Ráno jsem se nasnídal, hodil sprchu a čtu smsku.
"Nevím jestli už jsi to četl, ale angličtina dnes odpadá, Eva."
Wooohooooouuuu není lepší zprávy po ránu, zvláště pak po tak důkladné přípravě, skoro až inženýrského formátu.
Evka mi píše, že Jenken (její LandLord - majitel domu kde bydlí) má pro mě monitor. Prý nějaký starší kousek, odpoledne se mám stavit u něho ve firmě.
Jdu do knihovny. Procházím zbytek (druhou polovinu) leteckého regálu. Vytahuji několik knížek, které budou muset projít mýma rukama. Jednu z nich jsem si půjčil. Transport category Aircraft systems (Letadlové systémy velkých letadel). Půjčování (jelikož nemáme kartičku) probíhá docela vtipně. Paní knihovnice si knihu půjčila na sebe a do poznámky si napsala "Marek". Už mě očividně zná, vždyť jsem jediný každodenní návštěvník, který s ní navíc vždy mluví anglicky :-D Regál s pořadovým číslem 069 už mám projitý celý. K některým knihám se určitě vrátím. Hlavně jsem si udělal přehled, co tam mohu hledat. V dalších dnech/týdnech mě bude čekat obtížnější úkol - Časopisy. S leteckou tématikou tak 10. Jenže každý vychází minimálně 1x za měsíc a je tu tak 4-5 ročníků nazpět. Při průměrně 40-50 stranách.. Fíha to ani nespočítám kolik to je obrácenní listů.
Zjišťuji že v knihovně jde zadarmo tisknout. Hmm výhoda. Ještě jsem Vám asi nepsal o tom, že v Belgii je hodně "strange layout" (divný rozložení) klávesnice. Tak přehozený jsou písmenka Z-Y (to by ještě šlo) ale Q-A W-Y ů-M už je trochu na mozek. Na český znaky zapomeňte. Ale že ani "." nebude na tečce a vůbec všechny pomocný ,.-=""/() atd no prostě guláš... Poprvé jsem ocenil, že na ICQ se přihlašuje pomocí čísla !! Numerická klávesnice je asi to jediné, na co tady nesahali. Buďme rádi za to, že ENglish layout a CZech layout jsou si u nás natolik podobné. Tady jsem psal podobně rychle jako jednoprsťákový odborník na psaní - můj táta :-D
V 14:30 jsem si byl pro monitor u Jenkena. Za 15€ jsem obdržel pravý nefalšovaný 15" CRT! monitor 1024 x 768 při 70Hz, dosti vysvícený, s 1 dioptrií i čitelný. Zatím se mi nepodařilo zapnout Linux s externím monitorem, protože Nvidia ovladač se zapíná grafickým klikátkem a to je na nefunkčním monitoru, že :-/ !!! Dostanu se ale ke všem svým dokumentům přes příkazovou řádku. Viva la Unix command line. No zatím mohu být rád, že jsem se dostal na internet z Windowsu XP. Sice se mi ježí chlupy po celým těle při představě dalšího půlroku takhle, ale aspoň budu mít snadnější rozhoupávání se ke koupi nějakého nového stroje domů. Zatím je jistý Full HD monitor. Jestli k němu notebook nebo výkonné stolní PC, tím se budu bavit zbytek svého pobytu tady :-) Jestli ještě něco budu vidět teda :-D
//Doplnění//
Odpoledne píše Evka, že jedou se Štefanem do Oostende, jestli se chci přidat na "kávu". Nic jsem nenamítal, sedl na kolo a přifrčel k Mc´Donaldu (meeting point). Pak jsme šli do nejnebezpečnější ulice (Lange Straat) Barové ulice a do jednoho baru zapadli. Poručili si jeden kousek a povídali.
Večer se mi podařilo jakž takž zprovoznit internet. Sepisoval jsem všechny zážitky.
//pokračování příště//
pátek 26. února 2010
25.2. Postavím elektrárnu
Večer nebylo co dělat, to víte, když nejede počítač :-D
Další den odpoledne (pátek) mě měl čeká test na nepravidelný slovesa + slovní zásobu z angličtiny. Vlastně, jak poznamenal Henri, je docela vtipný se tu učit angličtinu, když vlastně každá vyučovací hodina, každá procházka po městě, každý nákup v obchodě je výukou angličtiny.
Večer dumám nad žitím a nežitím, sepisuju si pár nápadů, co mě obvykle napadají ve zkouškovým, nebo před písemkou, když se mám učit. To je ten nejlepší čas na to něco stvořit, vymýšlet nebo jen tak uklízet pokoj. Vysokoškoláci vědí o čem mluvím. 2 hodiny před spaním jsem vymýšlel a propočítával, JAK (ze všech možný úhlů pohledu) si na táboře postavím vodní elektrárnu. Použiju k tomu staré kolo z bicyklu a sérii dynam. No a dělal jsem si nákresy. Který faktory mají vliv na funkčnost, rychlost, výkon takovéhoto zařízení. Do fotogalerie přihodím nákresy. Nakonec jsem to docela zmákl, ale budu potřebovat rychlejší proud potoka. A samotné konstrukční uspořádání není úplně jednoduché. Počítá s přípravou materiálu už doma. Také nemám vyzkoušeno jak velké ztráty budou na cca 100m vedení slabého napětí (cca 6V) tuším velké odpory. Tohle mi vydrželo do 23:00 a tak jsem docela uspěšně zabil jeden večer bez počítače, který měl být využitý k přípravě na angličtinu.
Další den odpoledne (pátek) mě měl čeká test na nepravidelný slovesa + slovní zásobu z angličtiny. Vlastně, jak poznamenal Henri, je docela vtipný se tu učit angličtinu, když vlastně každá vyučovací hodina, každá procházka po městě, každý nákup v obchodě je výukou angličtiny.
Večer dumám nad žitím a nežitím, sepisuju si pár nápadů, co mě obvykle napadají ve zkouškovým, nebo před písemkou, když se mám učit. To je ten nejlepší čas na to něco stvořit, vymýšlet nebo jen tak uklízet pokoj. Vysokoškoláci vědí o čem mluvím. 2 hodiny před spaním jsem vymýšlel a propočítával, JAK (ze všech možný úhlů pohledu) si na táboře postavím vodní elektrárnu. Použiju k tomu staré kolo z bicyklu a sérii dynam. No a dělal jsem si nákresy. Který faktory mají vliv na funkčnost, rychlost, výkon takovéhoto zařízení. Do fotogalerie přihodím nákresy. Nakonec jsem to docela zmákl, ale budu potřebovat rychlejší proud potoka. A samotné konstrukční uspořádání není úplně jednoduché. Počítá s přípravou materiálu už doma. Také nemám vyzkoušeno jak velké ztráty budou na cca 100m vedení slabého napětí (cca 6V) tuším velké odpory. Tohle mi vydrželo do 23:00 a tak jsem docela uspěšně zabil jeden večer bez počítače, který měl být využitý k přípravě na angličtinu.
25.2. Odjel
Na dveře ťuká Henri.
Ani se nějak nepochlubil, že konec února je pro něho vlastně 25.2. a že dnes odjíždí zpět do Finska. Přišel se rozloučit. Za posledních měsíc jsme se docela spřátelili. Ukazoval mi na čem pracuje, když ho nebo mě něco zaujalo, tak jsme si přes dveře sdělovali dojmy a zážitky. Docela jsme si rozumněli. Byli jsme se projít na pláž a po cestě jsme ještě probrali, co jsme probrat nestihli. Jeden rozhvor bych nerad zapomněl. Bavili jsme se, kolik tak je v létě stupňů ve Finsku, když se jdou koupat. Henri se chvíli zamyslí a povídá: "Hmm, It´s quite nice like minus 17" (Hmm docela pěkně, kolem mínus 17ti) Nerozumněl mojí otázce nebo se přeřekl. Každopádně z toho vznikl nezapomenutelný výbuch smíchu.
Při odjezdu mi nezapomenul připomenout, že až se budu chystat na návštěvu do Finska, nemám si zapomenou letadlo. Protože až tam pochopím, co znamená daleko.
Měj se hezky Henri Eskmane, muži ze severu!
Odpoledne jsem se vydal do centra (čti VLOC - centra na letišti). Kde nás čekala druhá hodina Aircraft systems. O Mr. Becuwe jsem Vám možná psal. Je to chlápek co dělal pro Boeing a další BIG společnosti, a jak on sám říká. Ty všechny součástky a zařízení na všelicos, co jsou v letadle, to je můj obor. Hmm asi tomu fakt rozumí. Jeden z velice zajímavých oborů, který mě baví a možná do budoucna bych se třeba mohl věnovat i tomuto. Kdo ví. Na pořadu dne byl ROLL. (pro laiky - to je ta osa otáčení, když letadlo mává křídlama :-) K dispozici opět manuály k Boeingu 727, Computer Base training (výuka na počítačích), panely s nákresy systémů a kokpit B 727 v životní velikosti. 90% hodiny jsme prokecali s Evkou o všem možném. 10% jsem jí vysvětloval, jak ten Roll vlastně funguje.
Po skončení hodiny, která byla kratší než jsme si mysleli, pršelo. Eva nasedla na bus, ale já byl na bicyklu. Čekal jsem ještě půl hodiny, jestli se to nezmírní, ale nezmírnilo. Slejvák jako blázen. Zapnul jsem na bundě co se dalo a vyrazil vstříc otestování 10000mm nepropustnosti laminovaného jádra mé zimní bundy. Kalhoty byly durch, boty jen tak místy. Ovšem bunda umí, nepustila ani kapku. 10000 bych nezkoušel, ale 30 minut slejváku vydržela obstojně. Díky kapuci jsme byl v suchu. Kolo je na déšť zvyklý. Stojí přece zamčený před domem, kde na něj prší a prší a prší...
//pokračování příště//
Ani se nějak nepochlubil, že konec února je pro něho vlastně 25.2. a že dnes odjíždí zpět do Finska. Přišel se rozloučit. Za posledních měsíc jsme se docela spřátelili. Ukazoval mi na čem pracuje, když ho nebo mě něco zaujalo, tak jsme si přes dveře sdělovali dojmy a zážitky. Docela jsme si rozumněli. Byli jsme se projít na pláž a po cestě jsme ještě probrali, co jsme probrat nestihli. Jeden rozhvor bych nerad zapomněl. Bavili jsme se, kolik tak je v létě stupňů ve Finsku, když se jdou koupat. Henri se chvíli zamyslí a povídá: "Hmm, It´s quite nice like minus 17" (Hmm docela pěkně, kolem mínus 17ti) Nerozumněl mojí otázce nebo se přeřekl. Každopádně z toho vznikl nezapomenutelný výbuch smíchu.
Při odjezdu mi nezapomenul připomenout, že až se budu chystat na návštěvu do Finska, nemám si zapomenou letadlo. Protože až tam pochopím, co znamená daleko.
Měj se hezky Henri Eskmane, muži ze severu!
Odpoledne jsem se vydal do centra (čti VLOC - centra na letišti). Kde nás čekala druhá hodina Aircraft systems. O Mr. Becuwe jsem Vám možná psal. Je to chlápek co dělal pro Boeing a další BIG společnosti, a jak on sám říká. Ty všechny součástky a zařízení na všelicos, co jsou v letadle, to je můj obor. Hmm asi tomu fakt rozumí. Jeden z velice zajímavých oborů, který mě baví a možná do budoucna bych se třeba mohl věnovat i tomuto. Kdo ví. Na pořadu dne byl ROLL. (pro laiky - to je ta osa otáčení, když letadlo mává křídlama :-) K dispozici opět manuály k Boeingu 727, Computer Base training (výuka na počítačích), panely s nákresy systémů a kokpit B 727 v životní velikosti. 90% hodiny jsme prokecali s Evkou o všem možném. 10% jsem jí vysvětloval, jak ten Roll vlastně funguje.
Po skončení hodiny, která byla kratší než jsme si mysleli, pršelo. Eva nasedla na bus, ale já byl na bicyklu. Čekal jsem ještě půl hodiny, jestli se to nezmírní, ale nezmírnilo. Slejvák jako blázen. Zapnul jsem na bundě co se dalo a vyrazil vstříc otestování 10000mm nepropustnosti laminovaného jádra mé zimní bundy. Kalhoty byly durch, boty jen tak místy. Ovšem bunda umí, nepustila ani kapku. 10000 bych nezkoušel, ale 30 minut slejváku vydržela obstojně. Díky kapuci jsme byl v suchu. Kolo je na déšť zvyklý. Stojí přece zamčený před domem, kde na něj prší a prší a prší...
//pokračování příště//
25.2. Zemřel
Dne 25.2. v ranních hodinách, odporoučel se do věčných lovišť displej mého laptopu. Po dlouhé nemoci a zápolením s vadným VGA chipsetem prohrál svůj tvrdý boj a zobrazil jen tmu...
Občas zlobil, občas mu stačilo domluvit klávesovou zkratkou ctrl-alt-delete
Občas stačilo jen malinko poprosit. Jednou už byl i v nemocnici na pěkně drahé operaci, kde mu vyměnili střeva. Nic, bohužel podlehl a nic s tím nenadělám. Zbytek kompjůtru jede. Nezbývá než sehnat náhradu.
Hmm pěkně blbý. Chodím asi hodinu s hlavou svěšenou.
Občas zlobil, občas mu stačilo domluvit klávesovou zkratkou ctrl-alt-delete
Občas stačilo jen malinko poprosit. Jednou už byl i v nemocnici na pěkně drahé operaci, kde mu vyměnili střeva. Nic, bohužel podlehl a nic s tím nenadělám. Zbytek kompjůtru jede. Nezbývá než sehnat náhradu.
Hmm pěkně blbý. Chodím asi hodinu s hlavou svěšenou.
24.2. Control systems
Dnes jsme měli druhou hodinu Control systems (obsahově jako naše Automatizace).
Pozdní příchod Mr. Defevera už nikoho nepřekvapí. Dokonce jsem sám přijel o 10 minut později, protože jsem to tak nějak předpokládal. Dnes se k nám (mě & Evě) připojil i Kent, i když to nemá jako povinný předmět. Probíraná látka se mu ale bude bohatě hodit v jeho projektu. Když už mluvíme o jeho projektu. Standardní zátěž studenta je 30 ECTS kreditů na semestr (půl roku). Každý jeden kredit má odpovídat zátěži asi 25 hodin (to jsem někde četl). Je to celoevropsky uznávaný "transparentní" systém pro uznávání předmětu a srovnávání obtížností mezi jednotlivými předměty. Přes kredity se kupříkladu počítá vážený průměr studia (to je dobrý pro prospěchový stipendium :-) ). Tenhle systém zdá se funguje v celé evropě až na Španělsko. Jejich systém má 120 kreditů za jeden semestr. Vznikla tedy zajímavá situace, kdy Kent má od své školy přiděleno 4,5 ECTS kreditu (těch pravých celo-evropských) na jeho projekt tady v Belgii. Ale do erasmus papírů mu to napsali jako 12 kreditů (podle španělský rádoby implementace kreditového systému). Takže Mr. Defever teď na chudáka Kenta háže 12 kreditovou zátěž a pořád dokola mu opakuje, že jeho projekt musí jít mnohem víc do hloubky než naše dva (pozn.: za 8 kreditů ECTS).
K večeru jsem pracoval a kompletně přeinstaloval robinsonní stránky. Operace jak ze sci-fi. Nebudu Vás zatěžovat IT kecama. Ale dopadlo to dobře, pacient žije.
//Doplnění//
Až teď si uvědomuji, že jsem zapomněl na jednu příhodu/výpravu.
Po škole jsem se vypravil domů na bicyklu. Bylo hezky, a tak jsem se rozhodl ulovit pár fotografií z neznámé části Oostende. Našel jsem moc pěkný ukrytý kostelík. Uvnitř nikdo nebyl, ale hrála hudba. Pěkné místo. Pak jsem se nasvačil a plný energie vyjel kus za město. Objevil jsem starý opuštěný bunkr, který jsem prozkoumal. A pak se vydal dál po neznámé cestě ven z města. Na obzoru jsem zahlédl větrné elektrárny. Zdálo se to jako kousek, no ve skutečnosti to byla tůra asi na 15 km tam i zpět. Po cestě jsem potkával pole louky, širé lány pastvin. Vesničky byli plné zemědělců. Nakonec jsem se dostal až do městečka Gistel. Což jsem vůbec neplánoval, ale právě tam stály větrné elektrárny :-D
Fotografie jako obvykle
//pokračování příště//
Pozdní příchod Mr. Defevera už nikoho nepřekvapí. Dokonce jsem sám přijel o 10 minut později, protože jsem to tak nějak předpokládal. Dnes se k nám (mě & Evě) připojil i Kent, i když to nemá jako povinný předmět. Probíraná látka se mu ale bude bohatě hodit v jeho projektu. Když už mluvíme o jeho projektu. Standardní zátěž studenta je 30 ECTS kreditů na semestr (půl roku). Každý jeden kredit má odpovídat zátěži asi 25 hodin (to jsem někde četl). Je to celoevropsky uznávaný "transparentní" systém pro uznávání předmětu a srovnávání obtížností mezi jednotlivými předměty. Přes kredity se kupříkladu počítá vážený průměr studia (to je dobrý pro prospěchový stipendium :-) ). Tenhle systém zdá se funguje v celé evropě až na Španělsko. Jejich systém má 120 kreditů za jeden semestr. Vznikla tedy zajímavá situace, kdy Kent má od své školy přiděleno 4,5 ECTS kreditu (těch pravých celo-evropských) na jeho projekt tady v Belgii. Ale do erasmus papírů mu to napsali jako 12 kreditů (podle španělský rádoby implementace kreditového systému). Takže Mr. Defever teď na chudáka Kenta háže 12 kreditovou zátěž a pořád dokola mu opakuje, že jeho projekt musí jít mnohem víc do hloubky než naše dva (pozn.: za 8 kreditů ECTS).
K večeru jsem pracoval a kompletně přeinstaloval robinsonní stránky. Operace jak ze sci-fi. Nebudu Vás zatěžovat IT kecama. Ale dopadlo to dobře, pacient žije.
//Doplnění//
Až teď si uvědomuji, že jsem zapomněl na jednu příhodu/výpravu.
Po škole jsem se vypravil domů na bicyklu. Bylo hezky, a tak jsem se rozhodl ulovit pár fotografií z neznámé části Oostende. Našel jsem moc pěkný ukrytý kostelík. Uvnitř nikdo nebyl, ale hrála hudba. Pěkné místo. Pak jsem se nasvačil a plný energie vyjel kus za město. Objevil jsem starý opuštěný bunkr, který jsem prozkoumal. A pak se vydal dál po neznámé cestě ven z města. Na obzoru jsem zahlédl větrné elektrárny. Zdálo se to jako kousek, no ve skutečnosti to byla tůra asi na 15 km tam i zpět. Po cestě jsem potkával pole louky, širé lány pastvin. Vesničky byli plné zemědělců. Nakonec jsem se dostal až do městečka Gistel. Což jsem vůbec neplánoval, ale právě tam stály větrné elektrárny :-D
Fotografie jako obvykle
//pokračování příště//
23.2. Ukradli mi kolo
Ráno jsem vstal, snídaně. Po snídani obvyklé kolečko na netu (tj. Maily, blog komentáře, mrknout na novinky z IT na root.cz Na řadu přišel oběd, polední klídek. Dnes není škola, ale přesto chci jít do knihovny na rychlejší a hlavně neomezený internet. Vše si připravím, zabalím, výjdu ven a .... Kolo je fuč!
...
...
...
Nj co teď? Včera tu určitě bylo, a určitě bylo jako každý den zamknutý na dva zámky. Kola se tu zamykají před domem k takovému kovovému oku. Kolo má 2 zámky. Jeden takový rychlo, který blokuje otáčení kola a druhý pořádký zámek, co obyčejný kleště nepřefiknout. Raději jsem se zamyslel a popřemýšlel, jestli jsem ho nenechal třeba u knihovny nebo ve škole. Nenechal. V pondělí v poledne jsem ho tu zamykal a večer , když jsem se vracel z knihovny, tu určitě stálo. Nic mě nenapadalo. Obešel jsem přemýšlivým krokem celý blok.
Stavil jsem se v půjčovně kol. Kluci ze sovětského svazu moc sdílní nebyli. Na moji větu "Somebody has stolen my bike." Odpovídali jen polopaticky, že šéf tu není. Že možno za godinu.
Šel jsem domů ve značně neveselé náladě. Uklidňovalo mě max to, že jsem se zrovna na tohle šéfika ptal, když jsem si kolo půjčoval. Jeho odpověď tehdy byla, že no problem, kol mají dost, a že to bude řešit s policií, že žádný poplatek já platit nebudu.
Přišel jsem za hodinu. Šéf seděl ve své pracovně. Přijdu a aniž bych cokoli řekl: "Your name" (vaše jméno) Marek Batelka. Ah OK, We will give you another bike, your bike was for somebody else. We took it in the morning from the front of your house. (Á pan Batelka, OK, dáme Vám jiný kolo, to Vaše bylo pro někoho jinýho, ráno jsme si ho vzali z před vašeho domu.)
Chvíli mi to nedocházelo, ale když jsem odjížděl na novým kole domů, smál jsem se hodně nahlas :-D
No je toto možný babi?
...
...
...
Nj co teď? Včera tu určitě bylo, a určitě bylo jako každý den zamknutý na dva zámky. Kola se tu zamykají před domem k takovému kovovému oku. Kolo má 2 zámky. Jeden takový rychlo, který blokuje otáčení kola a druhý pořádký zámek, co obyčejný kleště nepřefiknout. Raději jsem se zamyslel a popřemýšlel, jestli jsem ho nenechal třeba u knihovny nebo ve škole. Nenechal. V pondělí v poledne jsem ho tu zamykal a večer , když jsem se vracel z knihovny, tu určitě stálo. Nic mě nenapadalo. Obešel jsem přemýšlivým krokem celý blok.
Stavil jsem se v půjčovně kol. Kluci ze sovětského svazu moc sdílní nebyli. Na moji větu "Somebody has stolen my bike." Odpovídali jen polopaticky, že šéf tu není. Že možno za godinu.
Šel jsem domů ve značně neveselé náladě. Uklidňovalo mě max to, že jsem se zrovna na tohle šéfika ptal, když jsem si kolo půjčoval. Jeho odpověď tehdy byla, že no problem, kol mají dost, a že to bude řešit s policií, že žádný poplatek já platit nebudu.
Přišel jsem za hodinu. Šéf seděl ve své pracovně. Přijdu a aniž bych cokoli řekl: "Your name" (vaše jméno) Marek Batelka. Ah OK, We will give you another bike, your bike was for somebody else. We took it in the morning from the front of your house. (Á pan Batelka, OK, dáme Vám jiný kolo, to Vaše bylo pro někoho jinýho, ráno jsme si ho vzali z před vašeho domu.)
Chvíli mi to nedocházelo, ale když jsem odjížděl na novým kole domů, smál jsem se hodně nahlas :-D
No je toto možný babi?
22.2. Meeting k rozvrhu
Hned na začátek, by se hodilo říct, proč jsem již týden nic nenapsal a fotky zejí prázdnotou. Za poslední týden se událo hodně zvratů, které Vám v dalších řádcích zkusím přiblížit. Slabší povahy neděste se, o život nešlo a jak říká jeden přítel: "Když nejde vo život jde vo h*... " (no Vy si doplníte).
Tak tedy, už víte, že v sobotu jsem byl u napoleona :) Další dny jsem směle pracoval, nebylo moc hezky. Přišla jakási vlna špatného počasí. Střídavě jsem tedy spal, seděl u počítače, jedl. Nic jiného se při špatném počasí dělat nedá. Přeposlouchal jsem polovinu písniček. Nemám rád deštivé dny. Člověka popadne lenóra a ještě když nic nemusí, je to o to horší.
Eva byla od poloviny prázdnin u své sestry na ostrovech (UK+Ire). Přiletí až v úterý.
Na pondělí jsem měl domluvený meeting s Mr. Defeverem. Sraz byl v 10:00 ale jak již to bývá, půlhodinka sem, půl tam. Nakonec 10:45 jsme začali jednat. Stručně nám řekl že žádný rozvrh pro nás stále nemá a že čekáme na posledního příchozivšího Enriceho ze Španělska. Ten má přijet až dáááálší úterý (2.3.). S Mr. Defeverem jsem prodiskutovali náš project, jak se nám objevují nové obzory a čemu se budeme ve své práci věnovat. Mluvím v množném čísle, protože se dostavil i Kent. Kent bude tvořit projekt o hybridním (elektro/proudovém) pohonu pro bezpilotní prostředky. Já (pokud jsem se ještě nezmiňoval) o Air Traffic Collision Avoidance - volně přeloženo jako Technologie pro vyhnutí se srážkám za letu.
Po příchodu domů jsem zaparkoval a zamčel kolo(této větě dávám vlaječku, je klíčová pro pochopení dalšího příběhu v následujících dnech), začalo zase pršet, jak typické. Uvařil jsem oběd a vydal se do knihovny. Na pořadu dne bylo spravení fotogalerie na stránkách jiřiček. S přesunem na nový server skauting.cz nebyla stará verze fotogalerie funkční, tak musel přijít upgrade. Za 2 hodiny to bylo hotové. Mezi tím jsem poskytoval podporu Bredovi na jeho robinsonním stránkám.
Po příchodu domů v cca 22:00 jsem dal sprchu, rychlo večeři (myšleno studenou) a zalehl jak široký tak dlouhý.
Tak tedy, už víte, že v sobotu jsem byl u napoleona :) Další dny jsem směle pracoval, nebylo moc hezky. Přišla jakási vlna špatného počasí. Střídavě jsem tedy spal, seděl u počítače, jedl. Nic jiného se při špatném počasí dělat nedá. Přeposlouchal jsem polovinu písniček. Nemám rád deštivé dny. Člověka popadne lenóra a ještě když nic nemusí, je to o to horší.
Eva byla od poloviny prázdnin u své sestry na ostrovech (UK+Ire). Přiletí až v úterý.
Na pondělí jsem měl domluvený meeting s Mr. Defeverem. Sraz byl v 10:00 ale jak již to bývá, půlhodinka sem, půl tam. Nakonec 10:45 jsme začali jednat. Stručně nám řekl že žádný rozvrh pro nás stále nemá a že čekáme na posledního příchozivšího Enriceho ze Španělska. Ten má přijet až dáááálší úterý (2.3.). S Mr. Defeverem jsem prodiskutovali náš project, jak se nám objevují nové obzory a čemu se budeme ve své práci věnovat. Mluvím v množném čísle, protože se dostavil i Kent. Kent bude tvořit projekt o hybridním (elektro/proudovém) pohonu pro bezpilotní prostředky. Já (pokud jsem se ještě nezmiňoval) o Air Traffic Collision Avoidance - volně přeloženo jako Technologie pro vyhnutí se srážkám za letu.
Po příchodu domů jsem zaparkoval a zamčel kolo(této větě dávám vlaječku, je klíčová pro pochopení dalšího příběhu v následujících dnech), začalo zase pršet, jak typické. Uvařil jsem oběd a vydal se do knihovny. Na pořadu dne bylo spravení fotogalerie na stránkách jiřiček. S přesunem na nový server skauting.cz nebyla stará verze fotogalerie funkční, tak musel přijít upgrade. Za 2 hodiny to bylo hotové. Mezi tím jsem poskytoval podporu Bredovi na jeho robinsonním stránkám.
Po příchodu domů v cca 22:00 jsem dal sprchu, rychlo večeři (myšleno studenou) a zalehl jak široký tak dlouhý.
neděle 21. února 2010
20.2. Duny, Maják, Napoleon
Včera (19.2.) se nic zvláštního nedělo, byl jsem v práci dlouho do noci.
Tak nějak pravidelně jsem se naučil vstávat 10:15. Henri tou dobou odchází na procházku a vždycky mě vzbudí prásknutí dveří... Dnes ráno (sobota) se udělalo krásně, byl jsem úplně od rána v dobré náladě. Tolik modré oblohy jsem už dlouho neviděl. Trošku se nade mnou objevil mráček, když jsem zjistil, že jsem na dně s čistýma ponožkama, resp. zbývali poslední :-D Nj. co se dá dělat. Připomínám, že pračku tu používat nemůžu. Navíc pokaždý když ji Lorena (Dennyho žena) zapne, tak o patro výš máme s Henrim zemětřesení :-D Něco jako naša stará dobrá pračka, viď mamčo ;-)
No zkrátka a dobře jsem se pustil do velkého prádla. Nechtělo se mi s tou trochou do prádelny, tak sem si řekl že to zkusím postaru, jako na táboře. Napustil sem si +/- 30-40°C vlažnou vodou umyvadlo. Jak mám nakázáno od mámy, vytřídil jsem černé od světle černé a tmavě černé a započal předpírkou, lehkým máchání, středně tvrdé máchání, hodně tvrdé drhnutí, nakonec odstředivku a ždímání. Šup s tím na šňůru v pokoji - tedy rozvěšená ramínka nad topení a větší kousky ven. Světe div se, za půl hodinky jsem měl 2-3 pračky čistoskvoucího prádla.
Pustil jsem se do snídaně. Chleba s medem, taky dobrý když není co do zobáku. Bylo pořád hezky a tak jsem neodolal a pustil se ven na kolo. Přístav byl prvním cílem focení. Bylo krásné počasí, slunce, modrá obloha, ideální podmínky pro fotografování. Dále jsem neměl moc plán, tak jsem se nechal unášet městem. Nakonec jsem skončil u majáku a ještě kousek dál v městečku Bredene. Po pláži vede úzký chodník, který byl dnes obsypán lidmi, ale to nevadilo. Vyšplhal jsem se na duny a z nich byl úžasný výhled. Moře kam člověk dohlédl. Jsem si uvědomil, že vlastně teď půl roku budu žít u moře :-) Mi to nějak nedocvaklo :) Byl jsem u Napoleonovy pevnosti a potkal místní skautky. Všem to sluší v kroji stejně O:-) Měli schůzku v dunách.
