Moderní technologie... výhoda či cesta do záhuby?

Je neděle večer. Dřív jsem se k zapsání této příhody nedostal. Ve středu ráno jsem jel vlakem do Brna. Zapomněl jsem si však téměř vypracovaný protokol do fyziky, a tak jsem v Kuřimě vystoupil a počkal na vlak zpět. Jak už tak bývá mým zvykem, i malé pauzy využiji. Na nádraží jsem si přisedl k jedné starší dámě a otevřel notebook. Začal jsem přepisovat zápis z oddílové rady. Paní se na mě podivně koukala. Občas se mi koukla přes rameno, co že to tam mám. Chvíli jsem psal. Vlak měl přijet až za 15 minut. Byl jsem téměř hotov, když se ke mě naklonila a pronesla: "Promiňte, víte jak jsme psávali my?". "Ne", odpověděl jsem. "Nechci Vás rušit, máte jistě něco důležitého na práci". "Ne ne, to nevadí, tohle počká." "My měli tabulku, na kterou jsme psali křídou. A když byla popsána, tak jsme ji houbičkou smazali. Vy to teď máte všechno jednodušší." Chvíli jsem se zamyslel a odpověděl jsem: "To máte pravdu, ale určitě jste si život dovedli více užít a dovedli jste se radovat i z maličkostí. Dnešní svět je sice jednodušší, ale žijeme v hrozném spěchu a stresu." Na chvíli se zamyslela. Neodpověděla. Jen se usmála. Za chvíli se ještě zeptala, kde studuji, a dodala, ať si to dodělám. Nevím, kdo ta paní byla. Nevím, odkud se tam vzala, ani kam jela. Vím, že vstoupila do mého všedního středečního rána a donutila mě na chvíli se zamyslet. Je opravdu tento "jednodušší" přetechnizovaný svět opravdu i lepším? Nebyli lidé píšící křídou na mazací tabulku přece jen šťastnější? Vlak za chvíli přijížděl. Popřál jsem jí pěkný den a odebral se na nástupiště. Putuji domů pro zapomenutý protokol a o dvě hodiny později mířím na druhý pokus do Brna statisticky zpracovávat data z měření záření Beta a Gamma.