Jak k tomu došlo - Intro část I.

Přemýšlím odkud začít. Kdy se vlastně zrodila myšlenka vycestovat do zahraničí? Bylo to na střední? Ta představa: jóóó až budu velkej sbalím ranec buchet a vyjedu do světa!

Reálně jsem o možnosti vycestovat začal uvažovat během studií na vysoké v prváku. Tehdy se mi otevřela mysl a já poznal, jak malý smítko prachu v tom velkém světě vědění jsem. Pravidelně rok co rok jsem chodil na prezentace leteckého ústavu. Každý rok byli jako přes kopírák. Každý rok bakalářského studia, jsem ale věděl, že jednou tam někde nahoře v 5. patře 19ti patrové budovy budu studovat. Tato představa mi stačila k tomu, abych přetrpěl nejrůznější předměty na Fakultě Strojní inženýrství, které by normální smrtelník nikdy nepozřel a za žádnou cenu ani pod vidinou nějaké "konkurenční výhody" (tímto zdravím kvestora MU doc.Janíčka) nestudoval.

Takový bakalář to je člověk, který se naučil na vysoké chodit, mluvit, číst a počítat. Vysvětlím: Chodit - pro razítka, potvrzení, formuláře, běhat na oběd v pauze mezi předměty, někdy být na třech předmětech zároveň (chyba automatické tvorby rozvrhu). Mluvit- především omlouvat, domlouvat, přemlouvat vyučující. Číst - číst si časopisy na lavici (na střední se ještě četly pod lavicí), číst informace na internetu, rozlišovat objektivní a subjektivní informace, přebírat tuny informací a vybírat ty podstatné, přečíst několikery skripta za jednu noc (tzv. turbo čtení). Kde sou ty časy, kdy jsme říkali: "5 stránek? to se nikdá nenaučím." Počítat: Počítat vážený průměr (kvůli stipendiu), peníze na účtu, stránky k nastudování a převádět je na čas. Každý předmět bakaláře poznamená jinak, kolem některých prošel a sladce přitakával vyučujícímu. U některých sklopil hlavu (do hlubokého předklonu), prošel uličkou hanby (u zkoušky) a pádil úprkem rád za písmeno E.

Rok se sešel s rokem a já si měl na začátku třetího ročníku vybrat téma bakalářské práce. Jak jinak, zamířil jsem přímým krokem na 5. patro, kde jsem obdržel od doc.Třetiny seznam témat. Vybral jsem si téma "Cíle, prostředky a technologie prostorové navigace" u doc.Voseckého. Kromě honby za lovením kreditů jsem úspěšně stačil vypracovat i zmiňovanou práci a po mašinérii zápočtů, zkoušek, obhájení bakalářské práce jsem se stal po promoci stal bakalářem.

Člověk, stejně jako většina živých tvorů, jak známo roste. Rozhodl jsem se tedy přerůst do dalšího levelu, který se jmenuje navazující magisterské studium. Konkrétně obor Letecký provoz, jak jinak mým novým místem působiště se stalo 5.patro - Letecký ústav.

První semestr mám, řekl bych úspěšně, za sebou. Během něho jsem studoval 5 předmětů. Aerodynamika a mechanika letu, Stavba letadel, Meteorologie, Letecké motory, Základy managementu a marketingu. Tady se nechodí s hlavou v předklonu, tady nečiší z vyučujících strach, tady vládne klid a pohoda.

Jednou, asi měsíc po začátku semestru, do výuky leteckých motorů přišla delegace s naším panem ředitelem, aby nám pověděla o možnostech studia v zahraničí. Docela mě nabídka zaujala. Slibovala možnost vycestovat na 1 semestr do zahraničí. Nabízely se univerzity v Belgii či Finsku. Kalkuloval jsem kalkuloval a vykalkuloval, že bych toho musel docela dost opustit a přehodit výhybku na jinou kolej. Mimo jiné skautský oddíl s 30 členy, novou práci, stále mladou, krásnou, moji milou :-) (Ahoj beruško:-*), navíc zřejmě bych musel víc jak 50% nákladů hradit ze svého. A co byl největší problém? Předměty, které bych studoval by mi nebyly z větší části uznány a musel bych proto rozvlnit studium a prodloužit si ho o rok. Není v lidských silách "sfouknout" 2 semestry za 1. Inu po této kalkulaci jsem nebyl nadšen a v podstatě jsem možnost studia zavrhl...

//-pokračování příště-//