1.den Tišnov - Oostende

Je ráno budík řinčí, hned na to druhý (pojistka proti zaspání). Je půl šesté. Dávám sprchu, oholit, vyčistit zuby, zapnout škrk u kabele, zvážit jestli není přes váhu (15kg/10kg příruční batoh) JE v pohodě 14,9kg) Pusa mámě, tátovi, hyč na bratra. Kuk na ségru.

Jedééééém zvolá táta od auta. Tvoří paniku. Jízdenku už mám ze včerejška a tak jsme na nádraží zbytečně brzo asi o 20 minut dřív. V noci napadl sníh, a tak je lepší dřív než pozdě. Přijíždí osobák maskovaný za rychlík. Prý nepojizdná souprava. Chválím ČD, že jezdí. Nevím, všichni nadávají, já mám zatím jen dobré zkušenosti. Narážím jen na ochotné lidi u drah. Ať už řeším běžné jízdenky, průkazky, dotazy všeho druhu, či ztrátu zavazadla. A nebo jsem jen optimista :)

Beruška dobíhá pět minut po mě, taky dřív než obvykle. Loučím se na nástupišti s tátou a míříme směr Praha. Přímý vlak nabral v tomto nečase (sněhová kalamita v celé ČR) jen! asi 45 minut zpoždění a tak dorážíme do Prahy 3,5 hodiny před odletem. Doprava metrem na Zličín a Busem 100 na letitě, vychází na 1 sms na dopravní podnik města Prahy za 26 Kč. Smskové jízdenky mi před půl rokem nefachčenko ani na technických podporách Vodafonu a dopravního podniku nevyřešili. Teď už fungují. Příjemné zlepšení.

Přijíždíme na ruzyň s předstihem a tak sledujeme dění kolem a ukazuji Berušce, co, kde a jak se provádí při odbavení. Všichni pobíhají jako mravenci, škoda jen, že není z odletové haly vidět na letadla. Jdu si pro kontrolu převážit zavazadlo. 15,9kg (mami!!!) Nevím co mi tam ještě od chvíle, kdy jsem zavazadlo vážil přibylo, ale v duchu asi tuším. Následuje malé přebalení do menšího batohu, který má ještě váhovou rezervu. Navštěvujeme výstavu technického muzea Praha, kterou umístili do odletového terminálu 2. Pomalu se loučíme. Pomalu a těžce.

Je čas na bezpečnostní kontrolu, kam už musím sám. Naposledy zamávat, zamáčknout slzu a hurá na gate C21. Vybral jsem si společnost WizzAir, která lítá do Belgie za směšných 400 Kč za poplatky + 270 Kč za zavazadlo. Zaplatil jsem celkem asi 750Kč. Autobus nás dováží k letadlu, sedám do první řady k uličce. Ještě jsem neletěl nikdy vepředu, tak budu mít možnost zkouknout, co to všechno stevardi během letu provádí. Řeknu Vám, nenudí se. Pořád něco připravují, povídají ukazují, pobíhají sem a tam. Příště sednu k oknu abych mohl fotit. Během letu bohužel nemám žádné foto.
Po přistání prší a není žádný sníh. Čekám nějakou kontrolu tak vytahuji občanku a.. a .. nic. Normálka Schengen vyjdu ze dveří, počkám na zavazadlo a hurá ven z terminálu, žádná kontrola. Kupuju lístek za 2,5 € na bus na nádraží. Bus mi jede za 15 minut. Je docela zima tak beru o rolák víc. Za dalších 20 minut jsem už a nádraží, kupuju GoPass. Pro lidi do 26 let 10 jízd odkudkoli kamkoli po Belgii za 50€. Přenosné, použitelné pro více lidí. Takže výhodná koupě. Navštěvuji informace, protože GoPass je v některém z místních jazyků a nejsem si jistý s jeho vyplněním. Pán mi podává informace plynulou angličtinou. Následuje hodinová cesta do Brusselu přestup na druhý vlak s Konečnou v Oostende. Obě cesty ve vlaku InterCity. Cesta rychle ubíhá. Chvíli sedím, říkám si: Kurnik to je hodně luxusní vlak. Pak si všimnu, že sedím v první třídě :) Hmm tak šup do druhé, jen o málo méně luxusní. Zjišťuji, že vůbec nerozumím co tady povídají. Je to jako štěkání psů. Mluví se tu Vlámsky, Holandsky, Francouzsky, trochu Dánsky. A hlavně je to velkej mix všeho. O den později zjišťuji, že je to řeč na půl mezi němšinou a angličtinou. Němčinu umím jen základy, ale přesto to nyní oceňuji.

