7. den - Aeronautical Center část II.

Toto sepisuji až 2 dny poté. Je tu totiž tolik činnosti, které se dají podnikat, že na podrobné sepisování žážitků skoro není čas. Tak tedy, co se dělo ve čtvrtek odpoledne.

Jak jsem již předznamenal v první části, dnes jsme měli s Rolandem domluvenou schůzku v Aeronautical center. Toto centrum se nachází na okraji města, přímo na letišti. Podrobnosti o tomto centru můžete najít na www.vloc.eu. Roland Defever je ředitelem tohoto centra a tak jsme měli za průvodce toho nejpovolanějšího. Vyzvedl nás odpoledne na Campusu ve městě a svým autem nás odvezl na letiště. Po cestě jsme dostávali výklad k ubíhající krajině. Jeli jsme podél pobřeží asi 2 km. Nádherná cesta, která stejným způsobem ubíhá až k francouzským hranicím (cca 30 km) z Oostende. Takže na jaře jsou jasné dva jednodenní cyklistické výlety. 1) k hranicím francie, 2) k hranicím Holandska. Už se nemohu dočkat.

Dojeli jsme k Leteckému centru a zaparkovali pod křídly 727. Hned mi, jak Brő (Belgie zdraví Krétu) dobře poznamenal, spadla čelist :-) a začal jsem fotografovat. Roland jen odvětil:"na to budeš mít dost času..." Na vysvětlenou: V centru budeme studovat většinu našich předmětů, takže tu budeme pečení vaření. Po otevření dveří jsme stáli na recepci. Nemohu Vám popisovat, co vše se zde nachází, to by se do tohoto článku nevlezlo.
Ale tak aspoň krátce.
Nachází se zde spoustu učeben. V každé jsou speciálizované pomůcky. Systémy letadla (obří panely), přímo od Lufthansy, na který se učili technici. Postupový kokpit B727 - simulátor. Avionická učebna má plný regál přístrojů. Motorová výuka vlastní po celém centru rozeseté torza motorů - od málých tryskových, přes pístové pro general aviation až po Rolls-Royce z velkých letadel. Pro udržbu je zde několik letounů, určené pro neustálé rozebírání a opravovaní. Vyřazená letadla. Vrtulník Policie. Knihovna skýtá ty nejdetailnější materiály, manuály - přímo od Boeingu, Airbusu. Nejraději bych se tam zavřel, ale není v lidských silách toto pročíst. Nejlepší je Breaktime room (místnost na přestávky) Je to velká místnost, kde se schází lidé, když mají zrovna volno. Diskutují, popíjí kafíčko. A co je hlavní? Obří okno podél celé místnosti (asi 20m) s výhledem přímo na letovou a přistávací dráhu. Když jsme přišli, všichni piloti, provozáři, udržbáři byli nalepení na oknu a my: "co je?". Roland pověděl něco ve stylu:"připravte foťáky". Otevřel nám okno a bylo jasno. Jumbík jde na vzlet. Plný tah, rachot jak B747 a drobeček jde do vzduchu. Pak se místnost uklidňuje a vrací se ke stolečkům popíjet kávu. Jak jsme později zjistili. Koukání z okna je tady místní zvyklost, nám moc vyhovující.

Viděli jsme toho ještě hodně, Roland se se všemi kolegy vždy vřele pozdravil, představil nám několik našich budoucích vyučujících. Máme přijít zase v pondělí. Na konec jsme měli krátký pohovor k našemu project work. Trochu se nás vyptával, jaké téma jsme si vybrali nadhodil ještě několik nápadů a témat k zamyšlení.

Roland je chytrý člověk, který má zkušenosti a nadhled, přitom si ale udržuje přátelskou rovinu konverzace a nemá od nás žádný odstup. To se cení. Nejvíce mě zaujala jeho myšlenka o specialiaci. Všichni se učíme hrozně obecně (jak říká Eva: "z každého rožku trošku") a pro future jsme nepoužitelní. Lidé/Studenti vědí "vše", ale zároveň nic pořádně. Všichni Číňani a Indové a lídé z východu sedí nad učením 24 hodin denně. Pilně se připravují na svoji kariéru a evropskej člověk (a specialisti jsou myslím češi) nikoli. Český člověk se snaží to studium ošulit jak to jen jde. Myslí si, že vše dostane zadarmo. Učitele považuje za nepřítele a někoho koho musí přežít. Zvednout ruku se považuje za ostudu. Projevit aktivitu navíc za provej šprťáctví. Je to asi dáno celkovou situací ve společnosti. Ale pro future je toto uvažování zcela zcestné. A ruku na srdce. Když vystuduji svůj obor, zatím pořád nevíme co budem. Oficiálně jsme prezentování jako lidé z Air Traffic Managementu. To je ale hrozně širokej pojem. A co jsme se vlastně doposud dozveděli? Co z toho pro skutečnou praxi využijeme. Je hezké mít přehled a vědět "z každého rožku trošku". Ale co je to právé "naše". Máme uzce profilovaný obor, ve kterém jsme nejlepší? Nebo čekáme, že si nás snad vyberou zaměstnavatelé podle titulu? Takhle to nefunguje, přátelé. Zeptají se na vědomosti. Nevíš, letíš. Dříve to možná bylo tak, že lidi nebyli, ale teď je lidí spoustu a udrží se jen Ti, co opravdu vědí. Vědomosti RuLeZ!

Tak to jen takové malé převyprávěné zamyšlení od Rolanda.

Tento rozhovor byl dvakrát přerušen. Poprvé, když další Jumbo přistávalo. Roland sám rozhovor přerušil a řekl, "běžte si ho odfotit". Podruhé, když Jumbík pojížděl pod/no spíš nad okny. (I když jsme v patře :-D). To zase povídá:"běžte zamávat pilotům".

Já tuhle školu žeru!!!

Roland nás odvezl na Kampus, já se s Evkou rozloučil a šel jsem do knihovny, zarobit ňáků tu kačku ;)

Ještě jsem si stáhnul manuál na Boeing 727, abych měl trochu představu o tomhle, teď už oblíbeném letadle. Jinak to ani nejde. Vše na škole (avionika, počítačové cvičení, systémy) se bude točit kolem tohoto letadla. Na internetu jsem našel i CBT (Computer Based training), který mi snad některé věci osvětlí do většího detailu.

Večer jsem se stavil v MediaMarktu. Je to obří obchod s největším výběrem elektroniky, co jsem kdy navštívil. Roland nám ho prezentoval jako "low cast", leč ceny jsou o trochu horší jak v ČR. S Henrim jsme se o tom bavili. Asi používají určitý koeficient životního stylu (lidi si vyšší ceny tady mohou dovolit), a taky mají vysoké daně. To mi zase vysvětlila Eva. Ty se jim vyplatí ve stáří nebo při nemocenské. Stát tu platí (nikoli zaměstnavatel) nemocenskou v plné výši příjmu.

Po příchodu domů jsem si uvařil večeři a šel spát.

//pokračování v pátek//