Pozn.: název článku mi dnes poradila Eva.
Budík řinčí. 6:00 - co tak nekřesťanská hodina? Rozlepuji oči, chystám celodenní svačinku, napouštím vodu, zakládám čerstvě nabité baterie do foťáku. Beru GoPass a před odchodem vyplňuji. Saturday - 06/02/10 Oostende - Brusell Central.
Že jsem se zbláznil, v Oostende se mi nelíbí, a tak balím kufry? Nene. My jsme jen dnes podnikli výlet do €uro města. 7:45 nasedám přímý vlak do Bruselu. V Brugge přiskakuje Evka. Cesta se ze slunečného počasí na pobřeží rychle mění na přízemní vnitrozemskou mlhu, pak sychravá mlha pokrývá i výhled na oblohu. Nakonec jedeme v takovým mlíku, že Eva vtipně poznamenává:"Ak neuvidím ani spodní guličku Atomia, tak mi to naštve" :-)
Brussel-Central, vysedáme! Spíše to vypadá jako ve stanici metra. Central station je totiž v podzemí. Vtipné a efektní řešení pro městská centra. Venku je jasno, bude krásný den. Chvíli bloudíme. Nemáme mapu ani nic, podle čeho bychom se mohli orientírovat ;) Tak se necháváme unášet proudem. Jdeme tak nějak za nosem. Hledáme informační centrum. Míříme však na okraj centra. Eva dostává hlad, tak navštěvujeme kebabárnu. Slušná porce. Dál nacházíme pouliční mapu, která nás vede do centra. Nevědomky dorážíme do skutečného centra. Náměstí s Bruselskou radnicí nás vítá. Byl jsem tu už před asi 5-7 lety (máma doplní, má na tohle buňky), přiznávám Evě. Dokonce jsem si vzpomněl, kterou uličkou se jde k čůracímu panáčkovi. Eva mi z počátku nevěří, ale je to poslední chvíle tohoto dne, kdy vedu já. V informačním centru nabíráme mapu. Evka se, coby vyučená řídící letového provozu, chopí navigační úlohy a po zbytek dne slyším jen: Turn left, first right, next turn jsme na místě, dále pokračuj rovně, doleva, vpravo. Celý den byl můj navigační počítač vypnutý a měl jsem plnou důvěru. Musím ještě jednou, tentokrát veřejně, složit kompliment. Cítil jsem se jako letadlo vedené za podmínek IFR pěkně hustou mlhou zkušeným hlasem řídícího. Snad nikdy jsem nepoznal děvče, které to s mapou umí tak bravurně jako Evka :)
Prolítli jsme od radnice, čůracího panáčka, všechny kostely, co byli na mapě, pamětihodnosti, parky, zajímavosti a skončili u Europarlamentu. Je to , no skutečně veliká budova, která stojí za navštívení. Minimálně abyste si udělali čárku a mohli říct, "byl jsem tam." Ale jinak? Lidmi opuštěná budova, ze které srší spousta otázek (nutnost stavby takovového luxusu?, potřeba existence takové instituce?, platebních podmínky místních "zaměstnanců"? - nebo bych měl říct "klientů/hostů cestovní kanceláře/hotelu")? Netroufám si zde hodnotit, protože nemám dostatek podkladů, ale přinejmenším jsem odcházel ze zdejšího místa se smíšenými pocity. Co mě ale dostalo byl (bez prominutí) bordel, který se nacházel v přilehlém parku. Tam to totiž vypadalo jako něco mezi skládkou a veřejným WC. Že by si chodili sem europoslanci "odpočinou" dost pochybuju :-/
Na zpáteční cestě jsme se stavili v tureckém baru a objednali si pivo. Nutno podotknout, že asi nejdražší v mé pivařské kariéře. Jestli jsem oprávněn hodnotit, tak nebylo špatné. Za skoro 100 Kč prostě chutnat muselo.
Bylo asi 16 odpoledne, kdy jsme nasedali na zpáteční IC vlak směr Brugge-Oostende.
Brusel ve mě zanechal smíšené pocity. Hezké památky, pěkné centrum. Na druhou stranu všudypřítomný nepořádek, zvláštní sorta lidí. Skutečný multicultural. Jako by nestačilo, že je Brusel oficiálně dvojjazyčná. Přidají se turisti, přistěhovalci, lidé co rádoby pracují, žebráci, bezdomovci a jiní lidé, kterým se dáří i nedaří.
Brusel jsme si užili a stihli jsme ji (kromě letiště a Atomia) projít za 8 hodin - skutečně se to dá a nic jsme nevynechali. Jen doporučení pro další návštěvy! Zvolte nejkratší cestu na Brusselské náměstí, kde je jediné informační v celém centrum, jděte spíše rychleji, peněženky v náprsní kapse, a nekoukej se moc pod nohy, někdy to není hezký pohled...
//pokračování příště//
sobota 6. února 2010
8. den - První angličtina
Dnešní den jsem si trochu přispal.
Do školy jsme šli až na 13:15. Měli jsme s Gwendollyn první výuku angličtiny. Dali jsme sraz o něco dřív. Nechtěně jsme přišli o půl hodiny dřív, než bylo potřeba. Gwendollyn nám domluvila skripta pro angličtinu odpovídající našemu levelu. Pravdu povedať, o vela vyššie, ak na našej škole. Je to učebnice pro 2. ročník bakalářského studia Aeronautical. Občas jsou tam pěkný špeky. Učebnici sestavovala přímo Gwendollyn. Hodina trvala 3,5 hodiny a skončili jsme někdy před pátou. Páteční hodiny jsou úmorné samy o sobě, a takhle odpoledne?
Počet asi 30 studentů. Výuka tu probíhá v klasické třídě, nikoli konverzačně, ale podobně jako na střední. Dělají se cvičení, čte se, vyplňují se úkoly. Je brzo na to hodnotit. Na vysoké už bych čekal, že tyto gramatické záludnosti budou zvládnuty a bude se trénovat konverzace. Nebo je v této zemi naopak a na střední konverzovali a nyní pilují gramatiku? Každopádně, mi prospěje, když si gramatiku zopáknu, cítím v ní BIG mezery. Další svoji mezeru cítím ve slovní zásobě. Jdu nakupovat a nemůžu najít strouhanku. Chtěli byste se zeptat, ale a) nemluví tu anglicky b)když už najdete někoho, kdo mluví anglicky, rádi byste se zeptali na strouhanku c) problém je, že nevíte, jak se strouhanka řekne :-D
Tenhle čtvrteční problém jsem vyřešil v pátek večer v Lídlu, kde jsem strouhanku našel :-§ Už se těším na nedělní oběd - Brambory na másle se smaženými žampióny :-) A máma má strach že tu pojdu hlady :-D
Lídl není levný, jak říká známá česká reklama. Je nejlevnější v okolí! Ještě chvíli budu po městě hledat supermarkety a snad budu nakupovat levněji jak u nás doma :-D Pozn.: za "doma" stále považuji a budu považovat ČR nebojte :-)
// a zítra se podíváme do ... //
Do školy jsme šli až na 13:15. Měli jsme s Gwendollyn první výuku angličtiny. Dali jsme sraz o něco dřív. Nechtěně jsme přišli o půl hodiny dřív, než bylo potřeba. Gwendollyn nám domluvila skripta pro angličtinu odpovídající našemu levelu. Pravdu povedať, o vela vyššie, ak na našej škole. Je to učebnice pro 2. ročník bakalářského studia Aeronautical. Občas jsou tam pěkný špeky. Učebnici sestavovala přímo Gwendollyn. Hodina trvala 3,5 hodiny a skončili jsme někdy před pátou. Páteční hodiny jsou úmorné samy o sobě, a takhle odpoledne?
Počet asi 30 studentů. Výuka tu probíhá v klasické třídě, nikoli konverzačně, ale podobně jako na střední. Dělají se cvičení, čte se, vyplňují se úkoly. Je brzo na to hodnotit. Na vysoké už bych čekal, že tyto gramatické záludnosti budou zvládnuty a bude se trénovat konverzace. Nebo je v této zemi naopak a na střední konverzovali a nyní pilují gramatiku? Každopádně, mi prospěje, když si gramatiku zopáknu, cítím v ní BIG mezery. Další svoji mezeru cítím ve slovní zásobě. Jdu nakupovat a nemůžu najít strouhanku. Chtěli byste se zeptat, ale a) nemluví tu anglicky b)když už najdete někoho, kdo mluví anglicky, rádi byste se zeptali na strouhanku c) problém je, že nevíte, jak se strouhanka řekne :-D
Tenhle čtvrteční problém jsem vyřešil v pátek večer v Lídlu, kde jsem strouhanku našel :-§ Už se těším na nedělní oběd - Brambory na másle se smaženými žampióny :-) A máma má strach že tu pojdu hlady :-D
Lídl není levný, jak říká známá česká reklama. Je nejlevnější v okolí! Ještě chvíli budu po městě hledat supermarkety a snad budu nakupovat levněji jak u nás doma :-D Pozn.: za "doma" stále považuji a budu považovat ČR nebojte :-)
// a zítra se podíváme do ... //
7. den - Aeronautical Center část II.
Toto sepisuji až 2 dny poté. Je tu totiž tolik činnosti, které se dají podnikat, že na podrobné sepisování žážitků skoro není čas. Tak tedy, co se dělo ve čtvrtek odpoledne.
Jak jsem již předznamenal v první části, dnes jsme měli s Rolandem domluvenou schůzku v Aeronautical center. Toto centrum se nachází na okraji města, přímo na letišti. Podrobnosti o tomto centru můžete najít na www.vloc.eu. Roland Defever je ředitelem tohoto centra a tak jsme měli za průvodce toho nejpovolanějšího. Vyzvedl nás odpoledne na Campusu ve městě a svým autem nás odvezl na letiště. Po cestě jsme dostávali výklad k ubíhající krajině. Jeli jsme podél pobřeží asi 2 km. Nádherná cesta, která stejným způsobem ubíhá až k francouzským hranicím (cca 30 km) z Oostende. Takže na jaře jsou jasné dva jednodenní cyklistické výlety. 1) k hranicím francie, 2) k hranicím Holandska. Už se nemohu dočkat.
Dojeli jsme k Leteckému centru a zaparkovali pod křídly 727. Hned mi, jak Brő (Belgie zdraví Krétu) dobře poznamenal, spadla čelist :-) a začal jsem fotografovat. Roland jen odvětil:"na to budeš mít dost času..." Na vysvětlenou: V centru budeme studovat většinu našich předmětů, takže tu budeme pečení vaření. Po otevření dveří jsme stáli na recepci. Nemohu Vám popisovat, co vše se zde nachází, to by se do tohoto článku nevlezlo.
Ale tak aspoň krátce.
Nachází se zde spoustu učeben. V každé jsou speciálizované pomůcky. Systémy letadla (obří panely), přímo od Lufthansy, na který se učili technici. Postupový kokpit B727 - simulátor. Avionická učebna má plný regál přístrojů. Motorová výuka vlastní po celém centru rozeseté torza motorů - od málých tryskových, přes pístové pro general aviation až po Rolls-Royce z velkých letadel. Pro udržbu je zde několik letounů, určené pro neustálé rozebírání a opravovaní. Vyřazená letadla. Vrtulník Policie. Knihovna skýtá ty nejdetailnější materiály, manuály - přímo od Boeingu, Airbusu. Nejraději bych se tam zavřel, ale není v lidských silách toto pročíst. Nejlepší je Breaktime room (místnost na přestávky) Je to velká místnost, kde se schází lidé, když mají zrovna volno. Diskutují, popíjí kafíčko. A co je hlavní? Obří okno podél celé místnosti (asi 20m) s výhledem přímo na letovou a přistávací dráhu. Když jsme přišli, všichni piloti, provozáři, udržbáři byli nalepení na oknu a my: "co je?". Roland pověděl něco ve stylu:"připravte foťáky". Otevřel nám okno a bylo jasno. Jumbík jde na vzlet. Plný tah, rachot jak B747 a drobeček jde do vzduchu. Pak se místnost uklidňuje a vrací se ke stolečkům popíjet kávu. Jak jsme později zjistili. Koukání z okna je tady místní zvyklost, nám moc vyhovující.
