Simbeer

Setkání virtuálních pilotů se již tradičně konalo v hospodě U Mamuta. Přijeli jsme s M.B. trochu později. Spolehlivost ČD nezklamala a obdarovala nás 30 minutami zpoždění - zcela zdarma. Po příchodu jsme se zdravili se starými známými. Účast veliká cca 15 lidí, chlapů, pilotů i nepilotů(opilotů). Podávala se smažená niva s opékanýma bramborama. Mňamka. Debaty se vedli přerůznorodé. Od mazání souboru sysel.bgl, tvorby nových addonů, přes čekání na nový A320 lepší než od Wilco, létání UL, PPL atd., až po plánování dalších setkání či výjezdních zasedání. Padla řeč o návštěvě mezinárodní výstavy ILA Berlin 2008 příštím rokem letecky. Také jsem dostal možnost létat od jara na novém stroji. UL Jodel. www.jodel.com. Taky jsem se dostal k letecké uniformě ČSA. mňo hodně povedený kousek do šatníku. :)

Světový jazyk

Dnešní test z anglického jazyka, který jsem si vynutl na učitelce po skončení hodiny byl vcelku primitivní. Psal jsem ho sám a rovnou anglicky. Po nadiktování poslední věty jsem odevzdával. "20/20, no to se Vám povedlo." Pousmál jsem se a odpověděl suše "hmm". Nepřipravoval jsem se, a tak jsem neměl ani moc velkou radost. Vzpomněl jsem si na jeden článek Roberta Fulghuma a na OBROK (Celostátní setkání skautů). Navštívil ho právě známý americký spisovatel Robert Fulghum, který mě také trochu inspiroval k založení blogu. O své návštěvě naší zemi se rozepisuje na svých stránkách . Je to anglicky ale doufám že nebudete mít problémy. Zaujala mě jedna pasáž, kterou bych tu chtěl přeložit:

In a question-and-answer period one Scout asked me how many languages I thought a person should speak. My answer: at least four: First, the language of your own people and culture and history. Second, the international language of your time – English. Third, the world language of the human race – music. Fourth, the language of the cosmos – which has no words, but only the feelings of amazement and wonder that we are a part of the universe. It is clear to me that the Czech Scouts speak all four languages well.

V jedné debatě se mě zeptal skaut, kolik jazyků si myslím, že by měl člověk umět. Moje odpověď: První, jazyk vlastního národa, kulturu a historii. Druhý, mezinárodní jazyk dnešní doby - angličtinu. Třetí, světový jazyk lidské rasy - hudbu. Čtvrtý, jazyk vesmíru - nemá žádná slova, ale pouze pocity z úžasu a zjištění, že jsme jeho součástí. Je mi jasné, že čeští skauti mluví všemi jazyky dobře.

K tomuhle již není co dodat... Učte se všem čtyřem jazykům a v životě se neztratíte....

Televizní noviny

ICQ:
kdyby jsi byl nakladatel..vydal bys Mein Kampf ?
těžká otázka...
no právě...řešily jsme ji v nakladatelské činnosti v rámci jakési osvětové funkce nakladatele
Kdybych byl vykladatel a přijde ke mě někdo, kdo chce vydat mein kampf... Z literárního dobré dílo? Nedokážu posoudit. Z hlediska lidství je myšlenka obsahující toto dílo odporná. Nakladatel má dvě možnosti. Vydat a tržit, nebo nevydat a bude tržit jiný nakladatel. Ta kniha výjde tak jako tak. Otázka padá na to, co si lidé z této knihy odnesou. Přiblížím na jiném příkladě. Pusť si televizní noviny a podívej se na všechny 3 stanice které televizní noviny vysílají. Pokaždé uslyšíš to samé. Pokaždé z jiného úhlu pohledu. Který z nich si vybereš? Bude to ten správný? 3 krát uslyšíš stejnou epizodu a 3 krát to můžeš pochopit jinak. Existují ale další pohledy, které už nikdo nezmiňuje. Dnešní svět je plný manipulátorů a po shlédnutí všech tří zpráv dnes večer, mi tam něco chybělo. Řekl jsem si, že to co jsem slyšel není ono. V podstatě Ti předhodí informace, které nastíní pouze z jednoho pohledu. Chtěl bych to slyšet nezaujatě. Lidi to ale schlamstnou. A vesele se o tom druhý den ráno baví v autobuse. Samozřejmě to celé převrátí. Jak vědí co k onomu činu dotyčného vedlo. Lidé se naučili soudit jen podle televizních zpráv. Názor je utvořen... Tohle není dobrý. Člověk musí být hodně sečtělej a hodně rozumnej, aby takhle zapeklitý věci pochopil a dokázal dát fundovanou odpověď. Jestli bych vydal knihu Mein Kampf? Nevím. První, co bych se zeptal dotyčného, by bylo: "O čem je ta kniha?"

Poslechněte si tento úryvek písně 1770.mp3
Hrdě se tímto hlásím k malým bláznům!

Moderní technologie... výhoda či cesta do záhuby?

Je neděle večer. Dřív jsem se k zapsání této příhody nedostal. Ve středu ráno jsem jel vlakem do Brna. Zapomněl jsem si však téměř vypracovaný protokol do fyziky, a tak jsem v Kuřimě vystoupil a počkal na vlak zpět. Jak už tak bývá mým zvykem, i malé pauzy využiji. Na nádraží jsem si přisedl k jedné starší dámě a otevřel notebook. Začal jsem přepisovat zápis z oddílové rady. Paní se na mě podivně koukala. Občas se mi koukla přes rameno, co že to tam mám. Chvíli jsem psal. Vlak měl přijet až za 15 minut. Byl jsem téměř hotov, když se ke mě naklonila a pronesla: "Promiňte, víte jak jsme psávali my?". "Ne", odpověděl jsem. "Nechci Vás rušit, máte jistě něco důležitého na práci". "Ne ne, to nevadí, tohle počká." "My měli tabulku, na kterou jsme psali křídou. A když byla popsána, tak jsme ji houbičkou smazali. Vy to teď máte všechno jednodušší." Chvíli jsem se zamyslel a odpověděl jsem: "To máte pravdu, ale určitě jste si život dovedli více užít a dovedli jste se radovat i z maličkostí. Dnešní svět je sice jednodušší, ale žijeme v hrozném spěchu a stresu." Na chvíli se zamyslela. Neodpověděla. Jen se usmála. Za chvíli se ještě zeptala, kde studuji, a dodala, ať si to dodělám. Nevím, kdo ta paní byla. Nevím, odkud se tam vzala, ani kam jela. Vím, že vstoupila do mého všedního středečního rána a donutila mě na chvíli se zamyslet. Je opravdu tento "jednodušší" přetechnizovaný svět opravdu i lepším? Nebyli lidé píšící křídou na mazací tabulku přece jen šťastnější? Vlak za chvíli přijížděl. Popřál jsem jí pěkný den a odebral se na nástupiště. Putuji domů pro zapomenutý protokol a o dvě hodiny později mířím na druhý pokus do Brna statisticky zpracovávat data z měření záření Beta a Gamma.