Po hodině aerodynamiky, za námi dvěma (Eva a Já), přišel doktor Kouřil, že ve čtvrtek bude mimochodem výběrový pohovor. "HA, co, kdy, jak? Co máme dělat, říkat, umět?!?" "Níc pohoda, šak uvidíte..." Tak tedy ve čtvrtek místo leteckých motorů jsme si sedli na chodbu a čekali až si nás výběrová komise (ředitel prof. Píšťěk, doc. Třetina, doktoři Kouřil a Popela) zavolá, aby s námi probrala v angličtině "záludné" otázky. Eva se mě ptala, jestli se bojím, ja si připadal jako "jen" na další zkoušce - lehce zvýšený tep, trochu adrenalin, kapka stress, nic co by BB (běžný bakalář) neuměl ignorovat.
Přišla řada i na mě. Komise byla víc v pohodě než se zdálo. Otázky: Jak se jmenuju, co tam chci studovat a jestli jsem věřící (KHBO v Belgii je katolická univerzita). Mě nevyvedli z míry. Ovšem otázka jestli kradu půllitry mě už trochu rozhodila. Hlavně pořád nevím, co byla správnější odpověď :-D Samozřejmě, že nekradu (tímto zdravím svoji Babičku).
Jelikož jsme se na Erasmus přihlásili dva, a škola má právě na dva uchazeče smlouvu s KHBO Oostende - Belgie. Byli jsme oba vybráni.
Nastal maraton běhání a zařizování. V dalších dnech následovalo vyplnění asi 4 formulářů, odeslání do Belgie a čekání. V mezičase jsem stačil oznámit rodičům (tedy dovolit se :-) - ahoj Mami a Táto), že jsem byl vybrán. Taky jsem opatrně sdělil novinu babičce a dědečkovi. (ahoj Babičko podruhé a Dědečku). V práci mi vyšli vstříc - pracuji totiž standardně z domu přes internet, takže je jedno jestli sedím doma nebo o 1200 km dále :) Tímto děkuji Will F. Jenkinsovi za první vizi počítačové sítě.(1). Všichni mé vyjetí podpořili, ať už hned nebo po objasnění co se pod pojmem zahraniční studium skrývá a co obnáší. Velkou podporu jsem obdržel ob mé přítelkyně a mojí rodiny. Díky, díky, díky. Vážím si toho.
Udělat všechny zkoušky, objednat letenku, zařídit druhý účet, povolení plateb do zahraničí, sehnat léky (děkuji své nejmilejší tetičce Haničce), zajistit pojištění, aktivovat roaming, zajistit bydlení, vyřídit peněžní grant od EU, VUT a MŠMT, připravit a předat oddíl, zařídit předání povinností v práci, zálohovat všechna data před odjezdem, odevzdat klíče, zajít k arabům vyměnit peníze na Eura, koupit boty, pořídit nový foťák a mohl bych pokračovat. Následovalo loučení s nebližšími přáteli na Release Party v klubovně, a rozloučení s rodinou.
Nejlíp to pobral táta: "nevím, co kolem toho děláte takový cavyky, jednou tam budeš pracovat a takový tyátr kolem toho nebude :-)"
Sbaleno, připraveno, pokoj uklizen, ponechán bratrovi na pospas půl roku (Hyč, more soj more - nesnažte se pochopit)
28.1.2010 připraven k odletu, ulehám na poslední noc do své postele. Moc dobře nespím.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat