Dnes jsme měli druhou hodinu Control systems (obsahově jako naše Automatizace).
Pozdní příchod Mr. Defevera už nikoho nepřekvapí. Dokonce jsem sám přijel o 10 minut později, protože jsem to tak nějak předpokládal. Dnes se k nám (mě & Evě) připojil i Kent, i když to nemá jako povinný předmět. Probíraná látka se mu ale bude bohatě hodit v jeho projektu. Když už mluvíme o jeho projektu. Standardní zátěž studenta je 30 ECTS kreditů na semestr (půl roku). Každý jeden kredit má odpovídat zátěži asi 25 hodin (to jsem někde četl). Je to celoevropsky uznávaný "transparentní" systém pro uznávání předmětu a srovnávání obtížností mezi jednotlivými předměty. Přes kredity se kupříkladu počítá vážený průměr studia (to je dobrý pro prospěchový stipendium :-) ). Tenhle systém zdá se funguje v celé evropě až na Španělsko. Jejich systém má 120 kreditů za jeden semestr. Vznikla tedy zajímavá situace, kdy Kent má od své školy přiděleno 4,5 ECTS kreditu (těch pravých celo-evropských) na jeho projekt tady v Belgii. Ale do erasmus papírů mu to napsali jako 12 kreditů (podle španělský rádoby implementace kreditového systému). Takže Mr. Defever teď na chudáka Kenta háže 12 kreditovou zátěž a pořád dokola mu opakuje, že jeho projekt musí jít mnohem víc do hloubky než naše dva (pozn.: za 8 kreditů ECTS).
K večeru jsem pracoval a kompletně přeinstaloval robinsonní stránky. Operace jak ze sci-fi. Nebudu Vás zatěžovat IT kecama. Ale dopadlo to dobře, pacient žije.
//Doplnění//
Až teď si uvědomuji, že jsem zapomněl na jednu příhodu/výpravu.
Po škole jsem se vypravil domů na bicyklu. Bylo hezky, a tak jsem se rozhodl ulovit pár fotografií z neznámé části Oostende. Našel jsem moc pěkný ukrytý kostelík. Uvnitř nikdo nebyl, ale hrála hudba. Pěkné místo. Pak jsem se nasvačil a plný energie vyjel kus za město. Objevil jsem starý opuštěný bunkr, který jsem prozkoumal. A pak se vydal dál po neznámé cestě ven z města. Na obzoru jsem zahlédl větrné elektrárny. Zdálo se to jako kousek, no ve skutečnosti to byla tůra asi na 15 km tam i zpět. Po cestě jsem potkával pole louky, širé lány pastvin. Vesničky byli plné zemědělců. Nakonec jsem se dostal až do městečka Gistel. Což jsem vůbec neplánoval, ale právě tam stály větrné elektrárny :-D
Fotografie jako obvykle
//pokračování příště//
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat