na elaborátech, připravoval zahajovací hru na QuoVadis - vůdcovský lesní kurz. Průběžně vedl skautský oddíl, několik výprav. Zkrátka nenudil jsem se.
Opustila nás naše milovaná babička. Teď je v nebi, kde se má jistě lépe než my tady na zemi. Když člověk odejde, je to smutná událost. Její odchod na věčnost byl ale ukázkou toho, jak by to asi mělo proběhnout a jak by chtěl přejít na druhou stranu každý. V kruhu těch nejbližších, které miluje - rodiny. Jestli už mají i v nebi internet, a ty tohle čteš babi, tak tě moc zdravím. Chybíš nám...
Včera jsem se vrátil ze zahajovací části QuoVadis, kde se letošním ročníkem podílím na realizaci jako instruktor. Tenhle víkend byl pro mě záplatou na duši i na tělo. Pořádně jsem se nabil energií. Sice jsem lehce nevyspalý jak jsem zjistil dnešní dopoledne, které jsem celé prospal, ale vrátilo mě to do života jiskru.
QuoVadis tým realizuje toto setkání pro mladé lidi, kteří touží po tom, stát se skautskými vůdci a rozdávat kousek sebe pro druhé. Je to moc fajn parta se kterou jsem se ani na minutku nepřestal smát. Alespoň vnitřně. Jak by řekl bratr D. "Potrhaná bránice je jediným povoleným zraněním".
Nyní se vrhám na velký projekt, kterým je Bakalářská práce. Průběžně také pracuji na menších projektech jejichž seznam by vystačil na HODNĚ řádků :)
Já
se
nenudím
PS: a nechápu lidi kteří ano
Především nebylo času nazbyt. Chodil jsem do školy, pracoval jsem na konstrukci převodové skříně, kterou jsem minulý týden zdárně odevzdal, pracoval na elaborátech, připravoval zahajovací hru na QuoVadis - vůdcovský lesní kurz. Průběžně vedl skautský oddíl, několik výprav. Zkrátka nenudil jsem se.
Opustila nás naše milovaná babička. Teď je v nebi, kde se má jistě lépe než my tady na zemi. Když člověk odejde, je to smutná událost. Její odchod na věčnost byl ale ukázkou toho, jak by to asi mělo proběhnout a jak by chtěl přejít na druhou stranu každý. V kruhu těch nejbližších, které miluje - rodiny. Jestli už mají i v nebi internet, a ty tohle čteš babi, tak tě moc zdravím. Chybíš nám...
Včera jsem se vrátil ze zahajovací části QuoVadis, kde se letošním ročníkem podílím na realizaci jako instruktor. Tenhle víkend byl pro mě záplatou na duši i na tělo. Pořádně jsem se nabil energií. Sice jsem lehce nevyspalý jak jsem zjistil dnešní dopoledne, které jsem celé prospal, ale vrátilo mě to do života jiskru.
QuoVadis tým realizuje toto setkání pro mladé lidi, kteří touží po tom, stát se skautskými vůdci a rozdávat kousek sebe pro druhé. Je to moc fajn parta se kterou jsem se ani na minutku nepřestal smát. Alespoň vnitřně. Jak by řekl bratr D. "Potrhaná bránice je jediným povoleným zraněním".
Nyní se vrhám na velký projekt, kterým je Bakalářská práce. Průběžně také pracuji na menších projektech jejichž seznam by vystačil na HODNĚ řádků :)
Já
se
nenudím
PS: a nechápu lidi kteří ano
čtvrtek 5. února 2009
MÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁM
JO JO JO, kdo držel palce tak ví. Kdo neví, dnes se mi podařilo složit poslední zkoušku. Tentorát to byla Termomechanika. Důvod bouchnout šampáňo. Juchůůů
pátek 30. ledna 2009
Na dynamiku dynamicky
co se nepovede jeden týden povede se druhý.
Včera jsem úspěšně skolil zkoušku z dynamiky.
3 příklady. Kmitání, pohyb soustav těles, unašeče. Kostičky, kuličky, lanka, kladky, pružinky, tlumiče, tření, síly, setrvačné momenty, nakloněné roviny, vše zatíženo někdy i pulzujícími silami, momenty, zrychlení, rotace, vektory, šipky, trojúhelníky, lomítka, zlomky mocniny a odmocniny, kombo-vzorce
(my brother's copyright)nickname of unbelievable formulas(/c)
Týdny zkouškového běží. Ještě Termomechanika - to bude double-kombo!!
O víkendu pořádáme rádcovskou schůzku pro lidi z našich oddílů co se staraj o družiny. Zrovna na tom jdu pracovat... Večer mám namířeno na třídní sraz po 2,5 letech... to to běží.. a já se vždycky našim divil, když si postesknou a udávaj cifry jako "...po 25 letech" dyť vono je to za chvílu!!!
"Keep your energy folks!"
Včera jsem úspěšně skolil zkoušku z dynamiky.
3 příklady. Kmitání, pohyb soustav těles, unašeče. Kostičky, kuličky, lanka, kladky, pružinky, tlumiče, tření, síly, setrvačné momenty, nakloněné roviny, vše zatíženo někdy i pulzujícími silami, momenty, zrychlení, rotace, vektory, šipky, trojúhelníky, lomítka, zlomky mocniny a odmocniny, kombo-vzorce
(my brother's copyright)nickname of unbelievable formulas(/c)
Týdny zkouškového běží. Ještě Termomechanika - to bude double-kombo!!
O víkendu pořádáme rádcovskou schůzku pro lidi z našich oddílů co se staraj o družiny. Zrovna na tom jdu pracovat... Večer mám namířeno na třídní sraz po 2,5 letech... to to běží.. a já se vždycky našim divil, když si postesknou a udávaj cifry jako "...po 25 letech" dyť vono je to za chvílu!!!
"Keep your energy folks!"
pátek 23. ledna 2009
1:0
Minulý týden v pátek jsem byl na zkoušce z Pružnosti pevnosti 2. Mile mě překvapila přítomnost našeho cvičícího, který zadával jeden ze dvou příkladů. Hodně podobný jsme dělali s ním na cvičení, takže nevyřešit ho, by byl prohřešek :) Další příklad asi na půl a teorie v pohodě. To dává 76 bodů a C.
O poznání jednodušší zkouškou byla Dynamika. Na té jsem byl včera. Ďáblužel u jednoho ze dvou (teď už to platí) "dokonale" naučených příkladů ze tří jsem provedl nezapomenutelnou chybu u jedné šipečky. Od toho se odvíjelo jakési "nepochopení" celého příkladu a já odešel domů poprvé v tomto semestru s ušima dole... :( Jak by řekl jeden můj kamarád. "Smutný to příběh".. :-)
Ale co, teď už díky M. umím i ten poslední typ příkladu a další čtvrtek to snad bude růžovější. Zároveň probíhá příprava na poslední zkoušku z Termomechaniky. Jestli ze mě za 14 dní nebude chodící skriptum Termodynamické, tak ji nedám. Takže držte palce!
O poznání jednodušší zkouškou byla Dynamika. Na té jsem byl včera. Ďáblužel u jednoho ze dvou (teď už to platí) "dokonale" naučených příkladů ze tří jsem provedl nezapomenutelnou chybu u jedné šipečky. Od toho se odvíjelo jakési "nepochopení" celého příkladu a já odešel domů poprvé v tomto semestru s ušima dole... :( Jak by řekl jeden můj kamarád. "Smutný to příběh".. :-)
Ale co, teď už díky M. umím i ten poslední typ příkladu a další čtvrtek to snad bude růžovější. Zároveň probíhá příprava na poslední zkoušku z Termomechaniky. Jestli ze mě za 14 dní nebude chodící skriptum Termodynamické, tak ji nedám. Takže držte palce!
neděle 11. ledna 2009
Sklizeň? spíš Haaaar(d)vesting
Uplynulý týden se nesl ve znamení zkoušek, o pondělní statice již řeč byla.
V úterý jsem zaskakoval u Vlčat na schůzce a měl tak možnost shlédnout jejich pokroky v našem oddíle. Byl jsem věru spokojen, jak si vedou. Při domluvě s rádci jsme rozvrhli plán plnění stezky do konce roku.
Středu jsem ležel zahloubán u monitoru a studoval Techonologii II - tváření, sváření a slévání.
Ve čtvrtek jsem si (od)skočil na "techno" a v pátek už si jen labužnicky (tedy bez přípravy) vychutnal angličtinu 7. Naši nejvyšší zkoušku, kterou musím mít do konce magisterského studia. Tož mám to dřív no :). Obojí vyšlo dle očekávání :)
Tak nějak se necítím na jeden ze tří předmětů, které mi zbývají. Dynamika a Pružnost pevnost II nějak skoulím. Leč Termomechanika jest pro mě španělskou vesnicí. Rozhoduji se, kterou cestu zvolit a kdy si dát kterou zkoušku. Začít nejtěžší a dvě relativní jistotky si nechat na konec? Nebo naopak povzbudit se tím lehčím a nakonec se tvrdě zakousnout. Čas plyne a je nepsaným pravidlem zvyšující se náročnost zkoušky a nepřejícnost zkoušejícího ke konci semestru. Tož jak to pořešit?
Je za mnou první týden zkouškovýho, zbývají 4 týdny. Nějak to zdá se stihnu. A pak hurá poslední semestr bakalářa. bo ne? .....
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš...
V úterý jsem zaskakoval u Vlčat na schůzce a měl tak možnost shlédnout jejich pokroky v našem oddíle. Byl jsem věru spokojen, jak si vedou. Při domluvě s rádci jsme rozvrhli plán plnění stezky do konce roku.
Středu jsem ležel zahloubán u monitoru a studoval Techonologii II - tváření, sváření a slévání.
Ve čtvrtek jsem si (od)skočil na "techno" a v pátek už si jen labužnicky (tedy bez přípravy) vychutnal angličtinu 7. Naši nejvyšší zkoušku, kterou musím mít do konce magisterského studia. Tož mám to dřív no :). Obojí vyšlo dle očekávání :)
Tak nějak se necítím na jeden ze tří předmětů, které mi zbývají. Dynamika a Pružnost pevnost II nějak skoulím. Leč Termomechanika jest pro mě španělskou vesnicí. Rozhoduji se, kterou cestu zvolit a kdy si dát kterou zkoušku. Začít nejtěžší a dvě relativní jistotky si nechat na konec? Nebo naopak povzbudit se tím lehčím a nakonec se tvrdě zakousnout. Čas plyne a je nepsaným pravidlem zvyšující se náročnost zkoušky a nepřejícnost zkoušejícího ke konci semestru. Tož jak to pořešit?
Je za mnou první týden zkouškovýho, zbývají 4 týdny. Nějak to zdá se stihnu. A pak hurá poslední semestr bakalářa. bo ne? .....
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš...
úterý 6. ledna 2009
83 b.
a nejlepší hláška po 4 a půl hodinách na zkoušce ze Statiky?
"za A z toho, pane Batelka, neuděláme.."
... rofl, tak mám za B
PS: ale smutně jsem se tvářil... :-D
"za A z toho, pane Batelka, neuděláme.."
... rofl, tak mám za B
PS: ale smutně jsem se tvářil... :-D
neděle 4. ledna 2009
Prknaření vs. statika = výzva
Včera jsem byl s moji milou na prknu. Byla sranda učit A. jezdit na něčem na čem nikdy nestála. Prvně jsme vyšlápli kopec po svých, až se z nás kouřilo. Nacvičili jsme, jak se správně padá (ach jak ten zadeček dneska bolí). Hranou trochu seškrábli sníh na dalešickým svahu. Koukli na pár dobrodruhů na zařízení, co tahá lidi nahoru a šlo se na věc. Poma pod zadek a už se, světe div se!, jelo to napoprvý bez pádu až nahoru. Mám to ale šikovnou děvčicu:) Po pěti jízdách jezdila jako drak a dokonce i oblouček, i když jen na jednu stranu, ale je na světě! Takže hory už budou brnkačka. Viva la prkno, sníh, moje drahá.
Ehm od čeho že jsem si to odskočil? ááh už vím statika a zítřejší zkouška.. to bude výzva!
Ehm od čeho že jsem si to odskočil? ááh už vím statika a zítřejší zkouška.. to bude výzva!
icq - zajímavé podmínky
S čím jste souhlasili při registraci?
zdroj pidgin.cz
Takže?... Přejděte na jabber, a nebo ...
... si dělejte co chcete!
ICQ je software pro instant messaging využívající protokolu OSCAR. Program byl vyvinut izraelskou firmou Mirabilis a vydán v roce 1996. Nynější vlastníkem je firma AOL, která v roce 1998 koupila firmu Mirabilis za 407 milionů dolarů. V Česku zajišťuje podporu, oficiální překlad a prezentaci klienta ICQ firma a portál Atlas.cz. (Wiki)
Registrací ICQ účtu uživatel souhlasí, že četl a že respektuje všechny dokumenty ve kterých mimo jiné stojí, že:
* ICQ se nesmí používat, pokud uživatel není starý alespoň 13 let
* nesmí se používat/vytvářet žádný jiný než oficiální klient
* nesmí se z oficiální aplikace odstraňovat reklamy
* ICQ protokol může být kdykoli upraven nebo ICQ síť zastavena bez jakéhokoli varování
* nesmí se používat ICQ pro jinou než soukromou potřebu (např. firemní komunikace)
* cokoli je odesláno do sítě ICQ, patří firmě AOL – jde o copyright; pokud je poslán třeba zdrojový kód něčího programu, majitelem se stává AOL
* pokud je chyba v nějakém překladu podmínek do jiného jazyka, AOL za to nenese odpovědnost (tj. souhlasíte s anglickou verzí podmínek)
* ICQ sice nesleduje data uživatelů, ale má právo je prodat
zdroj pidgin.cz
Takže?... Přejděte na jabber, a nebo ...
... si dělejte co chcete!
pondělí 22. prosince 2008
Boty
Určitě jste zaznamenali "atentát" na G.W. Křoví
Tady přihazuji na dlouhé zimní večery pár her
hit-bush-with-shoe
shoes-shooter
sockandawe
bushbootcamp
flying babush
zdroj obrázku: b3ta.com
Tady přihazuji na dlouhé zimní večery pár her
hit-bush-with-shoe
shoes-shooter
sockandawe
bushbootcamp
flying babush
zdroj obrázku: b3ta.com
pátek 19. prosince 2008
čas plynul
Jupíí, tomu říkám dobrý týden.
Po všech útrapách jsem se dočkal a všechny zápočty jsou v kapse.. tedy v indexu. Pro úplnost dnes statika 25/30, angličtina, technologií II, Informační gramotnost zapíchnuto úspěšně. Vánoční prázdniny budiž zahájeny :)
Zítra mě čeká výlet na Nový Hrad u Adamova s moji nejdražší :-) Třebas hodím nějaký fotky..
www.hrady.cz/index.php?OID=225
Po všech útrapách jsem se dočkal a všechny zápočty jsou v kapse.. tedy v indexu. Pro úplnost dnes statika 25/30, angličtina, technologií II, Informační gramotnost zapíchnuto úspěšně. Vánoční prázdniny budiž zahájeny :)
Zítra mě čeká výlet na Nový Hrad u Adamova s moji nejdražší :-) Třebas hodím nějaký fotky..
www.hrady.cz/index.php?OID=225
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