Herr and Damen station Oostende. - nebo tak něco se ozvalo ze speakeru. Well, jsem na místě. Vystoupit a .... brrrr to je kosa, pocitově tak o 10°C méně než v Brusselu. Jsem totiž u moře a vlhkost je tu mnohem vyšší, taky fouká dost čerstvý vítr. moje počasí.

Úprkem se přesouvám do nádražní budovy, kde instaluji na bundu kapuci, beru teplejší svetr, nasazuji rukavice a beru hoňatou čepici. Koukám na hodiny, za 50 minut mám sraz před mým novým domem. Až teď mi nějak dochází, že nejsem doma. Vytahuji mapu od strejdy Googla a razím si cestu s taškou na krku a batohem na zádech kupředu. Během cesty střídavě sněží, fouká vítr, chvíli mží. Moře je blízko.

21:15 (15 minut před plánovaným příchodem) jsem na místě, zvoním, nikdo neotevírá, za chvíli otevírá mladý pán kolem 30, představuje se jako D.(záměrně zkráceno), poznávám ho z fotky, co jsem si našel na internetu, představujeme se a zve mě dál, ukazuje mi můj pokoj. Bydlím ve druhém patře v menším pokojíku v podkroví. Mám střešní okno, postel, stůl s židlí, skříň a regál na drobnosti, a ještě jednu skříň. Dvě zásuvky, Wifi připojení k internetu a stahovací roletu, radiátor, světlo... (teď, když to píšu se rozhlížím, a zkoumám co víc mi chybí) - Prostě nic zbytečného, nic navíc... HYČ brácha, nemusím z ničeho vometat prach :-D Za chvíli scházím dolů a D. mi vše vysvětluje. Dole je kuchyň (dobře vybavená, včetně mikrovlnky, trouby, ledničky, mrazáku, myčky, a malý záchod v pidi komůrce. Jídelna a obývací pokoj. Obývací pokoj je soukromý. V prvním patře je společná koupelna a ložnice majitelů. V koupelně máme big vanu se sprchou, záchod, umývadlo a tak normálka + kotel. Jediný problém zatím je, že nemůžu používat pračku. Nu což. V okolí je hodně prádelen. Zatím jsem viděl prádelnu jen v seriálu Mr.Bean :-D úplně nahoře mám pokoj já a ve vedlejší větším/studenějším pokoji má pokoj Henry, Finský chlapík, co je zde do konce února. Studuje větrný elektrárny. A holí se nožem a nepoužívá kolínskou. (vtip)

S D. podepisujeme smlouvu o užívání a předává mi některé pokyny/pravidla domu. Nic mimořádného, snad jen Limit na internet 20GB pro celý dům. Hmm budu se muset šetřit. Nastavuji internet, nefunguje. Malý hack a už jede... Ta bezpečnost..

Píšu domů, že jsem v pořádku dorazil a jdu spát..

Ale počkat - Linen Bed - jsem považoval pouze za prostěradlo, které jsem si měl dovézt, ne za peřinu a polštář, který tu není. Polštář jsem vyimprovizoval kalhotami, je teplo, spím jen přikrytý prostěradlem, ráno se po něčem mrknu.

//-pokračování příště-//