11.-23.6. Finish

Za posledních 14 dní se toho hodně stalo a nechtěl bych Vás o to ošidit.
Začněme nějak popořadě. V pátek 11 jsme byli na poslední hodině velkého mistra letadlových systému. Sir Becuwe nám tentokrát zadal motory Boeingu 727. Měli jsme nastudovat, co se do nás vleze a zaměřit se na obraceče tahu. Pěkná hodina.
Report se nakonec nekonal, což bylo jen dobře. (14 dní jsme o odkládali až jsme ho nakonec nestihli vypracovat :-D)
Večer jsem se pustil trochu do práce a "podělal" nějakou drobotinu na webu.

Víkend jsem celý odpočíval a střídavě pracoval na projektu.
V pondělí jsme totiž měli meeting k projektu a tak bylo potřeba trochu s tím pohnout. Meeting probíhal jako vždycky. Pozdní příchod Mr. D., pověděli jsme si co je novýho a šlo se domů. Byl to ale poslední meeting před odevzdáním projektu. Následoval víkend s jediným cílem. V pátek odevzdat projekt. Začal (všimněte si, jak často používám sloveso začal - ve spojení s projektem :-D) jsem tedy tvořit dnem i nocí, nocí i dnem. Přeskočím pár nudných okamžiků a doskočím ve čtvrtek večer. Den před odevzdáním. Večer Mr. D. posílá 3 emaily po sobě. Zítřejší návštěva letiště je potvrzena. Zítřejší návštěva letiště je zrušena. Zítřejší návštěva je zrušena, ale jste vítání, abyste odevzdali projekt, taky doneste na ukázku prezentaci. (Tohle je důležitá poznámka).
Jelikož jsme s tím počítali tak trochu na pondělí, zrovna nadšení jsme z toho s Evou v 23:00 nebyli :-/ Připravil jsem narychlo prezentaci v programu prezi (více na www.prezi.com). Byl jsem vcelku spokojen, ale moc dobře jsem pak nespal.
Trošku jsme si "postěžovali" a dokončili. V pátek vytiskli, svázali (mimochodem pěkná pálka za tyhle tiskařský úkony) a měli připraveno.
Odpoledne jsme se hrozně těšili na meeting. Proběhl jako obvykle s tím, že když na mě přišla řada a chtěl jsem se "předvést" s mojí prezentací, Mr. D. oznámil, že dneska ji v žádném případě vidět nechce.
Jaké moje nadšení, když jsem kvůli tomu nespal. Oznámil (další důležitý bod vypravování), že to chce vidět až v pondělí na obhajobě. Fajn dál jsem se o prezentaci nestaral. Práce byla odevzdána a hotovka.
V neděli večer 23:00 email. od Mr. D. "Marek, můžete mi poslat svoji prezentaci? Ještě jsem ji neviděl." Oooooooooo opět nadšení zajásalo v našich řadách. Evě pro změnu napsal, ať doplní do prezentace asi 3 kapitoly, o kterých její práce vůbec není. Dokážete si představit?

V pondělí jsme měli velký den. Naše závěrečné obhajoby. Nastoupili jsme ve vší parádě perfektně připravení bez jakéhokoli stresu, odprezentovali, dostali pár zvídavých otázek (většinou dost od tématu :-D) a šli na "5 deferových minut" čekat. Měli jsme po obhajobě slíbenou prezentaci od Managera letiště a poté návštěvu letiště. Zatímco jsme si mysleli, že se během "5 minut" řeší naše známky, Mr.D. a jeho kumpáni s managerem popíjeli kafíčko, bavili se a prezentovali si bez nás.
Po hodině a půl (2 hodiny po mé prezentaci), přišel pokrčil rameny a předal nám výsledky. Dostal jsem z projektu za C (což byl nejlepší výsledek btw.) . Z ostatních předmétů A,A,A,A a B,B,B tak nějak napůl. Takže vcelku spokojenost veliká. Babička bude mít radost :-)
Rozloučili jsme se, udělali fotku s Enriquem a rozjeli se oslavovat na pláž. Na pláži se Enrique **** a **** v moři. Což byl docela výkon. Pak jsme "posprejovali" písek na pláži nějakými nápisy a domluvili se na večer.
Večer se Španělští koukali na fotbal, hráli s Hondurasem. Jelikož moc fotbal nemusím, přišel jsem na Check-point o něco později. Zastihl jsem ještě Susan a Lauru (druhou Lauru), na odchodu, tak jsem se s nimi stihl rozloučit. Kdo ví jestli se někdy uvidíme (jinde než na Facebooku).
Přesunuli jsme se se zbytkem do centra, do naší oblíbené čtvrti. V jednom z barů probíhala Beach Party na kterou jsme mířili. Dostali jsme havajské věnce, všude byla havaj výzdoba a dokonce na zemi po celém baru byla nasypána asi 10cm vrstva písku.
Byla to bouře :-) Odešel jsem docela brzo, ještě jsem stihl poslední vlak. (Hmm, poslední věta zní divně, ale je to tak :-)
V úterý mě čekalo příjemné obíhací kolečko. Do školy pro vysvědčení, do knihovny vytisknout letenku a vrátit knížku, do města koupit dáreček, na nádraží koupit jízdenku, do supermarketu nakoupit poslední žvanec, do půjčovny vrátit kolo.
Večer mě vyzvedl Jenken a jeli jsme k němu domů. Eva mě pozvala na večeři, a tak jsem neodmítl. Pomohl jsem aspoň s loupáním brambor, takovýho šikovnýho kluka maminka má. Celej po tatínkovi.
Na večeři byl losos na česneku, brambory na cibulce a bylo to totálně šmaklichoidní.
S Jalilou jsem vybarvil stránku omalovánek Medvídka Pů. Dostal jsem na starosti Tygra, Prasátko a pár kuřat. V celku mi to šlo, měl bych si to někdy zopáknout.
Trošku jsme splkli a pak mě celá Hapova rodina odvezla zase zpátky. Děkuji
Následovalo balení, ou jé, balení, ou je, ou je, ou je... Takže pro představu jsem sem přijel s 20kg kabelou + 10kg batůžek. Odjíždím s o 5 kg lehčí kabelou. Bylo to peklo, ale nakonec vezu i peřinu a sako s kalhotama navíc, co jsem tu koupil :-) Kdybyste potřebovali poradit jak sbalit, dejte vědět profíkovi.
Připravil jsem jídlo na další den, vysál, uklidil co se dá, poslední převážení, rozloučil jsem s domácími, trochu "podělal" drobotinu do práce a spinkal, a dobře se mi spalo.
Budík řinčí 5:30, snídaně, ještě jsem se potkal s Dannym, byl na odjezdu do práce. Nahodil jsem batoh na záda, kabelu na krk, trochu se mi podlomili kolena, ale vydal jsem se s obludným 25,5 kg monstrem směr nádraží. Naposledy procházel uličky, naposledy se otáčel, zamáčkl slzu a usedl do vlaku. Vláček kolejáček mě s přestupem v Bruselu dovezl na Charleroi a bus pak na letiště.
Na letišti jsem vzorně odhodil batožinu. Jo musím Vám povědět, že je neskutečný jak se lidi chovají ve frontě! To by bylo na celý kázání. Další nehezký zážitek byl, když jednu starší paní, zhruba ve věku mé babičky šacovali na bezpečnostní kontrole. Totálně se rozbrečela a francouzky jim tam brekem nadávala, že ona přece není teroristka, že ona nikomu neublížila. Úplně mě jí bylo líto tyjo. Vůbec se s ní nemazlili. Asi se pánům šmátračům, kteří přece pracují pro spokojenost všech cestujících a jsou tu pro naše dobro, nelíbilo, kolik zlatých řetízků, náhrdelníků, prstýnků, náramků a počet kabelek ta paní měla. Odcházel jsem docela znechucen. Pché..
Tož teď sedím v odletové hale, pozoruji přistávající letadla (zrovna teď jedno dosedá, hmm pěkné přistání) a asi za hodinu mi to letí. Píšu offline, Belgie je chudá země a nenabízí na letišti zdarma internet, jako je tomu třeba v Praze nebo Bratislavě. Kdo si myslí, že jsou na západě vpředu, je na omylu. Internet = škoda mluvit.
Jo po přistání mě čeká transport na Bratislava Hlavná stanica a pak zkusím chytnou nejrychlejší vlák přes Brno domů. Protože tam vedou všechny moje cesty.

obvykle na tomhle místě dávám dvě lomítka a pokračování příště, ale tentokrát

//ERASMUS IS OVER,
MISSION COMPLETE//

Nebo, jak by jednodušeji řekl můj starší rozumnější vzor velký bratr Inženýr Dan

CHECKED