Na zpáteční cestě jsem to vzal vnitrozemím. Podíval se do přístavu a do depa pro tramvaje. A úplně neplánovaně jsem navštívil zápas v ???? zajímavém sportu, jehož název jsem bohužel neznal. Myslel jsem že je to kriket, ale není. Byl to pozemní hokej, s hokejkama co vypadaly spíš jak hůlky nějakých stařečků. A podle internetu se to hraje i u nás.. http://www.pozemnihokej.cz/
Každopádně to byla zajímavá podívaná. A pro pány: I když tu dnes bylo jen něco kolem 10°C slečny/dámy hráli v minisukních :-o
Po příjezdu domů, jsem si uvařil těstoviny plněné masem, k tomu osmahhnutý párek, s vajíčkem a tunu zeleniny. Vypadalo to opět chutně, tentokrát fotka nebude, měl jsem takový hlad, že to bylo silnější než já.
Večer jsem si pustil výukový materiál k Boeingu 727, co máme do školy. Zítra k tomu musím zpracovat něco jako přehled systému pro ovládání stoupání a klesání letadla. Nemám rád povinné úkoly :-P
Fotečky jako obvykle
//pokračování příště//
Tak nějak pravidelně jsem se naučil vstávat 10:15. Henri tou dobou odchází na procházku a vždycky mě vzbudí prásknutí dveří... Dnes ráno (sobota) se udělalo krásně, byl jsem úplně od rána v dobré náladě. Tolik modré oblohy jsem už dlouho neviděl. Trošku se nade mnou objevil mráček, když jsem zjistil, že jsem na dně s čistýma ponožkama, resp. zbývali poslední :-D Nj. co se dá dělat. Připomínám, že pračku tu používat nemůžu. Navíc pokaždý když ji Lorena (Dennyho žena) zapne, tak o patro výš máme s Henrim zemětřesení :-D Něco jako naša stará dobrá pračka, viď mamčo ;-)
No zkrátka a dobře jsem se pustil do velkého prádla. Nechtělo se mi s tou trochou do prádelny, tak sem si řekl že to zkusím postaru, jako na táboře. Napustil sem si +/- 30-40°C vlažnou vodou umyvadlo. Jak mám nakázáno od mámy, vytřídil jsem černé od světle černé a tmavě černé a započal předpírkou, lehkým máchání, středně tvrdé máchání, hodně tvrdé drhnutí, nakonec odstředivku a ždímání. Šup s tím na šňůru v pokoji - tedy rozvěšená ramínka nad topení a větší kousky ven. Světe div se, za půl hodinky jsem měl 2-3 pračky čistoskvoucího prádla.
Pustil jsem se do snídaně. Chleba s medem, taky dobrý když není co do zobáku. Bylo pořád hezky a tak jsem neodolal a pustil se ven na kolo. Přístav byl prvním cílem focení. Bylo krásné počasí, slunce, modrá obloha, ideální podmínky pro fotografování. Dále jsem neměl moc plán, tak jsem se nechal unášet městem. Nakonec jsem skončil u majáku a ještě kousek dál v městečku Bredene. Po pláži vede úzký chodník, který byl dnes obsypán lidmi, ale to nevadilo. Vyšplhal jsem se na duny a z nich byl úžasný výhled. Moře kam člověk dohlédl. Jsem si uvědomil, že vlastně teď půl roku budu žít u moře :-) Mi to nějak nedocvaklo :) Byl jsem u Napoleonovy pevnosti a potkal místní skautky. Všem to sluší v kroji stejně O:-) Měli schůzku v dunách.
Na zpáteční cestě jsem to vzal vnitrozemím. Podíval se do přístavu a do depa pro tramvaje. A úplně neplánovaně jsem navštívil zápas v ???? zajímavém sportu, jehož název jsem bohužel neznal. Myslel jsem že je to kriket, ale není. Byl to pozemní hokej, s hokejkama co vypadaly spíš jak hůlky nějakých stařečků. A podle internetu se to hraje i u nás.. http://www.pozemnihokej.cz/
Každopádně to byla zajímavá podívaná. A pro pány: I když tu dnes bylo jen něco kolem 10°C slečny/dámy hráli v minisukních :-o
Po příjezdu domů, jsem si uvařil těstoviny plněné masem, k tomu osmahhnutý párek, s vajíčkem a tunu zeleniny. Vypadalo to opět chutně, tentokrát fotka nebude, měl jsem takový hlad, že to bylo silnější než já.
Večer jsem si pustil výukový materiál k Boeingu 727, co máme do školy. Zítra k tomu musím zpracovat něco jako přehled systému pro ovládání stoupání a klesání letadla. Nemám rád povinné úkoly :-P
Fotečky jako obvykle
//pokračování příště//
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