Viděli jsme toho ještě hodně, Roland se se všemi kolegy vždy vřele pozdravil, představil nám několik našich budoucích vyučujících. Máme přijít zase v pondělí. Na konec jsme měli krátký pohovor k našemu project work. Trochu se nás vyptával, jaké téma jsme si vybrali nadhodil ještě několik nápadů a témat k zamyšlení.
Roland je chytrý člověk, který má zkušenosti a nadhled, přitom si ale udržuje přátelskou rovinu konverzace a nemá od nás žádný odstup. To se cení. Nejvíce mě zaujala jeho myšlenka o specialiaci. Všichni se učíme hrozně obecně (jak říká Eva: "z každého rožku trošku") a pro future jsme nepoužitelní. Lidé/Studenti vědí "vše", ale zároveň nic pořádně. Všichni Číňani a Indové a lídé z východu sedí nad učením 24 hodin denně. Pilně se připravují na svoji kariéru a evropskej člověk (a specialisti jsou myslím češi) nikoli. Český člověk se snaží to studium ošulit jak to jen jde. Myslí si, že vše dostane zadarmo. Učitele považuje za nepřítele a někoho koho musí přežít. Zvednout ruku se považuje za ostudu. Projevit aktivitu navíc za provej šprťáctví. Je to asi dáno celkovou situací ve společnosti. Ale pro future je toto uvažování zcela zcestné. A ruku na srdce. Když vystuduji svůj obor, zatím pořád nevíme co budem. Oficiálně jsme prezentování jako lidé z Air Traffic Managementu. To je ale hrozně širokej pojem. A co jsme se vlastně doposud dozveděli? Co z toho pro skutečnou praxi využijeme. Je hezké mít přehled a vědět "z každého rožku trošku". Ale co je to právé "naše". Máme uzce profilovaný obor, ve kterém jsme nejlepší? Nebo čekáme, že si nás snad vyberou zaměstnavatelé podle titulu? Takhle to nefunguje, přátelé. Zeptají se na vědomosti. Nevíš, letíš. Dříve to možná bylo tak, že lidi nebyli, ale teď je lidí spoustu a udrží se jen Ti, co opravdu vědí. Vědomosti RuLeZ!
Tak to jen takové malé převyprávěné zamyšlení od Rolanda.
Tento rozhovor byl dvakrát přerušen. Poprvé, když další Jumbo přistávalo. Roland sám rozhovor přerušil a řekl, "běžte si ho odfotit". Podruhé, když Jumbík pojížděl pod/no spíš nad okny. (I když jsme v patře :-D). To zase povídá:"běžte zamávat pilotům".
Já tuhle školu žeru!!!
Roland nás odvezl na Kampus, já se s Evkou rozloučil a šel jsem do knihovny, zarobit ňáků tu kačku ;)
Ještě jsem si stáhnul manuál na Boeing 727, abych měl trochu představu o tomhle, teď už oblíbeném letadle. Jinak to ani nejde. Vše na škole (avionika, počítačové cvičení, systémy) se bude točit kolem tohoto letadla. Na internetu jsem našel i CBT (Computer Based training), který mi snad některé věci osvětlí do většího detailu.
Večer jsem se stavil v MediaMarktu. Je to obří obchod s největším výběrem elektroniky, co jsem kdy navštívil. Roland nám ho prezentoval jako "low cast", leč ceny jsou o trochu horší jak v ČR. S Henrim jsme se o tom bavili. Asi používají určitý koeficient životního stylu (lidi si vyšší ceny tady mohou dovolit), a taky mají vysoké daně. To mi zase vysvětlila Eva. Ty se jim vyplatí ve stáří nebo při nemocenské. Stát tu platí (nikoli zaměstnavatel) nemocenskou v plné výši příjmu.
Po příchodu domů jsem si uvařil večeři a šel spát.
//pokračování v pátek//
Jak jsem již předznamenal v první části, dnes jsme měli s Rolandem domluvenou schůzku v Aeronautical center. Toto centrum se nachází na okraji města, přímo na letišti. Podrobnosti o tomto centru můžete najít na www.vloc.eu. Roland Defever je ředitelem tohoto centra a tak jsme měli za průvodce toho nejpovolanějšího. Vyzvedl nás odpoledne na Campusu ve městě a svým autem nás odvezl na letiště. Po cestě jsme dostávali výklad k ubíhající krajině. Jeli jsme podél pobřeží asi 2 km. Nádherná cesta, která stejným způsobem ubíhá až k francouzským hranicím (cca 30 km) z Oostende. Takže na jaře jsou jasné dva jednodenní cyklistické výlety. 1) k hranicím francie, 2) k hranicím Holandska. Už se nemohu dočkat.
Dojeli jsme k Leteckému centru a zaparkovali pod křídly 727. Hned mi, jak Brő (Belgie zdraví Krétu) dobře poznamenal, spadla čelist :-) a začal jsem fotografovat. Roland jen odvětil:"na to budeš mít dost času..." Na vysvětlenou: V centru budeme studovat většinu našich předmětů, takže tu budeme pečení vaření. Po otevření dveří jsme stáli na recepci. Nemohu Vám popisovat, co vše se zde nachází, to by se do tohoto článku nevlezlo.
Ale tak aspoň krátce.
Nachází se zde spoustu učeben. V každé jsou speciálizované pomůcky. Systémy letadla (obří panely), přímo od Lufthansy, na který se učili technici. Postupový kokpit B727 - simulátor. Avionická učebna má plný regál přístrojů. Motorová výuka vlastní po celém centru rozeseté torza motorů - od málých tryskových, přes pístové pro general aviation až po Rolls-Royce z velkých letadel. Pro udržbu je zde několik letounů, určené pro neustálé rozebírání a opravovaní. Vyřazená letadla. Vrtulník Policie. Knihovna skýtá ty nejdetailnější materiály, manuály - přímo od Boeingu, Airbusu. Nejraději bych se tam zavřel, ale není v lidských silách toto pročíst. Nejlepší je Breaktime room (místnost na přestávky) Je to velká místnost, kde se schází lidé, když mají zrovna volno. Diskutují, popíjí kafíčko. A co je hlavní? Obří okno podél celé místnosti (asi 20m) s výhledem přímo na letovou a přistávací dráhu. Když jsme přišli, všichni piloti, provozáři, udržbáři byli nalepení na oknu a my: "co je?". Roland pověděl něco ve stylu:"připravte foťáky". Otevřel nám okno a bylo jasno. Jumbík jde na vzlet. Plný tah, rachot jak B747 a drobeček jde do vzduchu. Pak se místnost uklidňuje a vrací se ke stolečkům popíjet kávu. Jak jsme později zjistili. Koukání z okna je tady místní zvyklost, nám moc vyhovující.
Viděli jsme toho ještě hodně, Roland se se všemi kolegy vždy vřele pozdravil, představil nám několik našich budoucích vyučujících. Máme přijít zase v pondělí. Na konec jsme měli krátký pohovor k našemu project work. Trochu se nás vyptával, jaké téma jsme si vybrali nadhodil ještě několik nápadů a témat k zamyšlení.
Roland je chytrý člověk, který má zkušenosti a nadhled, přitom si ale udržuje přátelskou rovinu konverzace a nemá od nás žádný odstup. To se cení. Nejvíce mě zaujala jeho myšlenka o specialiaci. Všichni se učíme hrozně obecně (jak říká Eva: "z každého rožku trošku") a pro future jsme nepoužitelní. Lidé/Studenti vědí "vše", ale zároveň nic pořádně. Všichni Číňani a Indové a lídé z východu sedí nad učením 24 hodin denně. Pilně se připravují na svoji kariéru a evropskej člověk (a specialisti jsou myslím češi) nikoli. Český člověk se snaží to studium ošulit jak to jen jde. Myslí si, že vše dostane zadarmo. Učitele považuje za nepřítele a někoho koho musí přežít. Zvednout ruku se považuje za ostudu. Projevit aktivitu navíc za provej šprťáctví. Je to asi dáno celkovou situací ve společnosti. Ale pro future je toto uvažování zcela zcestné. A ruku na srdce. Když vystuduji svůj obor, zatím pořád nevíme co budem. Oficiálně jsme prezentování jako lidé z Air Traffic Managementu. To je ale hrozně širokej pojem. A co jsme se vlastně doposud dozveděli? Co z toho pro skutečnou praxi využijeme. Je hezké mít přehled a vědět "z každého rožku trošku". Ale co je to právé "naše". Máme uzce profilovaný obor, ve kterém jsme nejlepší? Nebo čekáme, že si nás snad vyberou zaměstnavatelé podle titulu? Takhle to nefunguje, přátelé. Zeptají se na vědomosti. Nevíš, letíš. Dříve to možná bylo tak, že lidi nebyli, ale teď je lidí spoustu a udrží se jen Ti, co opravdu vědí. Vědomosti RuLeZ!
Tak to jen takové malé převyprávěné zamyšlení od Rolanda.
Tento rozhovor byl dvakrát přerušen. Poprvé, když další Jumbo přistávalo. Roland sám rozhovor přerušil a řekl, "běžte si ho odfotit". Podruhé, když Jumbík pojížděl pod/no spíš nad okny. (I když jsme v patře :-D). To zase povídá:"běžte zamávat pilotům".
Já tuhle školu žeru!!!
Roland nás odvezl na Kampus, já se s Evkou rozloučil a šel jsem do knihovny, zarobit ňáků tu kačku ;)
Ještě jsem si stáhnul manuál na Boeing 727, abych měl trochu představu o tomhle, teď už oblíbeném letadle. Jinak to ani nejde. Vše na škole (avionika, počítačové cvičení, systémy) se bude točit kolem tohoto letadla. Na internetu jsem našel i CBT (Computer Based training), který mi snad některé věci osvětlí do většího detailu.
Večer jsem se stavil v MediaMarktu. Je to obří obchod s největším výběrem elektroniky, co jsem kdy navštívil. Roland nám ho prezentoval jako "low cast", leč ceny jsou o trochu horší jak v ČR. S Henrim jsme se o tom bavili. Asi používají určitý koeficient životního stylu (lidi si vyšší ceny tady mohou dovolit), a taky mají vysoké daně. To mi zase vysvětlila Eva. Ty se jim vyplatí ve stáří nebo při nemocenské. Stát tu platí (nikoli zaměstnavatel) nemocenskou v plné výši příjmu.
Po příchodu domů jsem si uvařil večeři a šel spát.
//pokračování v pátek//
čtvrtek 4. února 2010
7. den Aeronautical Center
Dnes jsme se přesunuli do Aeronautical center (ekvivalent našeho Leteckého ústavu na 5. patře), kde bude probíhat z větší části naše výuka.
Čekal jsem dost, ale tohle?
To se nedá s naší školou vůbec srovnat.
Jen pro představu, než večer sepíšu delší report, tohle nám parkuje před školou.
Čekal jsem dost, ale tohle?
To se nedá s naší školou vůbec srovnat.
Jen pro představu, než večer sepíšu delší report, tohle nám parkuje před školou.
středa 3. února 2010
6. den Snídaně na pláži
Dobrý večer, vážení čtenáři,
dnešní den začal nenormálně. Zásoby došly, a tak nezbývalo než vyrazit ven. Zabalil jsem puding a jablko, s tím, že to přece musím vydržet. A taky je po cestě obchodů dost a dost. Dnes jsem měl v plánu se zapojit do pracovního procesu. Někteří z Vás možná vědí, že se mi poštěstilo mít práci, která je pro mě zábavou. Zkoumání, bádání, hraní si s různými konfiguracemi na počítači a z tepla domova přes internet, všechno štelovat, posouvat, plnit a nahrávat, stahovat a upravovat. To je moje práce. Pracuji pro jednu firmu, která prodává (teď už nejen v ČR) letecké přístroje, GPS, radiostanice, prostě vybavení letadel, avioniku a vše co s tím souvisí. Mám na starosti internetový e-shop a vše kolem něj. Dnes jsem měl ze školy volný den a protože už "na stole" leželo pár nevyřízených úkolů, rozhodl jsem se zajít do knihovny, trochu s těmito úkoly pohnout.
Zpět ke snídani. Rozhodl jsem se, že snídani si zpestřím něčím neobvyklým. Šel sem tedy na pláž a nasnídal se až tam :-) Byl zrovna odliv a vlny nedosahovali ani půl metru. Dalo by se říct, klidné moře, na místní poměry. Nad pláží kroužili rackové. Mušle pomalu osychaly. Ve větru se .. a pozor .. ve větru, co se to tam chystá? Padáčky? Draci? A co je tohle? Písečná blecha? Windsurf na tříkolce.. (viz fotogalerie) Páni, tak jsem tam chvíli stál a očumoval. Zrovna začínal kurz tohoto písečného plachtění. Tak jsem ho z povzdálí vyslechl (v nizozemštině) a udělal pár fotek. Pak už byla docela zima, zdlábl jsem puding. Škola je za rohem na pláži, a tak jsem se vydal směr knihovna. Milá paní - stejně jako včera mě hezky pozdravila. Já jsem jí na oplátku pozdravil anglicky a už jí to docvaklo a přestala na mě mluvit mimozemšťaninou :) Tak jsem se posadil úplně dozadu, tam kam včera, a zkusil jsem zprovoznit internet. Po 10 minutách marného bádání, (takhle zabezpečenou síť jsem ještě neviděl) jsem požádal o pomoc. Paní vytasila 3 manuály, a že to jde se mnou nastavit. Po cestě povídá: "Windows XP, Vista or Seven?", "Linux" odpovídám. Trošku se zhrozila, protože na tohle manuál nemá. Ale hned jí beru vrásky z tváře a povídám. "To bude stejný jak v XPčkách", s úsměvem na tváři mi podala manuál a pověděla, že když se mi to nepovede, zavolá místní IT hochy :-) Povedlo se, Wonder jásá a hnedka začíná surfovat. Ještě jsem vrátil s díky manuál, ve kterém jsem se dozvěděl, že certifikát který jsem se snažil uloupit není potřeba a bude stažen automaticky, a zeptal se, zda není internet omezený. Paní se obrátila na kolegu protože tady (narozdíl od našeho VUT, kde je limit 750 MB týdně) o limitech nikdy neslyšeli. Dobře pro mě. Možná se ptáte, proč chodím do knihovny? Doma má D. omezený internet traffic na 20GB měsíčně. Což je, žel Bohu, tuze málo na standardní Wonderácké žití :) Jen dnes mám traffic z knihovny za 5 hodin 3.1 GB a umím i víc :-D
Tak odpoledne jsem strávil v knihovně resp. v práci. Zajímavější byl až večer.
Po 18:30, kdy knihovna zavírá jsem se vydal domů. Protože došly zásoby, a tady nikdo nechodí odpoledne s plnou náručí domů, aby své hodné a šikovné koloušky nakrmil (zdravím maminku), vzal jsem to přes místní Carrefour. Bláhově jsem si vzal košíček do ruky, ale ten se málem rozlomit pod tíhou všeho, co jsem koupil. Tak zas mám zásoby dlouhodobé povahy. Strááášně dlouho jsem hledal 2 věci. Kmín a strouhanku. Strouhanka nevím jak se řekne, ani anglicky, natož mimozemšťansky. Kmín snad ani neměli. O kmínu ještě za chvíli. Vzal jsem tedy vše, co jsem považoval za nezbytné. Dovybavil se vodou po holení, 500 papírů do tiskárny (nejlepší poměr výkon/cena - beru to tak i doma), nějaké psací potřeby, a hlavně jídlo. Hodně jídla. Mám docela velký hlad. Evka mi poradila koupit přesnídávku. Dávají to do 0,7 litrovek a přijde asi na 60cent. Místo jogurtu nebo kompotu dobrý. Taky měli levnej medéček a marmošku. O snídaně není nouze. Na večeři jsem si koupil brambory a žampióny. Kilo brambor přijde na 0,9€ a půl kila žampionů na 2,5€. Budu to mít aspoň na třikrát, a véča za 1€ není špatná. Mají tu dost drahý maso. Nejlevnější je asi klokan. Ale jinak vše nad 10€/kilo.
U placení jsem dostal bonusovou kartu, za kterou mohu sbírat bodíky, a pak mi přihodí 25€ k dobru. Hmm to se vyplatí.. Naskládal jsem celý batoh a ještě plnou krabici a vydal se domů. Pěkně se to proneslo. Řekl jsem si, že to zkusím bez mapy. Trochu jsem kličkoval, ale nakonec došel. Po návratu domů jsem šel vařit. Brambory šli snadno. Problém byl se žampióny resp. s kmínem. Kmín jsem nekoupil, neměli. Zajásal jsem, když jsem u D. v kuchyni uviděl hned dva druhy kmínu. Na už trochu osmahnuté žampióny jsem nasypal trochu prvního kmínu, opravdu jen malou špetku, byl totiž trochu zvláštní. Fuuuj! To chutná hnusně.. jak šampón.. tak to tam dávat nebudu. Musím to přebít správným domácím kmínem. Chrstl jsem na žampiony ten druhý "kvalitní domácí český kmín", pod domněnkou, že to je "kvalitní domácí česky chutnající kmín" a byl to ještě větší šampoń než ten před tím. Nevím, co s tím kmínem tady dělají, ale houby šly na průplach.. Všechen "šampónový" kmín jsem z nich dostal, až pak mohli jít znovu na pánvičku. Řeknu Vám, kmín už nikdy víc. Příští žampióny budou obalovaný ve dvojobalu. Poznatek: Voda, Mléko, vajíčka, chleba, jablka - tu chutnají normálně.
Po večeři mi Henri ukazoval program, ve kterém testuje větrnou elektrárnu. Pěkný sofistikovaný LabView, dají se v něm dělat velký věci.
Zítra (po zasloužilé snídani), máme sraz v 10:00 s Rolandem a jedeme kouknout na letiště. Takže???
//pokračování příště//
dnešní den začal nenormálně. Zásoby došly, a tak nezbývalo než vyrazit ven. Zabalil jsem puding a jablko, s tím, že to přece musím vydržet. A taky je po cestě obchodů dost a dost. Dnes jsem měl v plánu se zapojit do pracovního procesu. Někteří z Vás možná vědí, že se mi poštěstilo mít práci, která je pro mě zábavou. Zkoumání, bádání, hraní si s různými konfiguracemi na počítači a z tepla domova přes internet, všechno štelovat, posouvat, plnit a nahrávat, stahovat a upravovat. To je moje práce. Pracuji pro jednu firmu, která prodává (teď už nejen v ČR) letecké přístroje, GPS, radiostanice, prostě vybavení letadel, avioniku a vše co s tím souvisí. Mám na starosti internetový e-shop a vše kolem něj. Dnes jsem měl ze školy volný den a protože už "na stole" leželo pár nevyřízených úkolů, rozhodl jsem se zajít do knihovny, trochu s těmito úkoly pohnout.
Zpět ke snídani. Rozhodl jsem se, že snídani si zpestřím něčím neobvyklým. Šel sem tedy na pláž a nasnídal se až tam :-) Byl zrovna odliv a vlny nedosahovali ani půl metru. Dalo by se říct, klidné moře, na místní poměry. Nad pláží kroužili rackové. Mušle pomalu osychaly. Ve větru se .. a pozor .. ve větru, co se to tam chystá? Padáčky? Draci? A co je tohle? Písečná blecha? Windsurf na tříkolce.. (viz fotogalerie) Páni, tak jsem tam chvíli stál a očumoval. Zrovna začínal kurz tohoto písečného plachtění. Tak jsem ho z povzdálí vyslechl (v nizozemštině) a udělal pár fotek. Pak už byla docela zima, zdlábl jsem puding. Škola je za rohem na pláži, a tak jsem se vydal směr knihovna. Milá paní - stejně jako včera mě hezky pozdravila. Já jsem jí na oplátku pozdravil anglicky a už jí to docvaklo a přestala na mě mluvit mimozemšťaninou :) Tak jsem se posadil úplně dozadu, tam kam včera, a zkusil jsem zprovoznit internet. Po 10 minutách marného bádání, (takhle zabezpečenou síť jsem ještě neviděl) jsem požádal o pomoc. Paní vytasila 3 manuály, a že to jde se mnou nastavit. Po cestě povídá: "Windows XP, Vista or Seven?", "Linux" odpovídám. Trošku se zhrozila, protože na tohle manuál nemá. Ale hned jí beru vrásky z tváře a povídám. "To bude stejný jak v XPčkách", s úsměvem na tváři mi podala manuál a pověděla, že když se mi to nepovede, zavolá místní IT hochy :-) Povedlo se, Wonder jásá a hnedka začíná surfovat. Ještě jsem vrátil s díky manuál, ve kterém jsem se dozvěděl, že certifikát který jsem se snažil uloupit není potřeba a bude stažen automaticky, a zeptal se, zda není internet omezený. Paní se obrátila na kolegu protože tady (narozdíl od našeho VUT, kde je limit 750 MB týdně) o limitech nikdy neslyšeli. Dobře pro mě. Možná se ptáte, proč chodím do knihovny? Doma má D. omezený internet traffic na 20GB měsíčně. Což je, žel Bohu, tuze málo na standardní Wonderácké žití :) Jen dnes mám traffic z knihovny za 5 hodin 3.1 GB a umím i víc :-D
Tak odpoledne jsem strávil v knihovně resp. v práci. Zajímavější byl až večer.
Po 18:30, kdy knihovna zavírá jsem se vydal domů. Protože došly zásoby, a tady nikdo nechodí odpoledne s plnou náručí domů, aby své hodné a šikovné koloušky nakrmil (zdravím maminku), vzal jsem to přes místní Carrefour. Bláhově jsem si vzal košíček do ruky, ale ten se málem rozlomit pod tíhou všeho, co jsem koupil. Tak zas mám zásoby dlouhodobé povahy. Strááášně dlouho jsem hledal 2 věci. Kmín a strouhanku. Strouhanka nevím jak se řekne, ani anglicky, natož mimozemšťansky. Kmín snad ani neměli. O kmínu ještě za chvíli. Vzal jsem tedy vše, co jsem považoval za nezbytné. Dovybavil se vodou po holení, 500 papírů do tiskárny (nejlepší poměr výkon/cena - beru to tak i doma), nějaké psací potřeby, a hlavně jídlo. Hodně jídla. Mám docela velký hlad. Evka mi poradila koupit přesnídávku. Dávají to do 0,7 litrovek a přijde asi na 60cent. Místo jogurtu nebo kompotu dobrý. Taky měli levnej medéček a marmošku. O snídaně není nouze. Na večeři jsem si koupil brambory a žampióny. Kilo brambor přijde na 0,9€ a půl kila žampionů na 2,5€. Budu to mít aspoň na třikrát, a véča za 1€ není špatná. Mají tu dost drahý maso. Nejlevnější je asi klokan. Ale jinak vše nad 10€/kilo.
U placení jsem dostal bonusovou kartu, za kterou mohu sbírat bodíky, a pak mi přihodí 25€ k dobru. Hmm to se vyplatí.. Naskládal jsem celý batoh a ještě plnou krabici a vydal se domů. Pěkně se to proneslo. Řekl jsem si, že to zkusím bez mapy. Trochu jsem kličkoval, ale nakonec došel. Po návratu domů jsem šel vařit. Brambory šli snadno. Problém byl se žampióny resp. s kmínem. Kmín jsem nekoupil, neměli. Zajásal jsem, když jsem u D. v kuchyni uviděl hned dva druhy kmínu. Na už trochu osmahnuté žampióny jsem nasypal trochu prvního kmínu, opravdu jen malou špetku, byl totiž trochu zvláštní. Fuuuj! To chutná hnusně.. jak šampón.. tak to tam dávat nebudu. Musím to přebít správným domácím kmínem. Chrstl jsem na žampiony ten druhý "kvalitní domácí český kmín", pod domněnkou, že to je "kvalitní domácí česky chutnající kmín" a byl to ještě větší šampoń než ten před tím. Nevím, co s tím kmínem tady dělají, ale houby šly na průplach.. Všechen "šampónový" kmín jsem z nich dostal, až pak mohli jít znovu na pánvičku. Řeknu Vám, kmín už nikdy víc. Příští žampióny budou obalovaný ve dvojobalu. Poznatek: Voda, Mléko, vajíčka, chleba, jablka - tu chutnají normálně.
Po večeři mi Henri ukazoval program, ve kterém testuje větrnou elektrárnu. Pěkný sofistikovaný LabView, dají se v něm dělat velký věci.
Zítra (po zasloužilé snídani), máme sraz v 10:00 s Rolandem a jedeme kouknout na letiště. Takže???
//pokračování příště//
5. den První školní den
Nazdar lidičky,
tak máme za sebou první školní den. 10:30 jsme měli sraz s Mr. Roland Defever. Protože i tady se drží akademická čtvrthodinka, přišel o něco později. Představil se jako Roland. Milý chlapík. Ptal se nás co jsme zač, co jsme studovali, co víme o ATM/ATC. Potom si vzal slovo a pověděl nám o každém předmětu, který budeme studovat základní informace. Také jsme dostali zadání semestrálního projektu - taková malá bakalářka. Nadhodil témata, kterých se můžeme chytnout.
Single european sky, bezpilotní prostředky, ICAO Annexy. Nejvíce mě zaujalo samozřejmě první téma - single european sky - projekt jednotné evropské nebe. Trochu to souvisí s mojí bakalářskou prací o prostorové navigaci. Tak ji trochu rozšířím :)
Po krátkém interview s námi prošel celou školu a ukázal, kde můžeme studovat, kde jíst, kde odpočívat. Hodně pěkná a vybavená škola.
Další "výuku" máme ve čtvrtek, kdy s námi zajede na letiště, kde máme (jako škola) aeronautical center.
Jak on sám říkal cituji,"We will accelerate slowly after the weekend, like diesel". (pomalu se rozjedeme po víkendu, jako diesel :)
Nakonec nám dal svoji vizitku s tím, že je to místní ředitel a výjmenoval nám co vše má na starosti. Fajn vědět :-)
Po polední pauze jsme navštívili s Evkou knihovnu, kde operuje milá paní knihovnice, se kterou se budeme vídat asi hodně často. V knihovně jsou tuny časopisů se leteckou tématikou. Hned jsme si jich pár půjčili a začali prolistovávat. Většina v angličtině, dobře pro nás. I když Eva už se začala pilně učit Dutch (nizozemštinu).
O půl jedné jsme měli sraz s naší koordinátorkou/studijní referentkou Gwendollyn. Je to velice sympatická a usměvavá slečna. Vzala nás také na prohlídku školy a skončili jsme v jedné třídě, kam nám donesla materiály o Belgii, mapy Oostende, nějaké katalogy a reklamní předměty. Vlastně málem bych zapomněl. Společně s námi tu byli také Jarda & Jarda z FITka z Brna, a Christian & Cesar - ze španělska. Jsou to všichni Erasmus studenti. Obor Air Traffic ale budeme studovat zatím jen Já s Evou. Postupně (během 14 dní) se k nám připojí ještě student z Madridu a ještě 2 další, o kterých nic zatím nevíme :) (Like a diesel, don't forget)
Po tvrdém prvním dnu :-D, jsme se rozloučili se všemi před školou a rozeběhli se domů. Přišel jsem nějaký rozlámaný, snědl puding a jal se spát. Večer jsem se probudil akorát tak abych si udělal večeři. Těstoviny s míchanýma vajíčkama na goudě (sýr - lepší eidam). Zítra budu muset jít na druhý lov. Zásoby docházejí.
Ještě jsem se registroval na ATCevents.com na 9.-11.března do Amsterodamu. Bude tam konference o Air Traffic Control / Managementu. Tam nesmíme chybět. O to víc, že je to za rohem.
Brou noc.
//pokračování příště//
tak máme za sebou první školní den. 10:30 jsme měli sraz s Mr. Roland Defever. Protože i tady se drží akademická čtvrthodinka, přišel o něco později. Představil se jako Roland. Milý chlapík. Ptal se nás co jsme zač, co jsme studovali, co víme o ATM/ATC. Potom si vzal slovo a pověděl nám o každém předmětu, který budeme studovat základní informace. Také jsme dostali zadání semestrálního projektu - taková malá bakalářka. Nadhodil témata, kterých se můžeme chytnout.
Single european sky, bezpilotní prostředky, ICAO Annexy. Nejvíce mě zaujalo samozřejmě první téma - single european sky - projekt jednotné evropské nebe. Trochu to souvisí s mojí bakalářskou prací o prostorové navigaci. Tak ji trochu rozšířím :)
Po krátkém interview s námi prošel celou školu a ukázal, kde můžeme studovat, kde jíst, kde odpočívat. Hodně pěkná a vybavená škola.
Další "výuku" máme ve čtvrtek, kdy s námi zajede na letiště, kde máme (jako škola) aeronautical center.
Jak on sám říkal cituji,"We will accelerate slowly after the weekend, like diesel". (pomalu se rozjedeme po víkendu, jako diesel :)
Nakonec nám dal svoji vizitku s tím, že je to místní ředitel a výjmenoval nám co vše má na starosti. Fajn vědět :-)
Po polední pauze jsme navštívili s Evkou knihovnu, kde operuje milá paní knihovnice, se kterou se budeme vídat asi hodně často. V knihovně jsou tuny časopisů se leteckou tématikou. Hned jsme si jich pár půjčili a začali prolistovávat. Většina v angličtině, dobře pro nás. I když Eva už se začala pilně učit Dutch (nizozemštinu).
O půl jedné jsme měli sraz s naší koordinátorkou/studijní referentkou Gwendollyn. Je to velice sympatická a usměvavá slečna. Vzala nás také na prohlídku školy a skončili jsme v jedné třídě, kam nám donesla materiály o Belgii, mapy Oostende, nějaké katalogy a reklamní předměty. Vlastně málem bych zapomněl. Společně s námi tu byli také Jarda & Jarda z FITka z Brna, a Christian & Cesar - ze španělska. Jsou to všichni Erasmus studenti. Obor Air Traffic ale budeme studovat zatím jen Já s Evou. Postupně (během 14 dní) se k nám připojí ještě student z Madridu a ještě 2 další, o kterých nic zatím nevíme :) (Like a diesel, don't forget)
Po tvrdém prvním dnu :-D, jsme se rozloučili se všemi před školou a rozeběhli se domů. Přišel jsem nějaký rozlámaný, snědl puding a jal se spát. Večer jsem se probudil akorát tak abych si udělal večeři. Těstoviny s míchanýma vajíčkama na goudě (sýr - lepší eidam). Zítra budu muset jít na druhý lov. Zásoby docházejí.
Ještě jsem se registroval na ATCevents.com na 9.-11.března do Amsterodamu. Bude tam konference o Air Traffic Control / Managementu. Tam nesmíme chybět. O to víc, že je to za rohem.
Brou noc.
//pokračování příště//
pondělí 1. února 2010
4. den příjezd Evy
Na začátek chci všem poděkovat za Vaše přání a "závistivé" emaily, které mi píšete. Skutečně jsem za ně rád, vážím si jich/Vás.
Dnešní den jsem si přivstal (rozuměj 9:30). Spáchal jsem hygienu a pustil se do snídaně. Na snídani jsem si udělal chlebík se zbytkem vysočiny a instantní polívčičku. Odpovídal jsem na pár emailů od Vás. V 12:20 jsme byli domluveni s Evou, že ji vyzvednu na nádraží. Eva je moje kolegyně z leteckého ústavu. Když nejezdí po světě, bydlí na Slovensku ve vísce Michalovce u Košic. Stejně jako já se přihlásila na erasmus a teď tu bude studovat společně se mnou. Bydlí ve vedlejším městě Brugge. Pokud jste nečetli předchozí příspěvky, to jí z velké části vděčím za to, že tu jsem.
Na tuhle milou osůbku jsem měl dnes ráno čekat. 12:00 jsem zapnul mobil a tam smska. Idem skor 11:46 jsem v Oostende. Napsal jsem pozdržovací smsku a tryskem pádil na nádr. Evka už samozřejmě čekala celá promrzlá před budovou. Přivítali jsme se a vyrazili.. na pláž :-) Hi, to je fajn to moct říct :-) Heč peč my tu máme pláž a písek a mega vVvVlLlLlLnNnNýÝýÝý.
//to asi mořský vzduch//
Měli jsme krásný odpoledne, spoustu jsme toho nafotili, probrali všechno možné i nemožné, cestu, ubytování, jídlo, telefony, obchody, skočili jsme na hranolky, pak do Mc'ka na Colu co nebyla Colou :). Prošli město křížem krážem, byli mrknout v parku. Lezl jsem na pyramidu o trochu větší, než máme v Tišnově. Nakonec jsme byli na poště.
Po příchodu domů jsem dal sprchu. Zpracoval fotky na picaso. Na večeři jsem si uvařil těstoviny s ham&egsem. Chutná to dobře. Všechno je jednou poprvý. Dnes se mi povedlo nezasvinit sporák, ani jiné vybavení :-)
Zítra mě čeká první školní den. Těším se jak kdyby šlo o první třídu na základce :-)
Tak zatím lidi a neseĎte doma na zadku :-D
//pokračování příště//
Dnešní den jsem si přivstal (rozuměj 9:30). Spáchal jsem hygienu a pustil se do snídaně. Na snídani jsem si udělal chlebík se zbytkem vysočiny a instantní polívčičku. Odpovídal jsem na pár emailů od Vás. V 12:20 jsme byli domluveni s Evou, že ji vyzvednu na nádraží. Eva je moje kolegyně z leteckého ústavu. Když nejezdí po světě, bydlí na Slovensku ve vísce Michalovce u Košic. Stejně jako já se přihlásila na erasmus a teď tu bude studovat společně se mnou. Bydlí ve vedlejším městě Brugge. Pokud jste nečetli předchozí příspěvky, to jí z velké části vděčím za to, že tu jsem.
Na tuhle milou osůbku jsem měl dnes ráno čekat. 12:00 jsem zapnul mobil a tam smska. Idem skor 11:46 jsem v Oostende. Napsal jsem pozdržovací smsku a tryskem pádil na nádr. Evka už samozřejmě čekala celá promrzlá před budovou. Přivítali jsme se a vyrazili.. na pláž :-) Hi, to je fajn to moct říct :-) Heč peč my tu máme pláž a písek a mega vVvVlLlLlLnNnNýÝýÝý.
//to asi mořský vzduch//
Měli jsme krásný odpoledne, spoustu jsme toho nafotili, probrali všechno možné i nemožné, cestu, ubytování, jídlo, telefony, obchody, skočili jsme na hranolky, pak do Mc'ka na Colu co nebyla Colou :). Prošli město křížem krážem, byli mrknout v parku. Lezl jsem na pyramidu o trochu větší, než máme v Tišnově. Nakonec jsme byli na poště.
Po příchodu domů jsem dal sprchu. Zpracoval fotky na picaso. Na večeři jsem si uvařil těstoviny s ham&egsem. Chutná to dobře. Všechno je jednou poprvý. Dnes se mi povedlo nezasvinit sporák, ani jiné vybavení :-)
Zítra mě čeká první školní den. Těším se jak kdyby šlo o první třídu na základce :-)
Tak zatím lidi a neseĎte doma na zadku :-D
//pokračování příště//
neděle 31. ledna 2010
3. den - poprvé na letišti
Ráno jsem si trochu přispal. Snídaně byla až v 11 a po ní jsem začal sepisovat všechny zážitky, které můžete číst. Trochu se to protáhlo. No málo jich není. Kolem 15té jsem vyrazil, že se kouknu na letiště. Vzal jsem mapu, foťák, műsli tyčinku do kapsy a vyrazil. Tentokrát jsem šel rovnou za nosem a nechal na sebe působit okolí. Pořád jsem se rozhlížel po okolních domech, obchodech, ulicích, dýchal čerstvý mořský vzduch. Najednou jsem se zastavil o plot letiště. Dorazil jsem netušíc přímo k letišti. Bylo to asi 10 minut cesty. Přesněji řečeno jsem byl na konci letiště, u konce dráhy. Nasadil jsem tedy směr terminál a prošel kolem velké dálnice až k terminálu. Cesta ubíhala pomalu. Jestli jste někdy někdo šel celou délku letištní dráhy, víte že to není kousek.
Po příchodu na terminál jsem udělal pár fotek a prohlídl si jej zevnitř. Byl celý opuštěný. Oostende-Brugge International Airport je především Cargo letiště a navíc byla neděle a to tady moc nelítá. V sobotu jsem zachytil Boeing 747, příští vzlet si nenechám ujít.
Když jsem se pokochal terminálem, nasadil jsem nový směr k domovu, po cestě jsem koukal na přilehlé domy, procházel jsem asi nějakou zámožnější čtvrtí, samé jaguáry, džípy, mercedesy... Došel jsem až ke škole, z druhé strany než včera a tak jsem si prošel celou trasu, kterou budu chodit do školy. Po cestě jsem narazil na Delvitu a Lidl, další supermarkety k dobru :-)
Po příchodu domů jsem se rozhodl kuchtit, však jsem jedl naposledy před polednem. Rýže na sladko není špatná, řekl jsem si. Tak jsem lehce povařil rýži ze sáčku, vyhodil vodu, přilil mlíko a dovařil na hotovo. Přidal čačajíčko - jak kakao nazýváme s bratrem - a cukr, máslo k tomu a šlo se jíst. Hmm nechutnalo to špatně. Na vysvětlenou nikdy jsem rýži na sladko nedělal, takže moc nechápu, jak se to tam udělá s tím mlíkem. No jíst se to dalo. A rýže v sáčcích funguje taky dobře. Taky jsem se naučil používat mikrovlnku, ale asi je o dost výkonější než naše doma páč mi hrneček s mlíkem udělal "hrnečku vař" :-) Uklidil jsem, hodil věci do myčky, naládoval se a šel skypovat.
Podnikli jsme eurokonferenční hovor s Beruškou (CZE-Tišnov), Žabičkou(GB-London), a Danem(Kréta-Heraklion). No Dan se učí na zkoušku v laboratoři a měl nestabilní spojení. Přesto jsme si zahráli euro-schovku :-)
Hodím ještě nějaký fotky na picaso a valím do hajan.
//pokračování příště//
Po příchodu na terminál jsem udělal pár fotek a prohlídl si jej zevnitř. Byl celý opuštěný. Oostende-Brugge International Airport je především Cargo letiště a navíc byla neděle a to tady moc nelítá. V sobotu jsem zachytil Boeing 747, příští vzlet si nenechám ujít.
Když jsem se pokochal terminálem, nasadil jsem nový směr k domovu, po cestě jsem koukal na přilehlé domy, procházel jsem asi nějakou zámožnější čtvrtí, samé jaguáry, džípy, mercedesy... Došel jsem až ke škole, z druhé strany než včera a tak jsem si prošel celou trasu, kterou budu chodit do školy. Po cestě jsem narazil na Delvitu a Lidl, další supermarkety k dobru :-)
Po příchodu domů jsem se rozhodl kuchtit, však jsem jedl naposledy před polednem. Rýže na sladko není špatná, řekl jsem si. Tak jsem lehce povařil rýži ze sáčku, vyhodil vodu, přilil mlíko a dovařil na hotovo. Přidal čačajíčko - jak kakao nazýváme s bratrem - a cukr, máslo k tomu a šlo se jíst. Hmm nechutnalo to špatně. Na vysvětlenou nikdy jsem rýži na sladko nedělal, takže moc nechápu, jak se to tam udělá s tím mlíkem. No jíst se to dalo. A rýže v sáčcích funguje taky dobře. Taky jsem se naučil používat mikrovlnku, ale asi je o dost výkonější než naše doma páč mi hrneček s mlíkem udělal "hrnečku vař" :-) Uklidil jsem, hodil věci do myčky, naládoval se a šel skypovat.
Podnikli jsme eurokonferenční hovor s Beruškou (CZE-Tišnov), Žabičkou(GB-London), a Danem(Kréta-Heraklion). No Dan se učí na zkoušku v laboratoři a měl nestabilní spojení. Přesto jsme si zahráli euro-schovku :-)
Hodím ještě nějaký fotky na picaso a valím do hajan.
//pokračování příště//
2. den procházka po Oostende
Ráno vstávám kolem 9.00. Než vylezu uplyne asi hodina, rozhlížím se kolem, je zima. Venku je počasí hodně proměnlivé, skoro anglické, přeháňky. Zapínám topení. Rozhlížím se po něčem k snědku. Moc toho není. Chystám se na nákup. Nikdo není doma Henry, mi ukazuje na mapě nejbližší diskont. Beru batoh, peníze a jdu na lov. Obchůdek je 2 bloky odsud. Taková menší sámoška, něco jako Penny nebo Albert. Jmenuje se Aldi. Mají celkem dobré ceny, troufnu si přirovnat k našim. Tak max 1,5 násobek. Dražší mi přijdou salámy, maso, sýry. Levnější ovoce a zelenina. Dělám seznam s přehledem cen, pro další použití pro porovnání, kde je levněji do budoucna. Průběžně plním košík. Utratil jsem 20€. Je to hodně, ale kupoval jsem dlouhodobé věci. 1 kg kakaa, cornflaky, 1kg cukru, kapesníky, hygienické potřeby, větší objemy potravin. Jsem s nákupem spokojem, po tátově vzoru beru největší bedýnku s tím, že se bude hodit v pokoji na případný borčus. A mířím domů. Volám berušce po skypu. Jdu snídat (11:00) a pak zase skype. Dorazil D. dostávám mapu a ukazuje mi místa, která by mě mohla zajímat. Odpoledne se chystám na průzkum města.
Po obědě (formanská polívka 3 porce s chlebem) vyrážím na obhlídku. Beru to nejkratší cestou ke škole. Procházím kolem hipodromu (koňské dostihy), a thermálek (Oostende je lázeňské město). Na pláži je pekelná zima, ani vodu jsem nezkoušel, ale bude jak led. Po plážové promenádě procházím kolem hotelů a ubytoven pro turisty (nyní zřejmě opuštěných) až ke své škole. Výborně, na pláži jsem školu ještě neměl. Obhlížím ji a vypadá docela použitelně :-)
Po promenádě se vracím (v závětří budov) směrem k přístavu a do centra. V centru navštěvuji pár obchodů, koukám se po peřině. Zatím nic. V přístavu fotím lodě, nasávám atmosféru moře. Uchvacuje mě kostel. Mířím tam, uvnitř je otevřeno a tak sedám do poslední lavice. Rozmrzám. Chodí více lidí, rozeznívají se varhany. Sedím dobrou půl hodinu, medituji, modlím se, přemýšlím nad dalším osudem, nad tím, co mě čeká... Začíná Mše Svatá. Účastním se asi do půlky. Mši slouží černoušek. Hi, asi moje první mše s černouškem. Vůbec té řeči nerozumím. Domýšlím si, občas Amen a Jesus Christ zachytávám. Je to zvláštní pocit, nerozumět. Po kázání odcházím.
Vycházím z kostela a chystám se zachytit monumentální stavbu v západu slunce. Mám zamlžený objektiv. Nezbývá, než se kochat jen očima. Procházím asi hlavní třídou. Něco jako Masarykova a Čára v Brně. Obchody spíše luxusnější, navštěvuji místní operátory, nabídky v angličtině nevedou, sice jsem schopen vyluštit ceny a kolik dostanu muziky, ale odkazují mě na své stránky. Přemýšlím jestli si koupit místní simku, kdybych potřeboval volat. Zatím mám skype a roaming z česka a volat nepotřebuji.
Zabrousil jsem do obchodu, malý hezký, za výlohou polštáře. Tušíte kam mířím. Ano koupil jsem si peřinu. stála 12€ a to je lepší, než si ji půjčovat z univerzitních kolejí za 40€ :-) Byl to obchůdek typu IKEA, ale v menším. Zároveň zkouším platit kartou MasterCard - PIN - OK přijato.. hmm dobrý, přežiju :-)
Dále pokračuji už k domovu, setmělo se, padá na mě únava. Po cestě navštěvuji obchod, který mi doporučil D. a co nevidím, Carrefour! :-) Zapadnu do něj a zjišťuji, že je v některých produktech ještě o 0,5 € levnější. Vytahuji k porovnání lísteček s cenami. Už vím, kam budu chodit nakupovat ve velkým.
Domů přicházím kolem sedmé večerní. Volám berušce. Dělám večeři: chléb s Vysočinou :-D Povlíkám peřinu, ani jsem nevěděl, že standardní rozměr peřin je 200x140 a ono padlo i povlečení z domu, hmm dobře já :-)
Po večeři přebírám fotky, volám s našima přes skype.
Beru sprchu útokem, první holení, nezvyklá pěna, nezvyklá žiletka, dobře to dopadlo. Od Henryho si chci půjčit kolínskou. Nějak jsem na ni při nákupu zapomněl. Říká, že nemá. Ha beztak se holí nožem :-) Tvrdej kluk ze severu :-)
//-pokračování příště-//
Po obědě (formanská polívka 3 porce s chlebem) vyrážím na obhlídku. Beru to nejkratší cestou ke škole. Procházím kolem hipodromu (koňské dostihy), a thermálek (Oostende je lázeňské město). Na pláži je pekelná zima, ani vodu jsem nezkoušel, ale bude jak led. Po plážové promenádě procházím kolem hotelů a ubytoven pro turisty (nyní zřejmě opuštěných) až ke své škole. Výborně, na pláži jsem školu ještě neměl. Obhlížím ji a vypadá docela použitelně :-)
Po promenádě se vracím (v závětří budov) směrem k přístavu a do centra. V centru navštěvuji pár obchodů, koukám se po peřině. Zatím nic. V přístavu fotím lodě, nasávám atmosféru moře. Uchvacuje mě kostel. Mířím tam, uvnitř je otevřeno a tak sedám do poslední lavice. Rozmrzám. Chodí více lidí, rozeznívají se varhany. Sedím dobrou půl hodinu, medituji, modlím se, přemýšlím nad dalším osudem, nad tím, co mě čeká... Začíná Mše Svatá. Účastním se asi do půlky. Mši slouží černoušek. Hi, asi moje první mše s černouškem. Vůbec té řeči nerozumím. Domýšlím si, občas Amen a Jesus Christ zachytávám. Je to zvláštní pocit, nerozumět. Po kázání odcházím.
Vycházím z kostela a chystám se zachytit monumentální stavbu v západu slunce. Mám zamlžený objektiv. Nezbývá, než se kochat jen očima. Procházím asi hlavní třídou. Něco jako Masarykova a Čára v Brně. Obchody spíše luxusnější, navštěvuji místní operátory, nabídky v angličtině nevedou, sice jsem schopen vyluštit ceny a kolik dostanu muziky, ale odkazují mě na své stránky. Přemýšlím jestli si koupit místní simku, kdybych potřeboval volat. Zatím mám skype a roaming z česka a volat nepotřebuji.
Zabrousil jsem do obchodu, malý hezký, za výlohou polštáře. Tušíte kam mířím. Ano koupil jsem si peřinu. stála 12€ a to je lepší, než si ji půjčovat z univerzitních kolejí za 40€ :-) Byl to obchůdek typu IKEA, ale v menším. Zároveň zkouším platit kartou MasterCard - PIN - OK přijato.. hmm dobrý, přežiju :-)
Dále pokračuji už k domovu, setmělo se, padá na mě únava. Po cestě navštěvuji obchod, který mi doporučil D. a co nevidím, Carrefour! :-) Zapadnu do něj a zjišťuji, že je v některých produktech ještě o 0,5 € levnější. Vytahuji k porovnání lísteček s cenami. Už vím, kam budu chodit nakupovat ve velkým.
Domů přicházím kolem sedmé večerní. Volám berušce. Dělám večeři: chléb s Vysočinou :-D Povlíkám peřinu, ani jsem nevěděl, že standardní rozměr peřin je 200x140 a ono padlo i povlečení z domu, hmm dobře já :-)
Po večeři přebírám fotky, volám s našima přes skype.
Beru sprchu útokem, první holení, nezvyklá pěna, nezvyklá žiletka, dobře to dopadlo. Od Henryho si chci půjčit kolínskou. Nějak jsem na ni při nákupu zapomněl. Říká, že nemá. Ha beztak se holí nožem :-) Tvrdej kluk ze severu :-)
//-pokračování příště-//
1.den Tišnov - Oostende
Je ráno budík řinčí, hned na to druhý (pojistka proti zaspání). Je půl šesté. Dávám sprchu, oholit, vyčistit zuby, zapnout škrk u kabele, zvážit jestli není přes váhu (15kg/10kg příruční batoh) JE v pohodě 14,9kg) Pusa mámě, tátovi, hyč na bratra. Kuk na ségru.
Jedééééém zvolá táta od auta. Tvoří paniku. Jízdenku už mám ze včerejška a tak jsme na nádraží zbytečně brzo asi o 20 minut dřív. V noci napadl sníh, a tak je lepší dřív než pozdě. Přijíždí osobák maskovaný za rychlík. Prý nepojizdná souprava. Chválím ČD, že jezdí. Nevím, všichni nadávají, já mám zatím jen dobré zkušenosti. Narážím jen na ochotné lidi u drah. Ať už řeším běžné jízdenky, průkazky, dotazy všeho druhu, či ztrátu zavazadla. A nebo jsem jen optimista :)
Beruška dobíhá pět minut po mě, taky dřív než obvykle. Loučím se na nástupišti s tátou a míříme směr Praha. Přímý vlak nabral v tomto nečase (sněhová kalamita v celé ČR) jen! asi 45 minut zpoždění a tak dorážíme do Prahy 3,5 hodiny před odletem. Doprava metrem na Zličín a Busem 100 na letitě, vychází na 1 sms na dopravní podnik města Prahy za 26 Kč. Smskové jízdenky mi před půl rokem nefachčenko ani na technických podporách Vodafonu a dopravního podniku nevyřešili. Teď už fungují. Příjemné zlepšení.
Přijíždíme na ruzyň s předstihem a tak sledujeme dění kolem a ukazuji Berušce, co, kde a jak se provádí při odbavení. Všichni pobíhají jako mravenci, škoda jen, že není z odletové haly vidět na letadla. Jdu si pro kontrolu převážit zavazadlo. 15,9kg (mami!!!) Nevím co mi tam ještě od chvíle, kdy jsem zavazadlo vážil přibylo, ale v duchu asi tuším. Následuje malé přebalení do menšího batohu, který má ještě váhovou rezervu. Navštěvujeme výstavu technického muzea Praha, kterou umístili do odletového terminálu 2. Pomalu se loučíme. Pomalu a těžce.
Je čas na bezpečnostní kontrolu, kam už musím sám. Naposledy zamávat, zamáčknout slzu a hurá na gate C21. Vybral jsem si společnost WizzAir, která lítá do Belgie za směšných 400 Kč za poplatky + 270 Kč za zavazadlo. Zaplatil jsem celkem asi 750Kč. Autobus nás dováží k letadlu, sedám do první řady k uličce. Ještě jsem neletěl nikdy vepředu, tak budu mít možnost zkouknout, co to všechno stevardi během letu provádí. Řeknu Vám, nenudí se. Pořád něco připravují, povídají ukazují, pobíhají sem a tam. Příště sednu k oknu abych mohl fotit. Během letu bohužel nemám žádné foto.
Po přistání prší a není žádný sníh. Čekám nějakou kontrolu tak vytahuji občanku a.. a .. nic. Normálka Schengen vyjdu ze dveří, počkám na zavazadlo a hurá ven z terminálu, žádná kontrola. Kupuju lístek za 2,5 € na bus na nádraží. Bus mi jede za 15 minut. Je docela zima tak beru o rolák víc. Za dalších 20 minut jsem už a nádraží, kupuju GoPass. Pro lidi do 26 let 10 jízd odkudkoli kamkoli po Belgii za 50€. Přenosné, použitelné pro více lidí. Takže výhodná koupě. Navštěvuji informace, protože GoPass je v některém z místních jazyků a nejsem si jistý s jeho vyplněním. Pán mi podává informace plynulou angličtinou. Následuje hodinová cesta do Brusselu přestup na druhý vlak s Konečnou v Oostende. Obě cesty ve vlaku InterCity. Cesta rychle ubíhá. Chvíli sedím, říkám si: Kurnik to je hodně luxusní vlak. Pak si všimnu, že sedím v první třídě :) Hmm tak šup do druhé, jen o málo méně luxusní. Zjišťuji, že vůbec nerozumím co tady povídají. Je to jako štěkání psů. Mluví se tu Vlámsky, Holandsky, Francouzsky, trochu Dánsky. A hlavně je to velkej mix všeho. O den později zjišťuji, že je to řeč na půl mezi němšinou a angličtinou. Němčinu umím jen základy, ale přesto to nyní oceňuji.
Herr and Damen station Oostende. - nebo tak něco se ozvalo ze speakeru. Well, jsem na místě. Vystoupit a .... brrrr to je kosa, pocitově tak o 10°C méně než v Brusselu. Jsem totiž u moře a vlhkost je tu mnohem vyšší, taky fouká dost čerstvý vítr. moje počasí.
Úprkem se přesouvám do nádražní budovy, kde instaluji na bundu kapuci, beru teplejší svetr, nasazuji rukavice a beru hoňatou čepici. Koukám na hodiny, za 50 minut mám sraz před mým novým domem. Až teď mi nějak dochází, že nejsem doma. Vytahuji mapu od strejdy Googla a razím si cestu s taškou na krku a batohem na zádech kupředu. Během cesty střídavě sněží, fouká vítr, chvíli mží. Moře je blízko.
21:15 (15 minut před plánovaným příchodem) jsem na místě, zvoním, nikdo neotevírá, za chvíli otevírá mladý pán kolem 30, představuje se jako D.(záměrně zkráceno), poznávám ho z fotky, co jsem si našel na internetu, představujeme se a zve mě dál, ukazuje mi můj pokoj. Bydlím ve druhém patře v menším pokojíku v podkroví. Mám střešní okno, postel, stůl s židlí, skříň a regál na drobnosti, a ještě jednu skříň. Dvě zásuvky, Wifi připojení k internetu a stahovací roletu, radiátor, světlo... (teď, když to píšu se rozhlížím, a zkoumám co víc mi chybí) - Prostě nic zbytečného, nic navíc... HYČ brácha, nemusím z ničeho vometat prach :-D Za chvíli scházím dolů a D. mi vše vysvětluje. Dole je kuchyň (dobře vybavená, včetně mikrovlnky, trouby, ledničky, mrazáku, myčky, a malý záchod v pidi komůrce. Jídelna a obývací pokoj. Obývací pokoj je soukromý. V prvním patře je společná koupelna a ložnice majitelů. V koupelně máme big vanu se sprchou, záchod, umývadlo a tak normálka + kotel. Jediný problém zatím je, že nemůžu používat pračku. Nu což. V okolí je hodně prádelen. Zatím jsem viděl prádelnu jen v seriálu Mr.Bean :-D úplně nahoře mám pokoj já a ve vedlejší větším/studenějším pokoji má pokoj Henry, Finský chlapík, co je zde do konce února. Studuje větrný elektrárny. A holí se nožem a nepoužívá kolínskou. (vtip)
S D. podepisujeme smlouvu o užívání a předává mi některé pokyny/pravidla domu. Nic mimořádného, snad jen Limit na internet 20GB pro celý dům. Hmm budu se muset šetřit. Nastavuji internet, nefunguje. Malý hack a už jede... Ta bezpečnost..
Píšu domů, že jsem v pořádku dorazil a jdu spát..
Ale počkat - Linen Bed - jsem považoval pouze za prostěradlo, které jsem si měl dovézt, ne za peřinu a polštář, který tu není. Polštář jsem vyimprovizoval kalhotami, je teplo, spím jen přikrytý prostěradlem, ráno se po něčem mrknu.
//-pokračování příště-//
Jedééééém zvolá táta od auta. Tvoří paniku. Jízdenku už mám ze včerejška a tak jsme na nádraží zbytečně brzo asi o 20 minut dřív. V noci napadl sníh, a tak je lepší dřív než pozdě. Přijíždí osobák maskovaný za rychlík. Prý nepojizdná souprava. Chválím ČD, že jezdí. Nevím, všichni nadávají, já mám zatím jen dobré zkušenosti. Narážím jen na ochotné lidi u drah. Ať už řeším běžné jízdenky, průkazky, dotazy všeho druhu, či ztrátu zavazadla. A nebo jsem jen optimista :)
Beruška dobíhá pět minut po mě, taky dřív než obvykle. Loučím se na nástupišti s tátou a míříme směr Praha. Přímý vlak nabral v tomto nečase (sněhová kalamita v celé ČR) jen! asi 45 minut zpoždění a tak dorážíme do Prahy 3,5 hodiny před odletem. Doprava metrem na Zličín a Busem 100 na letitě, vychází na 1 sms na dopravní podnik města Prahy za 26 Kč. Smskové jízdenky mi před půl rokem nefachčenko ani na technických podporách Vodafonu a dopravního podniku nevyřešili. Teď už fungují. Příjemné zlepšení.
Přijíždíme na ruzyň s předstihem a tak sledujeme dění kolem a ukazuji Berušce, co, kde a jak se provádí při odbavení. Všichni pobíhají jako mravenci, škoda jen, že není z odletové haly vidět na letadla. Jdu si pro kontrolu převážit zavazadlo. 15,9kg (mami!!!) Nevím co mi tam ještě od chvíle, kdy jsem zavazadlo vážil přibylo, ale v duchu asi tuším. Následuje malé přebalení do menšího batohu, který má ještě váhovou rezervu. Navštěvujeme výstavu technického muzea Praha, kterou umístili do odletového terminálu 2. Pomalu se loučíme. Pomalu a těžce.
Je čas na bezpečnostní kontrolu, kam už musím sám. Naposledy zamávat, zamáčknout slzu a hurá na gate C21. Vybral jsem si společnost WizzAir, která lítá do Belgie za směšných 400 Kč za poplatky + 270 Kč za zavazadlo. Zaplatil jsem celkem asi 750Kč. Autobus nás dováží k letadlu, sedám do první řady k uličce. Ještě jsem neletěl nikdy vepředu, tak budu mít možnost zkouknout, co to všechno stevardi během letu provádí. Řeknu Vám, nenudí se. Pořád něco připravují, povídají ukazují, pobíhají sem a tam. Příště sednu k oknu abych mohl fotit. Během letu bohužel nemám žádné foto.
Po přistání prší a není žádný sníh. Čekám nějakou kontrolu tak vytahuji občanku a.. a .. nic. Normálka Schengen vyjdu ze dveří, počkám na zavazadlo a hurá ven z terminálu, žádná kontrola. Kupuju lístek za 2,5 € na bus na nádraží. Bus mi jede za 15 minut. Je docela zima tak beru o rolák víc. Za dalších 20 minut jsem už a nádraží, kupuju GoPass. Pro lidi do 26 let 10 jízd odkudkoli kamkoli po Belgii za 50€. Přenosné, použitelné pro více lidí. Takže výhodná koupě. Navštěvuji informace, protože GoPass je v některém z místních jazyků a nejsem si jistý s jeho vyplněním. Pán mi podává informace plynulou angličtinou. Následuje hodinová cesta do Brusselu přestup na druhý vlak s Konečnou v Oostende. Obě cesty ve vlaku InterCity. Cesta rychle ubíhá. Chvíli sedím, říkám si: Kurnik to je hodně luxusní vlak. Pak si všimnu, že sedím v první třídě :) Hmm tak šup do druhé, jen o málo méně luxusní. Zjišťuji, že vůbec nerozumím co tady povídají. Je to jako štěkání psů. Mluví se tu Vlámsky, Holandsky, Francouzsky, trochu Dánsky. A hlavně je to velkej mix všeho. O den později zjišťuji, že je to řeč na půl mezi němšinou a angličtinou. Němčinu umím jen základy, ale přesto to nyní oceňuji.
Herr and Damen station Oostende. - nebo tak něco se ozvalo ze speakeru. Well, jsem na místě. Vystoupit a .... brrrr to je kosa, pocitově tak o 10°C méně než v Brusselu. Jsem totiž u moře a vlhkost je tu mnohem vyšší, taky fouká dost čerstvý vítr. moje počasí.
Úprkem se přesouvám do nádražní budovy, kde instaluji na bundu kapuci, beru teplejší svetr, nasazuji rukavice a beru hoňatou čepici. Koukám na hodiny, za 50 minut mám sraz před mým novým domem. Až teď mi nějak dochází, že nejsem doma. Vytahuji mapu od strejdy Googla a razím si cestu s taškou na krku a batohem na zádech kupředu. Během cesty střídavě sněží, fouká vítr, chvíli mží. Moře je blízko.
21:15 (15 minut před plánovaným příchodem) jsem na místě, zvoním, nikdo neotevírá, za chvíli otevírá mladý pán kolem 30, představuje se jako D.(záměrně zkráceno), poznávám ho z fotky, co jsem si našel na internetu, představujeme se a zve mě dál, ukazuje mi můj pokoj. Bydlím ve druhém patře v menším pokojíku v podkroví. Mám střešní okno, postel, stůl s židlí, skříň a regál na drobnosti, a ještě jednu skříň. Dvě zásuvky, Wifi připojení k internetu a stahovací roletu, radiátor, světlo... (teď, když to píšu se rozhlížím, a zkoumám co víc mi chybí) - Prostě nic zbytečného, nic navíc... HYČ brácha, nemusím z ničeho vometat prach :-D Za chvíli scházím dolů a D. mi vše vysvětluje. Dole je kuchyň (dobře vybavená, včetně mikrovlnky, trouby, ledničky, mrazáku, myčky, a malý záchod v pidi komůrce. Jídelna a obývací pokoj. Obývací pokoj je soukromý. V prvním patře je společná koupelna a ložnice majitelů. V koupelně máme big vanu se sprchou, záchod, umývadlo a tak normálka + kotel. Jediný problém zatím je, že nemůžu používat pračku. Nu což. V okolí je hodně prádelen. Zatím jsem viděl prádelnu jen v seriálu Mr.Bean :-D úplně nahoře mám pokoj já a ve vedlejší větším/studenějším pokoji má pokoj Henry, Finský chlapík, co je zde do konce února. Studuje větrný elektrárny. A holí se nožem a nepoužívá kolínskou. (vtip)
S D. podepisujeme smlouvu o užívání a předává mi některé pokyny/pravidla domu. Nic mimořádného, snad jen Limit na internet 20GB pro celý dům. Hmm budu se muset šetřit. Nastavuji internet, nefunguje. Malý hack a už jede... Ta bezpečnost..
Píšu domů, že jsem v pořádku dorazil a jdu spát..
Ale počkat - Linen Bed - jsem považoval pouze za prostěradlo, které jsem si měl dovézt, ne za peřinu a polštář, který tu není. Polštář jsem vyimprovizoval kalhotami, je teplo, spím jen přikrytý prostěradlem, ráno se po něčem mrknu.
//-pokračování příště-//
Jak k tomu došlo - Intro část III. - dokončení
Po hodině aerodynamiky, za námi dvěma (Eva a Já), přišel doktor Kouřil, že ve čtvrtek bude mimochodem výběrový pohovor. "HA, co, kdy, jak? Co máme dělat, říkat, umět?!?" "Níc pohoda, šak uvidíte..." Tak tedy ve čtvrtek místo leteckých motorů jsme si sedli na chodbu a čekali až si nás výběrová komise (ředitel prof. Píšťěk, doc. Třetina, doktoři Kouřil a Popela) zavolá, aby s námi probrala v angličtině "záludné" otázky. Eva se mě ptala, jestli se bojím, ja si připadal jako "jen" na další zkoušce - lehce zvýšený tep, trochu adrenalin, kapka stress, nic co by BB (běžný bakalář) neuměl ignorovat.
Přišla řada i na mě. Komise byla víc v pohodě než se zdálo. Otázky: Jak se jmenuju, co tam chci studovat a jestli jsem věřící (KHBO v Belgii je katolická univerzita). Mě nevyvedli z míry. Ovšem otázka jestli kradu půllitry mě už trochu rozhodila. Hlavně pořád nevím, co byla správnější odpověď :-D Samozřejmě, že nekradu (tímto zdravím svoji Babičku).
Jelikož jsme se na Erasmus přihlásili dva, a škola má právě na dva uchazeče smlouvu s KHBO Oostende - Belgie. Byli jsme oba vybráni.
Nastal maraton běhání a zařizování. V dalších dnech následovalo vyplnění asi 4 formulářů, odeslání do Belgie a čekání. V mezičase jsem stačil oznámit rodičům (tedy dovolit se :-) - ahoj Mami a Táto), že jsem byl vybrán. Taky jsem opatrně sdělil novinu babičce a dědečkovi. (ahoj Babičko podruhé a Dědečku). V práci mi vyšli vstříc - pracuji totiž standardně z domu přes internet, takže je jedno jestli sedím doma nebo o 1200 km dále :) Tímto děkuji Will F. Jenkinsovi za první vizi počítačové sítě.(1). Všichni mé vyjetí podpořili, ať už hned nebo po objasnění co se pod pojmem zahraniční studium skrývá a co obnáší. Velkou podporu jsem obdržel ob mé přítelkyně a mojí rodiny. Díky, díky, díky. Vážím si toho.
Udělat všechny zkoušky, objednat letenku, zařídit druhý účet, povolení plateb do zahraničí, sehnat léky (děkuji své nejmilejší tetičce Haničce), zajistit pojištění, aktivovat roaming, zajistit bydlení, vyřídit peněžní grant od EU, VUT a MŠMT, připravit a předat oddíl, zařídit předání povinností v práci, zálohovat všechna data před odjezdem, odevzdat klíče, zajít k arabům vyměnit peníze na Eura, koupit boty, pořídit nový foťák a mohl bych pokračovat. Následovalo loučení s nebližšími přáteli na Release Party v klubovně, a rozloučení s rodinou.
Nejlíp to pobral táta: "nevím, co kolem toho děláte takový cavyky, jednou tam budeš pracovat a takový tyátr kolem toho nebude :-)"
Sbaleno, připraveno, pokoj uklizen, ponechán bratrovi na pospas půl roku (Hyč, more soj more - nesnažte se pochopit)
28.1.2010 připraven k odletu, ulehám na poslední noc do své postele. Moc dobře nespím.
Přišla řada i na mě. Komise byla víc v pohodě než se zdálo. Otázky: Jak se jmenuju, co tam chci studovat a jestli jsem věřící (KHBO v Belgii je katolická univerzita). Mě nevyvedli z míry. Ovšem otázka jestli kradu půllitry mě už trochu rozhodila. Hlavně pořád nevím, co byla správnější odpověď :-D Samozřejmě, že nekradu (tímto zdravím svoji Babičku).
Jelikož jsme se na Erasmus přihlásili dva, a škola má právě na dva uchazeče smlouvu s KHBO Oostende - Belgie. Byli jsme oba vybráni.
Nastal maraton běhání a zařizování. V dalších dnech následovalo vyplnění asi 4 formulářů, odeslání do Belgie a čekání. V mezičase jsem stačil oznámit rodičům (tedy dovolit se :-) - ahoj Mami a Táto), že jsem byl vybrán. Taky jsem opatrně sdělil novinu babičce a dědečkovi. (ahoj Babičko podruhé a Dědečku). V práci mi vyšli vstříc - pracuji totiž standardně z domu přes internet, takže je jedno jestli sedím doma nebo o 1200 km dále :) Tímto děkuji Will F. Jenkinsovi za první vizi počítačové sítě.(1). Všichni mé vyjetí podpořili, ať už hned nebo po objasnění co se pod pojmem zahraniční studium skrývá a co obnáší. Velkou podporu jsem obdržel ob mé přítelkyně a mojí rodiny. Díky, díky, díky. Vážím si toho.
Udělat všechny zkoušky, objednat letenku, zařídit druhý účet, povolení plateb do zahraničí, sehnat léky (děkuji své nejmilejší tetičce Haničce), zajistit pojištění, aktivovat roaming, zajistit bydlení, vyřídit peněžní grant od EU, VUT a MŠMT, připravit a předat oddíl, zařídit předání povinností v práci, zálohovat všechna data před odjezdem, odevzdat klíče, zajít k arabům vyměnit peníze na Eura, koupit boty, pořídit nový foťák a mohl bych pokračovat. Následovalo loučení s nebližšími přáteli na Release Party v klubovně, a rozloučení s rodinou.
Nejlíp to pobral táta: "nevím, co kolem toho děláte takový cavyky, jednou tam budeš pracovat a takový tyátr kolem toho nebude :-)"
Sbaleno, připraveno, pokoj uklizen, ponechán bratrovi na pospas půl roku (Hyč, more soj more - nesnažte se pochopit)
28.1.2010 připraven k odletu, ulehám na poslední noc do své postele. Moc dobře nespím.
Jak k tomu došlo - Intro část II.
Po zavržení jsem dále možnosti nerozebíral. Hleděl jsem dál žít na současné koleji, která ovšem nutno podotknout, vůbec neztrácela dynamiku :-)
9.11. jsem se střetl se spolužačkou ze Slovenska, která studuje v Brně, a která chce jet na Erasmus do Belgie. Chvíli jsme spolu mluvili a nastínil jsem jí moje obavy a hlavní překážky. Večer mi od Evy přišel email:
Ahoj :) to som ja, tvoja spoluziacka ;) dufam ze som sa spravne trafila a si ten, s kym som dnes stala v rade na obed:) Ak nie, tak vopred sorry...len ti chcem povedat...
//-záměrně zkráceno-//
Tak ja len tak:) Bolo by fajn, keby tam siel este niekto:) Nemaj boj.. ozaj si myslim ze to pojde aj bez predlzenia:)
Tak zatial:) Pekny vecer!
Už nevím jak se to stalo, ale dodala mi odvahu a nový impuls. Bez prodloužení? A kolik že by to stálo? To by byly mé dva největší problémy pryč... Well, začal jsem zkoumat, googlit, hledat informace, navštívil jsem pár míst a setkal se s lidmi, kteří v zahraničí na erasmu už byli. Taky jsem navštívil našeho koordinátora doktora Kouřila (od podívání pohoda_jazz_co_tě_trápí_čéče) - tímto zdravím a děkuji za zprostředkování.
Podle doktora Kouřila by nemusel být problém s uznáním předmětů (za 14 dní od této informace se to změní - k lepšímu). A finančně by to nemuselo vycházet až tak špatně. Stále mlhavé informace, které ovšem stačily...
Provedl jsem novou kalkulaci a sepsal co bych musel zařídit, takovou sumáž pro a proti. Výsledkem byl nový výsledek, který jasně hovořil "PRO" - usilovat o zahraniční stáž. Když si něco umanu tak mi to jde líp, takže hned druhý den jsem s myšlenkou "nic za to nedáš", donesl vyplněný learning agreement do školy s tím, že to zkusím. Začal jsem řešit co se stane, když mě vyberou a opravdu budu muset sbalit buchty a vyrazit do světa. Na obzoru 2 měsíčního výhledu byla nová výhybka. Jet/nejet. Psal se listopad 2009. Byl jsem uprostřed nového semestru, Na obzoru byl cítit...
... nový svět.
//-pokračování příště-//
9.11. jsem se střetl se spolužačkou ze Slovenska, která studuje v Brně, a která chce jet na Erasmus do Belgie. Chvíli jsme spolu mluvili a nastínil jsem jí moje obavy a hlavní překážky. Večer mi od Evy přišel email:
Ahoj :) to som ja, tvoja spoluziacka ;) dufam ze som sa spravne trafila a si ten, s kym som dnes stala v rade na obed:) Ak nie, tak vopred sorry...len ti chcem povedat...
//-záměrně zkráceno-//
Tak ja len tak:) Bolo by fajn, keby tam siel este niekto:) Nemaj boj.. ozaj si myslim ze to pojde aj bez predlzenia:)
Tak zatial:) Pekny vecer!
Už nevím jak se to stalo, ale dodala mi odvahu a nový impuls. Bez prodloužení? A kolik že by to stálo? To by byly mé dva největší problémy pryč... Well, začal jsem zkoumat, googlit, hledat informace, navštívil jsem pár míst a setkal se s lidmi, kteří v zahraničí na erasmu už byli. Taky jsem navštívil našeho koordinátora doktora Kouřila (od podívání pohoda_jazz_co_tě_trápí_čéče) - tímto zdravím a děkuji za zprostředkování.
Podle doktora Kouřila by nemusel být problém s uznáním předmětů (za 14 dní od této informace se to změní - k lepšímu). A finančně by to nemuselo vycházet až tak špatně. Stále mlhavé informace, které ovšem stačily...
Provedl jsem novou kalkulaci a sepsal co bych musel zařídit, takovou sumáž pro a proti. Výsledkem byl nový výsledek, který jasně hovořil "PRO" - usilovat o zahraniční stáž. Když si něco umanu tak mi to jde líp, takže hned druhý den jsem s myšlenkou "nic za to nedáš", donesl vyplněný learning agreement do školy s tím, že to zkusím. Začal jsem řešit co se stane, když mě vyberou a opravdu budu muset sbalit buchty a vyrazit do světa. Na obzoru 2 měsíčního výhledu byla nová výhybka. Jet/nejet. Psal se listopad 2009. Byl jsem uprostřed nového semestru, Na obzoru byl cítit...
... nový svět.
//-pokračování příště-//
Jak k tomu došlo - Intro část I.
Přemýšlím odkud začít. Kdy se vlastně zrodila myšlenka vycestovat do zahraničí? Bylo to na střední? Ta představa: jóóó až budu velkej sbalím ranec buchet a vyjedu do světa!
Reálně jsem o možnosti vycestovat začal uvažovat během studií na vysoké v prváku. Tehdy se mi otevřela mysl a já poznal, jak malý smítko prachu v tom velkém světě vědění jsem. Pravidelně rok co rok jsem chodil na prezentace leteckého ústavu. Každý rok byli jako přes kopírák. Každý rok bakalářského studia, jsem ale věděl, že jednou tam někde nahoře v 5. patře 19ti patrové budovy budu studovat. Tato představa mi stačila k tomu, abych přetrpěl nejrůznější předměty na Fakultě Strojní inženýrství, které by normální smrtelník nikdy nepozřel a za žádnou cenu ani pod vidinou nějaké "konkurenční výhody" (tímto zdravím kvestora MU doc.Janíčka) nestudoval.
Takový bakalář to je člověk, který se naučil na vysoké chodit, mluvit, číst a počítat. Vysvětlím: Chodit - pro razítka, potvrzení, formuláře, běhat na oběd v pauze mezi předměty, někdy být na třech předmětech zároveň (chyba automatické tvorby rozvrhu). Mluvit- především omlouvat, domlouvat, přemlouvat vyučující. Číst - číst si časopisy na lavici (na střední se ještě četly pod lavicí), číst informace na internetu, rozlišovat objektivní a subjektivní informace, přebírat tuny informací a vybírat ty podstatné, přečíst několikery skripta za jednu noc (tzv. turbo čtení). Kde sou ty časy, kdy jsme říkali: "5 stránek? to se nikdá nenaučím." Počítat: Počítat vážený průměr (kvůli stipendiu), peníze na účtu, stránky k nastudování a převádět je na čas. Každý předmět bakaláře poznamená jinak, kolem některých prošel a sladce přitakával vyučujícímu. U některých sklopil hlavu (do hlubokého předklonu), prošel uličkou hanby (u zkoušky) a pádil úprkem rád za písmeno E.
Rok se sešel s rokem a já si měl na začátku třetího ročníku vybrat téma bakalářské práce. Jak jinak, zamířil jsem přímým krokem na 5. patro, kde jsem obdržel od doc.Třetiny seznam témat. Vybral jsem si téma "Cíle, prostředky a technologie prostorové navigace" u doc.Voseckého. Kromě honby za lovením kreditů jsem úspěšně stačil vypracovat i zmiňovanou práci a po mašinérii zápočtů, zkoušek, obhájení bakalářské práce jsem se stal po promoci stal bakalářem.
Člověk, stejně jako většina živých tvorů, jak známo roste. Rozhodl jsem se tedy přerůst do dalšího levelu, který se jmenuje navazující magisterské studium. Konkrétně obor Letecký provoz, jak jinak mým novým místem působiště se stalo 5.patro - Letecký ústav.
První semestr mám, řekl bych úspěšně, za sebou. Během něho jsem studoval 5 předmětů. Aerodynamika a mechanika letu, Stavba letadel, Meteorologie, Letecké motory, Základy managementu a marketingu. Tady se nechodí s hlavou v předklonu, tady nečiší z vyučujících strach, tady vládne klid a pohoda.
Jednou, asi měsíc po začátku semestru, do výuky leteckých motorů přišla delegace s naším panem ředitelem, aby nám pověděla o možnostech studia v zahraničí. Docela mě nabídka zaujala. Slibovala možnost vycestovat na 1 semestr do zahraničí. Nabízely se univerzity v Belgii či Finsku. Kalkuloval jsem kalkuloval a vykalkuloval, že bych toho musel docela dost opustit a přehodit výhybku na jinou kolej. Mimo jiné skautský oddíl s 30 členy, novou práci, stále mladou, krásnou, moji milou :-) (Ahoj beruško:-*), navíc zřejmě bych musel víc jak 50% nákladů hradit ze svého. A co byl největší problém? Předměty, které bych studoval by mi nebyly z větší části uznány a musel bych proto rozvlnit studium a prodloužit si ho o rok. Není v lidských silách "sfouknout" 2 semestry za 1. Inu po této kalkulaci jsem nebyl nadšen a v podstatě jsem možnost studia zavrhl...
//-pokračování příště-//
Reálně jsem o možnosti vycestovat začal uvažovat během studií na vysoké v prváku. Tehdy se mi otevřela mysl a já poznal, jak malý smítko prachu v tom velkém světě vědění jsem. Pravidelně rok co rok jsem chodil na prezentace leteckého ústavu. Každý rok byli jako přes kopírák. Každý rok bakalářského studia, jsem ale věděl, že jednou tam někde nahoře v 5. patře 19ti patrové budovy budu studovat. Tato představa mi stačila k tomu, abych přetrpěl nejrůznější předměty na Fakultě Strojní inženýrství, které by normální smrtelník nikdy nepozřel a za žádnou cenu ani pod vidinou nějaké "konkurenční výhody" (tímto zdravím kvestora MU doc.Janíčka) nestudoval.
Takový bakalář to je člověk, který se naučil na vysoké chodit, mluvit, číst a počítat. Vysvětlím: Chodit - pro razítka, potvrzení, formuláře, běhat na oběd v pauze mezi předměty, někdy být na třech předmětech zároveň (chyba automatické tvorby rozvrhu). Mluvit- především omlouvat, domlouvat, přemlouvat vyučující. Číst - číst si časopisy na lavici (na střední se ještě četly pod lavicí), číst informace na internetu, rozlišovat objektivní a subjektivní informace, přebírat tuny informací a vybírat ty podstatné, přečíst několikery skripta za jednu noc (tzv. turbo čtení). Kde sou ty časy, kdy jsme říkali: "5 stránek? to se nikdá nenaučím." Počítat: Počítat vážený průměr (kvůli stipendiu), peníze na účtu, stránky k nastudování a převádět je na čas. Každý předmět bakaláře poznamená jinak, kolem některých prošel a sladce přitakával vyučujícímu. U některých sklopil hlavu (do hlubokého předklonu), prošel uličkou hanby (u zkoušky) a pádil úprkem rád za písmeno E.
Rok se sešel s rokem a já si měl na začátku třetího ročníku vybrat téma bakalářské práce. Jak jinak, zamířil jsem přímým krokem na 5. patro, kde jsem obdržel od doc.Třetiny seznam témat. Vybral jsem si téma "Cíle, prostředky a technologie prostorové navigace" u doc.Voseckého. Kromě honby za lovením kreditů jsem úspěšně stačil vypracovat i zmiňovanou práci a po mašinérii zápočtů, zkoušek, obhájení bakalářské práce jsem se stal po promoci stal bakalářem.
Člověk, stejně jako většina živých tvorů, jak známo roste. Rozhodl jsem se tedy přerůst do dalšího levelu, který se jmenuje navazující magisterské studium. Konkrétně obor Letecký provoz, jak jinak mým novým místem působiště se stalo 5.patro - Letecký ústav.
První semestr mám, řekl bych úspěšně, za sebou. Během něho jsem studoval 5 předmětů. Aerodynamika a mechanika letu, Stavba letadel, Meteorologie, Letecké motory, Základy managementu a marketingu. Tady se nechodí s hlavou v předklonu, tady nečiší z vyučujících strach, tady vládne klid a pohoda.
Jednou, asi měsíc po začátku semestru, do výuky leteckých motorů přišla delegace s naším panem ředitelem, aby nám pověděla o možnostech studia v zahraničí. Docela mě nabídka zaujala. Slibovala možnost vycestovat na 1 semestr do zahraničí. Nabízely se univerzity v Belgii či Finsku. Kalkuloval jsem kalkuloval a vykalkuloval, že bych toho musel docela dost opustit a přehodit výhybku na jinou kolej. Mimo jiné skautský oddíl s 30 členy, novou práci, stále mladou, krásnou, moji milou :-) (Ahoj beruško:-*), navíc zřejmě bych musel víc jak 50% nákladů hradit ze svého. A co byl největší problém? Předměty, které bych studoval by mi nebyly z větší části uznány a musel bych proto rozvlnit studium a prodloužit si ho o rok. Není v lidských silách "sfouknout" 2 semestry za 1. Inu po této kalkulaci jsem nebyl nadšen a v podstatě jsem možnost studia zavrhl...
//-pokračování příště-//
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
